Hlavní obsah

Po smrti otce si maminka našla přítele. Bratr se chová, jako by o jejím životě rozhodoval on

Foto: magnific.com

Maminka a nový přítel

Maminka po čtyřech letech od tátovy smrti konečně začala znovu chodit mezi lidi. Jenže když nám představila svého nového přítele, bratr se zachoval tak, že jsem ho skoro nepoznávala. Od té doby máme v rodině problém, který se pořád zhoršuje.

Článek

Bratr se zvedl od stolu a odmítl se s ním seznámit

„To si snad děláš legraci, mami. Vždyť tátovi ještě ani nevychladl hrob,“ řekl můj bratr Petr, když nám maminka oznámila, že se s někým vídá. Seděli jsme u ní na nedělním obědě a já měla zrovna na talíři poslední kousek řízku. Maminka se přitom celou dobu tvářila nervózně, jako by se chystala přiznat něco strašného.

Táta zemřel před čtyřmi lety. Bylo mu šedesát osm a poslední měsíce před smrtí byly pro všechny těžké. Maminka se o něj starala doma, téměř nikam nechodila a po pohřbu zůstala v jejich domě sama. První dva roky prakticky jen přežívala. Když jsme ji někam pozvali, většinou odmítla.

Teď jí je šedesát šest a před několika měsíci se na výletě se seniorským klubem seznámila s panem Milanem. Je vdovec, má dospělou dceru a podle maminky spolu rádi chodí na procházky, jezdí na výlety a občas zajdou do divadla.

Mně ta zpráva udělala radost. Poslední dobou jsem si všímala, že maminka zase plánuje věci dopředu a nemusím ji přemlouvat, aby vyšla z domu.

Petr to ale viděl úplně jinak. Řekl, že je to neúcta k tátovi, že maminka v jejím věku žádného chlapa nepotřebuje a že si má dát pozor, aby ji někdo nepřipravil o peníze. Potom se zvedl a odešel, aniž by ji nechal cokoliv vysvětlit.

Začal mamince kontrolovat, s kým se stýká a kam chodí

Zpočátku jsem si říkala, že bratr potřebuje čas. S tátou měl velmi blízký vztah, společně opravovali auta a téměř každý víkend něco podnikali. Jeho smrt nesl těžce a o svých pocitech nikdy příliš nemluvil.

Jenže postupně začal dělat věci, které mi připadaly za hranou.

Když maminka oznámila, že pojede s Milanem na víkend do lázní, Petr jí zavolal a vyptával se, kdo pobyt platí a jestli budou mít společný pokoj. Dokonce jí řekl, že by se měla stydět, protože v jejich domě pořád visí tátovy fotografie.

Jednou mi maminka volala skoro s pláčem. Bratr se u ní zastavil bez ohlášení, a když zjistil, že je Milan na návštěvě, začal mu klást otázky o majetku a důchodu. Milan se snažil odpovídat slušně, ale nakonec raději odešel.

Nejvíc mě zarazilo, když Petr mamince oznámil, že si nepřeje, aby Milan přespával v domě, který táta celý život opravoval.

„Petře, ten dům je přece mámy. Nemůžeš jí určovat, koho si pozve,“ řekla jsem mu po telefonu.

Odpověděl mi, že jsem naivní a že jednou budu litovat, až Milan maminku obere. Připomněl mi také, že bychom měli myslet na dědictví. To už jsem se opravdu rozzlobila. Maminka je zdravá, soběstačná žena, která si celý život hlídala peníze. Přesto o ní bratr mluvil skoro jako o někom, kdo není schopný samostatně rozhodovat.

Zároveň jsem musela připustit, že Milana zatím pořádně neznám. Nemohu ručit za jeho úmysly a chápu, že bratr má obavy. Jenže mezi opatrností a ponižováním vlastní mámy je podle mě velký rozdíl.

Maminka se začala omlouvat za vlastní štěstí

Minulý týden jsem za maminkou přijela po práci. Seděla v obýváku a ukazovala mi fotografie z výletu. Na jedné se s Milanem drželi za ruce. Když jsem jí řekla, že jim to sluší, rychle telefon schovala.

Přiznala se, že už Petrovi raději neříká, kdy se s Milanem vidí. Nechce se s ním hádat a hlavně nechce přijít o kontakt s vnoučaty. Bratr má dvě děti a maminka je zvyklá pravidelně vídat. Petr jí sice přímo nezakázal návštěvy, ale několikrát naznačil, že pokud bude dávat přednost Milanovi, nemůže čekat, že se jí rodina přizpůsobí.

To mě bolelo snad ještě víc než jeho předchozí výstupy.

Rozhodla jsem se s bratrem sejít. Řekla jsem mu, že maminka začíná mít strach mluvit o svém životě, a zeptala se, jestli mu to opravdu připadá normální.

Petr dlouho mlčel. Pak přiznal, že nedokáže snést představu cizího muže na tátově místě. Vadí mu, že Milan sedí v jeho křesle, chodí s maminkou na místa, kam jezdili rodiče společně, a možná jednou bude bydlet v jejich domě.

Poprvé jsem měla pocit, že mluví o tom, co ho skutečně trápí, a ne jen o penězích.

Řekla jsem mu, že táta už se nevrátí, ať Milan existuje, nebo ne. Bratr se urazil a odpověděl, že pro mě asi rodina nikdy moc neznamenala. To nebylo fér. Tátu jsem měla ráda stejně jako on, jen nechci, aby maminka strávila zbytek života dokazováním, že na něj nezapomněla.

Od našeho rozhovoru uplynulo několik dní. Petr se mamince zatím neomluvil, ale alespoň jí přestal každý večer telefonovat s otázkami, kde byla. Milan k ní dál chodí a maminka se snaží tvářit, že se nic neděje.

V neděli mě požádala, abych bratrovi zatím neříkala, že s Milanem plánují společné Vánoce. Prý mu to oznámí sama, až bude vhodná chvíle.

Slíbila jsem jí to, ale bylo mi z toho smutno. Mamince je šedesát šest let, vychovala dvě děti, prošla dlouhou nemocí manžela i jeho smrtí. A teď přemýšlí, jak vlastnímu synovi vysvětlit, že by na Štědrý den nechtěla sedět sama doma.

Nechci, aby se kvůli tomu naše rodina rozpadla. Jen si čím dál častěji říkám, že bratr ve snaze chránit vzpomínku na tátu přehlíží člověka, který tu s námi pořád je.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz