Článek
Město, kde se o dopravě víc mluví, než jezdí.
Praha. Město, kde se o dopravní situaci mluví intenzivněji než o počasí, a kde se o řešeních diskutuje déle, než trvá samotná jízda z jednoho konce metropole na druhý. Zatímco denně dojíždí statisíce aut, politická reprezentace se zasekává v ideologických zákopech, kde vize naráží na realitu a vzájemná veta blokují jakýkoliv smysluplný pokrok. Je to paradox: na jedné straně nekonečné sliby, na straně druhé konkrétní projekty uvízlé v analytické paralýze, právních sporech a finanční nejistotě. Pojďme se podívat, jak jednotlivé subjekty přispívají k tomuto asfaltovému patu.
SPOLU (Tomáš Portlík & ODS): Dostavba okruhů vs. skutečný rozpor
Koalice SPOLU, reprezentovaná Tomášem Portlíkem za ODS, neúnavně zdůrazňuje potřebu dostavby okruhů jako klíče k řešení pražské dopravy. Na první pohled logické, ale při bližším zkoumání se objevuje fundamentální rozpor: požadovat masivní silniční kapacitu, ale celoměstsky odmítat jakékoliv formy mýtného či regulace poptávky, které by tuto kapacitu skutečně optimalizovaly. Jejich vize se tak stává jakousi silniční perpetuum mobile, které má pohltit nekonečné množství aut bez jakýchkoliv vedlejších efektů na životní prostředí či městský rozpočet. Navíc je klíčové rozlišovat: o Pražském okruhu (D0, úsek 511) rozhoduje stát a ŘSD, zatímco Městský okruh je v gesci magistrátu. Míchání těchto dvou projektů v politické rétorice je buď neznalost, nebo záměrné matení pojmů.
ANO (Jan Hušbauer & Patrik Nacher): Obviňování z „analytické paralýzy“, ale vlastní chybějící financování
Hnutí ANO, s Janem Hušbauerem a Patrikem Nacherem v čele, s oblibou kritizuje „analytickou paralýzu“ a pomalé tempo současné koalice. Sice trefně poukazují na byrokratické průtahy, ale jejich vlastní řešení často postrádají konkrétní plánování financování a realistické harmonogramy EIA (posuzování vlivů na životní prostředí). Kritika je sice snadná, ale nabídnout uskutečnitelnou alternativu, která by se vyhnula stejným legislativním a finančním úskalím, se jim dlouhodobě nedaří. Je to jako kritizovat šachistu za pomalé tahy, aniž byste sami dokázali navrhnout vítěznou kombinaci.
Piráti (Zdeněk Hřib & Tereza Nislerová): Kolejová priorita a zklidňování vs. procesní rozhodování
Piráti, zastoupení Zdeňkem Hřibem a Terezou Nislerovou, prosazují vizi kolejové priority, bezkontaktních plateb a zklidňování dopravy. Jejich snaha o modernizaci MHD a udržitelnější městskou mobilitu je chvályhodná, ale často se utápí v procesním rozhodování a vnitrokoaličních sporech. Zatímco se diskutuje o detailech ideálního řešení, současné kolony se prodlužují. Vize je jedna věc, schopnost ji rychle a efektivně implementovat v chaotickém politickém prostředí věc druhá.
STAN (Petr Hlaváček & Starostové): Kolejové vize vs. chybějící odpověď na kolony zítřka
Petr Hlaváček a STAN přicházejí s ambiciózními kolejovými vizemi, jako je rozvoj S-Bahnu nebo urychlení stavby Metra D (úsek Pankrác–Olbrachtova). Tyto projekty jsou bezesporu klíčové pro dlouhodobý rozvoj Prahy. Jejich slabina však spočívá v chybějící, nebo alespoň nejasné odpovědi na otázku, co s přechodnými kolonami zítřka a pozítří. Praha potřebuje nejen vize pro rok 2050, ale i funkční řešení pro rok 2025.
Praha Sobě (Adam Scheinherr & Jan Čižinský): Záchrana Libeňáku vs. právní spory a cena
Praha Sobě, s Adamem Scheinherrem a Janem Čižinským, se v minulosti zapsala do paměti záchranou Libeňského mostu. Projekt, původně prezentovaný jako nutnost, se stal symbolem právních sporů s ÚOHS a nárůstu ceny na více než 2 miliardy Kč. Jejich další projekt humanizace magistrály Vlasta je sice vizionářský, ale opět se potýká s realitou dlouhodobého plánování a potenciálních průtahů. Dobré úmysly se v městské správě často střetávají s neúprosnou realitou rozpočtů a legislativy.
Motoristé sobě (Klára Sovová & Boris Šťastný): Koordinace uzavírek a rušení cyklopruhů vs. fyzikální limity
Klára Sovová a Boris Šťastný z Motoristů sobě slibují koordinaci uzavírek podle dat a rušení cyklopruhů, které podle nich jen zhoršují situaci. Zatímco koordinace uzavírek je logický požadavek, rušení cyklopruhů bez studií je zkratkovité řešení, které ignoruje fyzikální limity kompaktního města. Praha nemůže pojmout nekonečné množství aut bez ohledu na to, kolik cyklopruhů se zruší. Každé takové opatření by mělo být podloženo daty a komplexní analýzou dopadů, nikoliv jen ideologickým přesvědčením.
Středočeská příměstská dojížďka a tvrdá data: 300 000 aut denně v bludném kruhu
A teď k číslům, která hovoří jasněji než jakákoliv politická proklamace. Podle **Ročenky dopravy TSK** do Prahy denně dojíždí **více než 300 000 aut**. K tomu připočtěte **1,3 milionu registrovaných vozidel v Praze** (dle **Centrálního registru vozidel / ČSÚ**, se započtením leasingových a firemních flotil). Tato masa vozidel se pohybuje po infrastruktuře, její dostavba je v nedohlednu. Příkladem je Městský okruh, kde se termíny dokončení jednotlivých úseků pohybují v rozptylu **13 let** – od optimistického roku **2029** po realistický rok **2042**. Třináct let rozptylu jen pro dokončení vnitřního okruhu! To je doba, po kterou se bude Praha dusit, zatímco politici se budou hádat o priority a vize.
Teaser na rychlá opatření bez čekání na rok 2042
Čekat na rok 2042 je luxus, který si Praha nemůže dovolit. Existují však rychlá a efektivní opatření, která nevyžadují desítky let plánování a miliardy na investice. Mezi ně patří masivní rozvoj P+R parkovišť, přesouvání silničních prací do nočních hodin, absolutní preference MHD (autobusy, tramvaje) v křižovatkách a efektivní řízení poptávky po individuální automobilové dopravě. Právě tato opatření, která mohou přinést úlevu téměř okamžitě, budou tématem navazujícího rozboru.
Závěr: Reálnou brzdou nejsou jen vize, ale vzájemná povolební veta
Reálnou brzdou pražské dopravy nejsou jen rozdílné vize, ale především vzájemná povolební veta a neschopnost kompromisu. Adam Scheinherr již v minulosti deklaroval, že si nedokáže představit spolupráci s hnutím ANO či Motoristy sobě (kdy druhé jmenované označil za extremisty). Klára Sovová zase odmítá Piráty. V tomto ideologickém patu se utápí jakékoliv praktické řešení. Dokud se pražská politika nezbaví této sebezničující logiky „buď naše vize, nebo nic“, budou se Pražané dál dusit v zácpách, ať už okruhy budou, nebo ne. Asfalt je jen inertní hmota. Skutečnou překážkou je politický beton.
