Článek
Jedním z nejvýznamnějších a nejkreativnějších Čechů byl bezesporu Tomáš Baťa. Na jeho tvorbu se proto podíváme v dalším dílu seriálu Zlaté české hlavičky, jehož posláním je připomínat a šířit známé i méně známé myšlenky kreativních Čechů.
Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. Zde absolvoval pět let obecné školy, měšťanskou školu navštěvoval v Uherském Hradišti. Vyučování probíhalo v německém jazyce, které Tomáš příliš neovládal, a škola pro něj tedy nebyla příliš přínosná. Bylo také běžné, že když otec potřeboval pomoc s prací, Tomáš do školy nechodil. Nedostatek školního vzdělání nahradil tím, že v sebevzdělání pokračoval celý život a obklopoval se lidmi, kteří mu v tomto směru byli přínosem. Vysokoškolským titulům proto nepřikládal žádný význam, důležité byly výsledky.
Ševcovské řemeslo bylo v rodině Tomáše Bati již po několik generací. Jako dítě Tomáš viděl nejen výrobu obuvi, ale i všechno, co souviselo s jejím prodejem. Nepřekvapivě se tedy vyučil ševcem v dílně svého otce. Se svým tatínkem měl mladý Tomáš časté neshody, snažil se tedy osamostatnit, jak nejdřív to šlo. To ho přimělo rozvíjet své vlastní vize a nápady. V roce 1894 ve svých 18 letech, společně se svým bratrem Antonínem a sestrou Annou, založil všem Čechům známou firmu Baťa.
Tomáše významným způsobem ovlivnil pozdější pobyt v Americe. Tam získal poznání, že v kterémkoliv druhu obchodu nelze nikdy vytvořit nic velkého, když člověk myslí jen na svůj vlastní zisk, protože jeho zisk závisí na zisku a prospěchu druhé strany - zákazníka. Během dlouhých lodních cest měl Tomáš dost času na přemýšlení. Byl znám svými sny a idejemi, což mu v mladých letech vyneslo mezi sousedy nepříliš lichotivé přízvisko: „Ten americký blázen“.
Jeho spolupracovníci tvrdí, že v jeho bláznovství však byla metoda. Některé složky jeho metody se později vynořily v Americe jako psychologická nauka o stimulování kreativity lidského mozku tzv. brainstorming. Tomáš byl fascinován potencionální silou lidského mozku po celý život. Za největší odměnu myslitele považoval rozřešení problému. V základních rysech povahy byl tak Tomáš více umělcem nežli chladně uvažujícím obchodníkem. Své myšlenky rád formoval na kratičkých dovolených. Po jedné takové se například vrátil s kartičkou „Zámožnost - povinnost, chudoba - výmluva.“
Způsob myšlení Tomáše byl základem toho, že se z něj stal světově známým podnikatel, který pozvedl obuvnické řemeslo na průmysl. Na začátku 30. let 20. století podnikala firma Baťa v 35 oborech a měla pobočky v 54 zemích světa na 4 kontinentech. Tomáš obouval lidi (botami) i automobily (pneumatikami), z jeho firmy k lidem mířily noviny, časopisy, knihy a filmy, měl špičkové provozy energetické i potravinářské. V roce 1928 bylo Československo díky firmě Baťa největším exportérem obuvi na světě a svět si myslel, že „baťovec“ je národnost. Samotný Tomáš proslul svým vizionářstvím a schopností inovovat. Nelze se divit, že byl považován za krále obuvi a českého Henryho Forda.
Tomáš mimo jiné vytvořil jedinečný podnikatelský systém založený na vzájemné spolupráci a osobní odpovědnosti. Věřil, že podnikání není jen o zisku, ale také o službě společnosti. Byl známý svým citátem: „Náš zákazník – náš pán“, což odráželo jeho orientaci na zákazníka a kvalitu výrobků. Sám o sobě tvrdil, že nevybudoval podnik, ale vybudoval člověka a ten vybudoval podnik. Kladl důraz na jisté charakteristiky tvůrce, nikoliv jen na dílo samotné. Nevěřil externím motivacím, ale probouzení vnitřní energie. Za nejvyšší stupeň lidské odvahy pak považoval rozhodnutí změnit sama sebe.
Z pohledu kreativity Tomáš podporoval experimentování a hledání nových řešení. Vytvářel prostředí, kde se lidé nebáli zkoušet nové věci a přicházet s novými nápady. Podporoval také vzdělání, vědu i kulturu. Vynikal schopností harmonizovat výzkumnou práci s rychlou aplikací v praktickém průmyslu.
Tomáš obdivoval dokonalost, kvalitu, špičkový výkon, kdekoli se s nimi setkal. Sázel také na svůj zdravý selský rozum a kladl si jednoduché otázky typu „Kdo o dané činnosti ví nejvíce?“ či „Co vše s danou činností souvisí?“ Zaměstnanci vzpomínají, že byl velmi zvídavý, chtěl vědět všechno a rychle.
Tomášovo kreativní myšlení se projevovalo v několika klíčových oblastech jeho života a práce, což vyústilo v inovace ve výrobě, ve vzdělávání, v sociální inovace či inovace v marketingu a prodeji. Tomáš dbal o to, aby jeho hesla a slogany byly všude na očích. Aby se snadno vryly do paměti. Tomášovo kreativní myšlení se projevovalo i v jeho přístupu k řízení firmy a péči o zaměstnance. Jeho úspěch a vliv jsou dodnes studovány a obdivovány jako příklad toho, jak může kreativita a inovace přispět k trvalému podnikatelskému úspěchu.
Tomáš tragicky zemřel 12. července 1932 při letecké havárii. Nekrolog napsal Karel Čapek, který se s Tomášem Baťou osobně znal. Tomáš Baťa mimo jiné navštívil londýnskou inscenaci Čapkovy hry RUR a začal aktivně používat slovo robot. Stroje měli lidem sloužit a práci jim ulehčit.
Mezi záliby Tomáše Bati patřil sport, četba knih a cestování.
Mnoho myšlenek Tomáše je skutečně nadčasových, je proto lákavé zkusit zjistit, jak by mohl vypadat rozhovor, který by si kladl za cíl být tvůrčí inspirací pro podnikatele a zaměstnance. V nepřeberném množství skvělých myšlenek Tomáše Bati by myšlenky o tvorbě a kreativitě mohly lehce zapadnout. A to by byla škoda!
Existuje mnoho forem nečinnosti a prokrastinace, které mají různé dopady na kreativní myšlení člověka. Jak Vy toto téma vnímáte?
Pokud člověk neumí rozvíjet sám sebe, nedostatek ušlechtilých zájmů, dobré rodinné a přátelské vztahy, kterým by se ve svém volném čase věnoval, ať raději tráví čas prací. Je špatné, když neumí člověk trávit čas něčím užitečným, pak většinou věnuje se otázkám nicotným, pochybovačným a někdy i zlostným. Nečinnost jen u malého počtu lidí vede k tvořivosti, u většiny lidí vede k pochybovačství a malosti.
Velikost člověka pramení z činnosti. Lidé se musí naučit být činní. I odpočinek, při kterém člověk jen leží, může býti činný, když člověk přemýšlí nad něčím dobrým. I tomuto je potřeba se v životě naučit. A pokud to člověk neumí, je pro něj více přínosné trávit čas v práci. Čas věnovaný práci je možné zkracovat tehdy, když získaný čas využije člověk dobře.
Jak byste charakterizoval Váš vztah k práci? Liší se nějak od běžného vnímání práce?
Práce je mi větším přítelem, nežli mnoha jiným, méně šťastným lidem. Já svou prací provádím ponejvíce vlastní myšlenky. Mnoho lidí provádí svou prací cizí rozkazy. Trvá-li moje práce i 16 hodin denně, není tím řečeno, že konám více než jiní, protože v mé práci je zábava a poučení.
Jaký vztah k práci tedy považujete za zdravý?
Vztah k práci se musí člověk naučit, není to samozřejmost. Naučte se svůj obor, své řemeslo, profesi, jak nejlépe dovedete. Dopřávejte si pocit hrdosti na to, co jste zvládli vyrobit. Vnímejte práci jako důležitou součást života, nejen jako prostředek k získání peněz.
Tvořivost či kreativita je pro mnoho lidí těžko uchopitelná. Vy kreativitu lidí označujete za tvořivého ducha, což je podle Vás nejcennější zdroj firmy. Co si pod tímto tak trochu tajemným tvořivým duchem představit?
Lidská kreativita je nenahraditelná, je odrazem tvořivého ducha. Tvořivý duch je energie, která se probouzí v člověku, který chce tvořit, měnit a růst. Je to energie, kterou má v sobě každý. Každý však má odlišné zdroje této energie.
Aby tvořivý duch mohl růst, tak by měl člověk objevit pravou podstatu sebe sama, svých zájmů a zdrojů naplnění. To není možné, pokud bude člověk denně vystavován neúnosnému náporu práce, povinností a závazků. Tvořivý duch je skutečně pro firmu to nejcennější (bez něho se každý podnik stane pouhou byrokracií) a všeobecně i pro život každého člověka. Je zdrojem energie a štěstí, naplňuje duši člověka. Tvořivého ducha je proto třeba rozvíjet.
Vy tedy tvrdíte, že kreativita, respektive tvořivý duch, je nejcennější živel v každé firmě. Jak by tedy ke kreativitě měla přistupovat firma jako celek?
Firma musí myslet. Musí být skupinou myslících lidí. Musí poskytovat odměny za přemýšlení a zlepšení. Povinností firmy je budovat prostředí, které podporuje a naslouchá nápadům všech zainteresovaných. Za nejdůležitější povinnost každého vedoucího proto považuji udržovat a rozvíjet tvořivého ducha svých lidí. Tvořivého ducha nepodporuje komandování a ovládání, ale povzbuzování, rozvíjení a cvičení.
To je opravdu zajímavý postřeh. Lze tvořivého ducha ještě nějak rozvíjet?
Tvořivý duch se rozvíjí, když je vyslyšen. Vyslyšen potřebuje být na všech úrovních - osobní, pracovní i vztahové. Být vyslyšen znamená, že se realizují jeho nápady. Myslím, že je třeba budovat principy, které tvořivého ducha rozvíjejí a eliminovat podněty, které ho naopak utlumují.
V osobním životě tvořivého ducha rozvíjejí lidé, kteří vás motivují, nová místa, nové zážitky - tedy vše, co vás nutí reagovat na nové podněty. Tvořivého ducha utlumují domněnky, neupřímnost a z nich pramenící závist či strach.
Důležitou složkou tvořivého ducha je také vynalézavost, neboť pomáhá převádět kreativní nápady do konkrétních řešení, a je proto často nezbytná v situacích, kde je potřeba improvizace nebo přizpůsobení se omezeným prostředkům. Jak vy vnímáte vynalézavost?
Vynalézavost jest vlastnost, kterou získáme jen cvikem v mladých letech, při práci, ale nikdy ne ve škole. Škola jest strom vědění. Věda jest velká moc, nelze jí však využiti bez vynalézavosti.
Nikdy také nepromarněte příležitost přiučit se něčemu novému, tato nová zkušenost ve vás může probudit doposud neznámé touhy a myšlenky. Nevyhýbejte se novotám, vyhledávejte je. Všímejte si svého okolí a lidí kolem sebe. Učte se od nejlepších.
Kreativně lze přistoupit i k řešení problémů, ať už v práci či životě. Máte pro nás v tomto ohledu nějakou radu?
Začínejte u malých problémů, řešte je bezodkladně. Nabudete tak zkušeností a sebevědomí potřebných k tomu postavit se i nepříjemným a závažným životním otázkám.
Jak byste krátce definoval základní prvky kreativní tvorby? Kdy se vám nejlépe tvoří?
Účelnost, jednoduchost a prostota. Možnost řešit problémy tvůrčím způsobem vzniká jen při plném soustředění a ničím nerušené práci, o samotě.
V této souvislosti mě napadlo, zda spolu nějak souvisí kreativita v práci a v soukromém životě?
Neschopnost využívat tvořivého ducha při práci vede k tomu, že jej ztrácíte v soukromém životě. Bez něj se život stává jednotvárným. Zůstávejte proto pouze u takové práce, kde můžete uplatňovat svého tvořivého ducha, alespoň částečně. Pokud to není možné vůbec, přemýšlejte o změně.
V souvislosti s kreativitou se často hovoří o kráse. I vy radíte, že je důležité se naučit vidět krásu. Když nám něco přijde krásné, často nás to také inspiruje.
Pokud lidé krásu neumí vidět a vnímat, má jen minimální dopad. Je tedy důležité, aby se jí člověk naučil vidět. Například minutu popisujte, co se vám líbí. Jedna minuta stačí k tomu, abyste začali vidět na chvíli svět lepším, no a pokud jej budete chtít vidět krásnějším na delší dobu, stačí jen trénovat více.
Inspirace může vycházet nejen z kladných faktorů jako je krása, ale i z těch negativních, ať už jde o lidské chyby či například závist.
Přesně tak! Nikdy by nebyl člověk vynalezl letadlo, kdyby nebyl ptákům záviděl jejich křídla. V tom spatřujeme nutnost zužitkovati i závist k pokroku člověka.
Je otázkou, jaký vliv na kreativitu člověka budou mít stroje. Jakou roli ale přidělit zaměstnancům ve firmě, když tolik jejich práce může být nahrazeno stroji? To je obzvláště dnes aktuální téma (umělá inteligence).
Můžete si koupit lidskou mysl a zaplatit lidem za to, aby pro vás mysleli, ale lidské myšlení bude nahrazeno strojem. To jediné, co se nedá koupit, je lidské chtění – to pramení z duše a lidská duše se dá pouze získat osobním příkladem, kdy s vámi druzí lidé chtějí spolupracovat a tvořit.
Jak tedy vnímáte roli lidské práce vedle strojů?
Není chybou, že stroje nahradí lidskou práci, ale je chybou, že podniky neumí využít lidské práce jinak. Stroj dokáže mnohem lépe a rychleji vykonati mnoho práce, na niž by člověk sotva stačil. Avšak v jedné věci stroj člověka nedostihne – neumí cítit. Není nutné, aby lidé tvrdě dřeli a trávili celé dny ve fabrikách, ale musí se naučit využívat dobře získaný čas a fabriky se musí naučit s tím získaným časem nakládat ku svému prospěchu a růstu k blahobytu. Není naší snahou vyměnit člověka za stroj, ale hledat takovou práci a vytvářet nové možnosti, které může zastávat jen člověk, ve kterých ho stroj nikdy nenahradí.
To je zajímavá myšlenka! Dovolte nám prosím ještě více nahlédnout pod pokličku Vašeho přemýšlení. Jak vypadalo Vaše manažerské rozhodování?
Můj myšlenkový proces začínal pozorováním a studiem skutečnosti. V dílně to znamenalo pozorování lidí a jejich díla. Jestliže fakta byla nepříznivá, nechal jsem zastavit práci a svolal ke konferenci nejen dělníky z dílny, kterých se to týkalo, ale také různé jednotlivce, kteří s jejich prací souviseli. Moje konference začínala otázkou adresovanou jednotlivci a pokračovala specifickými otázkami, mířícími k řešení problému. Touto metodou jsem dociloval rozřešení drobných a velkých problémů. Současně jsem tím objevoval schopné jednotlivce, jejich vynalézavost, iniciativu a způsob myšlení.
K úspěchu podniku či jednotlivce jsou potřeba cíle. Jaký je váš názor na stanovování cílů, například v oblasti vzdělávání?
Člověk nemůže mít mnoho cílů a chce-li něco vytvořit, nemůže mít ani dva cíle. Pokud jde o cíl, můžete si vybrat cokoliv, ale chcete-li něco dokázat, dokážete to, sledujete-li jen jeden cíl.
Můžete lidem nabídnout cokoliv, ale pokud sami necítí vnitřní potřebu se takového počinu účastnit a jejich účast nepramení z niterného zájmu, je to celé k ničemu. Nelze nikoho přesvědčovati, aby se vzdělával a rozvíjel.
Jedna z Vašich kreativních myšlenkových metod spočívala v definování principů a zásad, z nichž se pak začal odvíjet celý systém. Na jakých zásadách byl například postaven Váš dnes již kultovní systém podílů na zisku pro zaměstnance?
Aby vyúčtování dosaženého zisku bylo provedeno v době co nejkratší, tedy týdně. Aby si účastník mohl svoji účast vypočísti sám. Aby se účast vztahovala na malé oddělení tak, aby každý zaměstnanec mohl býti zúčastněn na správě dílny.
Vám se bez nejmenších pochyb podařilo měnit myšlení velkého množství lidí. Jakou kvalitu nebo charakteristiku u myšlení nejvíce oceňujete?
Transparentnost. Pokud máte transparentní mysl, vaše chování je s ní v souladu – máte o mnoho více energie. Nemusíte ztrácet čas a energii přemýšlením o různých scénářích, jak a co říci apod. Jdete na přímo. Říkáte, co si myslíte, nemusíte lhát a neplýtváte časem.
Jak vytvářet podmínky, které lidem umožní růst a sílit, aniž by jim bylo všechno usnadněno natolik, že by ztratili pocit vlastní hodnoty?
Lidské štěstí nevyvěrá z hmotných statků a už nikdy ne z těch, kterých člověk nabyl lehce. Lidské štěstí je opřeno o sílu člověka, o sílu, která pramení z jeho vědomí si vlastní hodnoty. Vlastní hodnotu člověk jen stěží získá, když se nemusí v životě o nic snažit. Lidská síla vzniká z překonávání nesnází a překážek. Člověk se stává šťastným, když je silný. Musíme vytvářet podmínky k tomu, aby mohli lidé sílit. Pokud dáme lidem vše a nebudou se muset o nic přičinit, plánujeme vlastní zkázu. Cokoliv člověk v životě dostal zadarmo, stalo se bezcenným.
Jeden z dalších Vašich mnoha slavných výroků zní: Strach zabil více snů než byrokracie a nedostatek kapitálu.
Jediné, co dělí každého člověka od úspěchu je strach a lenost. Například strach před lidmi je zbabělost. Je urážkou důvěry v člověka a lidskou důstojnost vůbec. Konáme-li svou práci tak poctivě a účelně, že prospívá každému, vědomí této dobré práce nám dává sílu neobávati se nikoho a ničeho. Strach je nepřítelem života a díla zbudovaná na strachu život poškozují. Díla užitečná rostou z důvěry.
Nejen výroky, ale hesly jste pověstný. Jedno z Vašich hesel zní: Dnes fantazie - zítra skutečnost.
Domnívám se, že u podnikatele je důležitá obrazotvornost a intuice, že všechno, co má následně vytvořit v praxi, se musí nejprve zrodit v jeho hlavě, neboť jen ta předznamenává všechny tvůrčí činy. Vaše mysl vás a vaši kreativitu musí podporovat. V ní jsou největší tvořivé možnosti. Vždyť podle toho, jakými představami se člověk naplní, je velký nebo malý. Dovolte si snít a naučte se podporovat svou představivost.
Přemýšlejte také nad svými úkoly a práci chvíli před tím, než usnete a promýšlejte chvilku ještě po té, když se probudíte, protože mnohé z toho, co jsme uložili svému podvědomí před usnutím, a ráno po probuzení, naleznete mnohdy již „vyřešené“ a o to snadněji se vám pak potřebné změny povedou udělat v praxi.
Proč ale je fantazie a kreativita u zaměstnanců stále tak vzácná?
Lidé směřují k ustálené rutině, jež jim umožňuje vykonávat denní práci s nejmenší námahou. Mnoho lidí se pozvolna stává ve své práci strojem. Sklon k umrtvující jednotvárnosti se objevuje téměř vždy. Netrapte se kvůli tomu. Bojujte s tímto stavem.
Kreativní myšlení je podporováno smyslovým myšlením. Co je podle Vás důležité vnímat?
Vnímejte vůně i barvy. Barvy mohou tlumit nebo podporovat tvůrčího ducha. Bílá a světle zelená podporují na pracovišti tvůrčí myšlení. Mám rád barvy, které odráží počasí a přírodu. Vnímání podnětů jinými smysly, než pouhým zrakem a sluchem, se obecně podceňuje. Čich považuji za velmi významný smysl, který hraje rozhodující roli v tom, jak vnímáme svět i sami sebe. Obklopujte se i vůněmi. Vůně navozují tu správnou atmosféru k práci, k odpočinku, ale také ke koupi.
Lidská mysl má primárně tvořit, nikoliv si vše pamatovat. Jak například přistupujete k zapisování si myšlenek?
Jsem velký zastánce zapisování si nápadů. Vedu si tři typy bločků - poznámkový na úkoly, poznámkový na nápady a třetí na statistiky s přehledy. Každý list věnuji jen jedné myšlence či nápadu.
Pracovna Tomáše Bati
Co Vás ve vaší profesi výrobce bot nejvíce překvapilo? Co nového jste se naučil?
Nikdy jsem si nemyslil, že v ševcovině musí člověk znát mnoho z chemie a strojírenství… Nikdo mi neřekl, že chci-li docíliti dobrých bot, musím znát stejně dobře psychologii jako ševcovinu. Psychologie, umění, jak hráti na tak nesmírně jemňoučký nástroj, jakým je lidská duše, ta je pro vás a pro vaši nynější práci to nejdůležitější.
Máte nějaké pravidlo, podle kterého se rozhodujete, když nevíte, jak se rozhodnout? Já se sám sebe často ptám, zda je dané rozhodnutí opravdu správné či nikoliv.
Často jsem stál před rozcestím, nevěda, mám-li jíti vpravo nebo vlevo, a myslím, že jsem nakonec nejvíce vydělal, když jsem se rozhodl pro ten směr, který se zpočátku zdál prospěšný jen lidem - veřejnosti.
Rozhodoval jste se vždy nakonec sám, nebo jste měl svůj, řekněme, poradní sbor?
Věřím v úspěch ideií, které jsou podrobeny zhodnocení mnoha hlav, a to nejen hlav odborníků, ale i prostých lidí se zdravým rozumem. Idea, pokud zůstane v lidském mozku je surovým diamantem, který se stane briliantem teprve tehdy, když se přiloží k brusu. Takovým brusem mohou být jen další lidské mozky.
Kdykoliv jsem narazil na vážný problém, anebo jsem chtěl uskutečnit rychle a ekonomicky nové dílo, svolal jsem skupinu mužů, naznačil jim ideu a provokoval je k myšlení nahlas. Nic mi nevadilo, jestliže jejich nápady byly bizarní a chaotické. Výsměch a pospěch byl zakázán. Negativní uvažování, že to nejde a proč to nejde, bylo rovněž zamítnuto.
Někdy jsem si také vybral jednotlivce, naznačil mu, co mám na mysli s poznámkou, aby se pokusil o provedení. Nebral jsem ohled na to, jestliže ona „věc“ patřila nebo nepatřila mezi normální úkoly muže, kterého jsem si zavolal. Jestliže se jí tento chopil, bylo to pro něho znamení, že je mužem. Jestliže byla „věc“ velká a on ji provedl s úspěchem, byl pro mě hrdinou. Nikoho jsem však nehanil, jen svěřoval práci jinému. Toho, kdo mi dal najevo, že moji ideu považuje za pošetilost nebo toho, kdo se nepokusil o její provedení, jsem pokládal za muže, s kterým můžu počítat v budoucnosti jen pro práci, kterou dosud vykonával.
Čtenáři by mně neodpustili, kdybych se Vás ještě nezeptal, jaký názor máte na zákaznickou zkušenost. Například při nakupování bot. Obáváte se v tomto ohledu konkurence?
Při svých cestách pečlivě sleduji, jak běží prodej a rád přiložím ruku k dílu v duchu zásady Náš zákazník, náš pán. Náš obchodní dům je průhledný, aby zákazníci viděli, co děláme dobře, nýbrž i to, co děláme snad špatně a mohli nás na to upozorniti, abychom to mohli napraviti.
Konkurent nás neporazí. Ten je daleko. Ale porazí nás prach v naší výkladní skříni, v regálech, na pultech v obchodě, protože ten je blízko a vyžene nám z obchodu každého slušnějšího zákazníka.
Jedna z lidských tužeb je také, kromě prožití plnohodnotných zážitků, po sobě něco zanechat, něco, co nás přežije. Vnímáte to tak?
Svět vás nebude nikdy posuzovat podle toho, čím jste se mohli státi a nikdy nebyli, nýbrž podle toho, čím opravdu jste.
Mé dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy - možná. Budovy, komíny, stroje - to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všem, kteří přijdou po nás.
Jakou radu byste tedy dal těm, kteří přijdou po Vás? Radu mladému člověku…
Snaž se, chtěj být nejsilnějším, abys mohl jiné posilovat, rozumným, abys mohl jiným radit, veselým, abys mohl rozradostnit jiné. Chtěj - snaž se být ve všem dobrým, klidným, nejbohatším, abys mohl s nejširšími kruhy svých blízkých sdílet dary svého srdce, svého rozumu a své duše.
Mnoho mladých lidí však dnes trpí duševními problémy, někteří jako projev nemoci, jiní však jako důsledek vědomého utápění se ve vlastním smutku. Máte na takové projevy nějaký recept?
Bývaly časy, kdy jsem se cítil, jako bych bojoval s Medusou, která otravovala moji mysl. Když se mi podařilo zabít jednoho hada z klubka, které měla na své hlavě, objevili se další, silnější a jedovatější. Rozhodl jsem se s ní nebojovat, rozhodl jsem se její jedovaté hady nezabíjet, ale zároveň je také nekrmit. Umřeli hlady. Těmi hady rozumím slova lidí, která jsem se o sobě dozvěděl a kterým jsem dovolil, aby svým jedem otravovali mou mysl. Potravou pro tyto hady byly mé pochyby o sobě, strach a otrávené myšlenky o smutku, ve kterých jsem se s oblibou utápěl. Takové chování bylo zhoubné pro mou mysl, srdce i práci. Rozhodl jsem se ho zanechat a neubližovat nadále sobě i svému okolí. Hadi bez stravy pošli sami.
Kromě toho mám jeden jednoduchý recept: Vždy, když se mi vynořily myšlenky, které pochybovaly o všem, šel jsem k práci, která si myšlenky nevyžadovala, ale bylo ji potřeba učinit, bylo k ní potřeba jen rukou a síly. Tato práce unavila tělo a osvěžila mysl.
Děkuji Vám za rozhovor.
Upozornění: Tento rozhovor je fiktivní, resp. otázky jsou vymyšlené. Text, který je vydáván za odpovědi, však téměř zcela vychází ze skutečných textů a tvorby Tomáše Bati, které jsou zachyceny v nesčetných knihách, a to zejména od jeho nadace (se zachováním dobové gramatiky). Pro nezkreslený zážitek z myšlenek Tomáše Bati doporučuji navštívit YouTube kanál nadace.
Anketa
Pokud nechcete, aby vám utekl budoucí, již pátý díl seriálu „Zlaté české hlavičky“, který bude překvapením, klikněte na tlačítko Sledovat u jména autora tohoto článku.
