Článek
Vláda nás právě s velkou slávou pustila z mrazáku a patrně očekává, že ji zaleje vlna dojaté vděčnosti. Přesně jako v tom otřepaném vtipu o Pepíčkovi, co zavřel malou Aničku do ledničky, aby mohl po hodině vykonat dobrý skutek a hrdinně ji vysvobodit. Bezprostředně po návratu pana premiéra z dovolené se totiž sešla Národní koalice proti suchu a začala zachraňovat vysychající republiku. A hle, jako na povel se ustrnulo i nebe a seslalo déšť. Karel Čapek by měl z takové synchronizace úředního výkonu s meteorologií jistě radost.
Když ale z vládní tiskovky opadne ten hrdinský patos, zjistíme, že ta lednička má docela zajímavou historii. V loňském roce šlo na boj se suchem zhruba 26,8 miliardy korun. Pak se ale psaly rozpočty na rok letošní. A ejhle. Současná vláda tuto položku v základu proškrtala na polovinu, zhruba na 13,4 miliardy.
V předvolebním programu ANO byste o nějaké koncepční přípravě na klimatické extrémy ostatně nenašli ani čárku. Slibovat lidem plošné slevy a zářné zítřky se na billboardech vyjímá nepoměrně lépe než nudné inženýrské povídání o vsakovacích vrtech, zadržování vody a obnově krajiny. Prevence sucha byla pro politický marketing zkrátka příliš vyprahlé téma.
Příroda však vládní programy nečte. Když začala půda praskat a průšvih se už nedal přehlédnout ani z plážového lehátka, bylo potřeba jednat. Tedy, přesněji řečeno, uspořádat tiskovou konferenci. A tak jsme se dočkali záchranné akce, při níž stát velkoryse přihodí čtyři miliardy. Skvělé. Hlavně, že je Anička venku. Podchlazená, protože s penězi jsme hluboko pod loňskem, ale to na fotce vidět není.
Kdy se jako voliči konečně naučíme hodnotit politiky ne podle toho, s jakou pompou umí před kamerami hasit požáry, ale podle toho, jakou nudnou, neviditelnou a koncepční práci odvádějí v době, kdy se nikdo nedívá?
