Konkurenceschopné systémy podle Fica

Říká to v Uzbekistánu a jako další příklady úspěšných autoritářských států uvádí Vietnam a Čínu. V devadesátkách, kdy jsme byli opojeni „koncem dějin“, nám připadlo normální, že liberální demokracie je z podstaty věci nejlepší ekonomický systém, a čekali jsme jen, až se prosákne do zbytku světa. Teď jsme celkem zaskočeni ekonomickým růstem v zemích, které liberální demokracii nemají. Nemá tedy náhodou pan premiér Fico pravdu?

Pravdu nemá, ale je netriviální to vysvětlit. Jeho argumentací, že k úspěchům evropských zemí jsou nutná rázná politická rozhodnutí, na která pluralitní politický systém nestačí, je potřeba se zabývat, protože je svůdná. Budu potřebovat tři pojmy:

Když jsem se bavil s kamarádem, který nedávno navštívil Čínu, vyjádřil se v tom smyslu, že jsme na tom jako Evropa špatně a že už nás předehnali, zatímco my máme pevně přidělaná víčka k limonádám. Byl tam kvůli přehradám, ale jako příklad rozvoje zmínil rychlodráhy, metro a myslím, že i platební systémy. Na rychlodrahách se dobře vysvětluje leapfrogging, což je zjednodušeně řečeno přeskočení technologie [2]. Poláci to překládají jako renta ze zaostalosti [3], což se mi líbí víc než skákání žáby. (Ne, teď nemyslím low base effect, tedy že z nízkého základu se rychle roste [4].) Leapfrogging vychází ze zřejmého pozorování, že postupné vylepšování nějakého technologického celku je mnohem nákladnější než postavit to čas od času naráz v co nejvyšší kvalitě. Platí to i z druhé, poptávkové strany: v zemi, kde už nějaká infrastruktura je, je mezní užitek investice do špičkového řešení menší než v zemi úplně bez infrastruktury. V malé zemi s hustou železniční sítí, jako je ta naše, není divu, že se těžko hledají motivace k velké investici do rychlodráhy, která zrychlí cestování mezi Prahou a Ostravou jen ze tří hodin na dvě. Část zákazníků už je obsluhována a prostředí je konkurenční. Kdyby tam ale koleje nevedly vůbec, motivace a mezní užitek investice do takové trati by byly mnohem větší a dávalo by smysl postavit to rovnou rychlé než pomalé. Takže se nelze divit, že rychlodráhy dnes stavějí dříve zaostalé velké země s nejrůznějšími režimy - od Maroka přes Turecko po Vietnam, Uzbekistán a Čínu.

Podobnou úvahu si jistě zvládnete udělat pro platební systémy a další oblasti, ve kterých už za některými zeměmi Asie spíše zaostáváme, přestože (protože) ty země dříve zaostávaly za vyspělým světem. Tolik na téma leapfrogging.

Teď k velikosti trhu a úsporám z rozsahu. Už v předchozích odstavcích jsem použil slovní spojení malá země a velká země. Smysluplnější investice jsou ve velkých zemích - hlavně kvůli úsporám z rozsahu a velké poptávce. Že jsme malá země a Slovensko ještě menší, není žádné tajemství. Uzbekistán není o moc větší (asi 35,5 M lidí), ale o Vietnamu (100 M) a Číně (1,4 G) se dlouho bavit nemusíme.

Jádro mého sdělení se ale týká klamu přeživších, anglicky survivorship bias [5]. Slovo bias znamená nejčastěji zkreslení a znám ho ze statistiky (přičemž survivorship bias je druh výběrové chyby), ale klam přeživších je i druhem kognitivního zkreslení v psychologii [6]. Vyjadřuje fakt, že když se na hru díváme očima dosavadních vítězů (přeživších), vypadá hra celkem suprově. Kdybychom ale zahrnuli i pohled poražených (nebo mrtvých), zas tak super by to nebylo. Lidé v autoritativních zemích za ekonomický rozvoj neplatí přímo životem (byť někdy ano), ale třeba podlomeným zdravím, nesvobodou, faktickým otroctvím [7], ztrátou majetku, nerovností (chu-kchou [8], kafala [9], propiska [10] aj.). Když přijede youtuber nebo turista do Číny, je to pro něj wow, ale dívá se na rozvoj země pozitivně jen z toho titulu, že je cizinec, a tak to ničím neplatil. Kdyby se pro vyslovení názoru nebo pro výpočet pokroku vylosoval náhodný vzorek obyvatel té země, už by to najednou vypadalo mnohem hůř (pokud by se odvážili mluvit). U nás se stavba dálnice nebo rychlodráhy musí dlouho domlouvat a štve nás to, na druhou stranu tím zaručujeme, že lidé (a někdy i příroda) mají svoje práva. V Číně sice mají rychlodráhu, ale 20 % lidí tam ve městě, kde pracují, nemají domovské právo, takže ani zdravotní péči, školy, o sociálním zabezpečení nemluvě. Kdyby se u nás směla zbourat čtvrtina Olomouce a důchody dostávala jen třetina populace, tak máme rychlodráhy taky.

Sorry, už zase píšu román. Všem trpělivým čtenářům mávám a ještě, prosím (hele, kočička [11]), vydržte na závěr.

Když premiér Fico adoruje autoritativní (a v případě Číny rovnou totalitní) režimy a říká, že čtyři strany v parlamentu jsou moc, co tím chce říct? V čem nám opuštění liberální demokracie a zavedení jeho „demokracie bez přívlastků“ přinese? Pojďme si to probrat podle těch tří příčin růstu ekonomik autoritářských států:

Můžeme v ČR nebo na Slovensku využít leapfrogging, tedy přeskočit technologii? Dost těžko a s autoritářstvím to vůbec nesouvisí. Trochu jsme to dělali v devadesátkách po socialismu, když jsme se znalostí mailu přeskočili Němce a nikdy jsme nezačali faxovat. Leapfrogging se dá využít vlastně jen náhodou. Takže ne.

Můžeme působit na větším trhu? No jasně, od toho máme Evropskou Unii. To Fico s Orbánem neslyší rádi. Ani já nejsem vždycky nadšený - na EU instituce nadávám často a na jiné země EU třeba taky. Ale jak správně a opakovaně říká prof. Ing. Václav Klaus, CSc., dr. h. c. mult., tento proces nemá alternativu. Můžu být naštvaný na Němce, že odmítají jádro, a na Francouze, kteří trvají na tom, že jádro budou v EU stavět jen oni. Na tisíc dalších věcí. Ale ty země tu vždycky budou a žádný tektonický drift nám je neodstěhuje, takže s nimi musíme vyjít, potřebujeme se s nimi správně hádat a ideálně si taky potřebujeme sjednotit obchodní legislativu, abychom byli ekonomicky jeden velký trh. To jako EU pořád ještě nejsme. Zdaleka. Je super, že máme národní identity, měny, jazyky a špecifiká, určitě je chceme zachovat, ale pohledem globální ekonomiky to nikoho nezajímá. Ten rychlovlak se ani nerozjede a už bude muset brzdit u hranic, když je neotevřeme. S tímhle nám autoritářství pomůže jak? Hm? Vůbec. Tak dál.

To, co Slovákům (a potažmo i nám) Fico slibuje, není ekonomický růst ve prospěch lidí. Je to růst na úkor některých lidí. Pohledem přeživších potomků možná autoritářské země někdo v budoucnu pochválí, že něco slavně postavily. Pyramidy a tak. Jenže přežiju to? Nebudeme já nebo ty, můj milý čtenáři, zrovna ti, kteří to odnesou? Přežijí to motýle a sysle? Hele já bych taky chtěl víc linek metra jako v Číně nebo v Istanbulu. Taky si myslím, že by důchody asi měly být menší a chci víc tlačit do infrastruktury. Spousta věcí se určitě dá dělat efektivněji, ale potřebujeme se o nich hádat a být na sebe zlí a tvrdí kultivovaně. Toho se snažíme dosáhnout pluralitní demokracií: aby byly slyšet různé strany a abychom se díky tomu posouvali v zájmu pokud možno všech. Proto na sebe musíme štěkat v parlamentu a v dalších „žvanírnách“. Ne, nepotřebujeme méně stran, třeba dvě. Nebo jednu.

(Text jsem původně publikoval na svém facebooku [12].)

[1] https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-fico-se-uz-uplne-odvazal-zpochybnil-evropskou-demokracii-a-velebi-diktatury-40525187 - Novinky.cz jsou taktéž zdroj fotografie z videa

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Leapfrogging

[3] https://pl.wikipedia.org/wiki/Renta_zap%C3%B3%C5%BAnienia

[4] https://en.wikipedia.org/wiki/Low_base_effect

[5] https://en.wikipedia.org/wiki/Survivorship_bias

[6] https://cs.wikipedia.org/wiki/Kognitivn%C3%AD_zkreslen%C3%AD

[7] https://www.ohchr.org/sites/default/files/documents/countries/2022-08-31/22-08-31-final-assesment.pdf

[8] https://en.wikipedia.org/wiki/Hukou

[9] https://en.wikipedia.org/wiki/Kafala_system

[10] https://en.wikipedia.org/wiki/Propiska_in_the_Soviet_Union

[11] Kočička třeba https://www.turecko.org/fotky/kocka-phaselis-3352.jpg

[12] tento text na Facebooku: https://www.facebook.com/1022734338/posts/10235012110256692/