Článek
V pařezu vypukl starý cirkus. Luční rada spočítala, že při placeném ležení v mechu docházejí mravencům síly záhadně v pátek a v pondělí. Vrací se marodění za své. A Pytlík už svolává revoluci.
„Ferdo, nešťastníče! Na pasece se chystá sociální mord!“ halasil Pytlík a teatrálně lomil všemi šesti nohami. „Když nosičům seberete med za první tři dny marodění, polezou do práce s ucpanými vzdušnicemi, zanesou plíseň do larviště a mraveniště zhyne!
“Ferda opřel trámek o pařez a utřel si čelo tečkovaným šátkem. „Nestraš brouky, Pytlíku. Když tohle pravidlo platilo před lety celou dekádu, žádný mor paseku nesmetl. Mravenci nejsou padlí na hlavu. Zkrátka přestali simulovat. Prostonanost okamžitě spadla o třetinu a v ročenkách pojišťovacích kukel nestoupl počet těžkých zánětů ani o píď. Byla to jen báchorka na obhajobu lesních flákačů.
“Pytlík vytáhl z kapsy umaštěný svitek. „Mám tu černý svitek z rady, Ferdo! Čísla nelžou! Když byly první dny neplacené, průměrná délka jedné neschopenky se prodloužila! Kdo ulehl, marodil déle! Byli nemocnější!“
Ferda si povzdychl a vzal klacík, aby mu na udusané hlíně nakreslil základní školní zlomek. „Pytlíku, ty jsi v tom kině prospal i první třídu. Když ze statistiky vyřadíš statisíce vykuků, kteří si šli lehnout na dva dny po nedělní medovině nebo aby si v klidu zamazali domek hlínou, zůstanou ti v evidenci jen skutečně polámané nohy a zanesené vzdušnice. Průměr zbylých čísel ti logicky vyletí nahoru. Důležitý je celkový součet a ten klesl. Přestalo se dotovat ranní chrchlání po flámu.“
„Stejně je to krutost, jaká v moderním lese nemá co dělat!“ dupnul si Pytlík.“Podívej se ke včelám za kanálem nebo potemníkům za řeku. Spoluúčast platí všude, kde se ještě nezbláznili. Pojistka má krýt katastrofy, ne lenost. Ale uznávám, že ti radikální tesaříci z luční rady dělají druhou chybu: berou na jemná kolečka palici.“
„Jak to?“ znejistěl Pytlík. “Plošná nula má vadu – hází poctivého dříče do jednoho pytle se simulantem. Chce to dvě chytré pojistky, ne sekeru.
Běžně platí: první tři dny za své, což klepne vyžírky přes prsty. Ale za prvé: jakmile starý Chroust hygienik spočítá, že nakažených je víc než 1 500 na 100 tisíc hmyzáků a vyhlásí epidemii, systém se automaticky odemkne od prvního dne.
A za druhé: když mravenec opravdu lehne s těžkým zápalem nebo polámaným krunýřem a marodí v kuse déle než deset dní, ty první tři dny se mu doplatí zpětně do posledního zrnka medu. Společná spíž ho nenechá padnout. Kdo je vážně na hromadě, nepřijde o nic. Kdo si chtěl jen natáhnout víkend, zaplatí si to ze svého.
“Pytlík chvíli civěl na náčrt v hlíně, mávl tykadlem a odsekl: „Moc složité, Ferdo. To má víc než dvě podmínky, z toho neudělám úderné heslo na demonstraci.“ A pelášil kázat na mýtinu.
Ferda jen zakroutil hlavou, vzal trámek a šel dostavět sedmou komoru.
Dokážeme podpořit systém se spínačem a zpětným doplacením pro vážně nemocné, nebo nám víc vyhovuje věčný český rituál – střídání tupých škrtů a dotování pondělních viróz z propité neděle?
