Článek
Óda na platy
Eduard Bodner
Sto dva tisíc čtyři sta korun českých,
k výplatě je velmi hezkých.
Ať inflace zuří, běsní nebo ne,
to se stává a život přináší tyto chvíle,
my rozhodně nepřijdeme k úhoně,
a ty občane zaplatíš naše kratochvíle.
Inflace ta hydra zlá s celou zemí hrozně mává,
politik však nikdy ani zbla, prostě vůbec nenadává,
ať si statný důchodce třeba holí mává,
prémie mé on nedostává a je to stále dojná kráva.
Když plni sil užijeme ten nástroj skvělý,
a daň z příjmu zvedne se již v samém začátku,
použijme směle náš systém bdělý
a dejme si polévku třeba za kačku.
A knedlo, vepřo, zelo za třicet,
můžeš si ty občane z plna hrdla zakřičet.
Nic jiného ti ostatně ani nezbývá,
když tvůj politik raději dotacemi se zabývá.
Státní dluh nám hrozně roste,
tak příspěvky na šaty a na benzín nám rychle noste.
Je to prostě óda na platy,
tak zaberte vy hrozné lopaty.
My cítíme se nadřazeně,
musíš něco protrpět,
pak doma vysvětluj to svojí ženě,
však můžeš také naši ódu pět.
Jak lvové bijem o mříže,
ze své tajné vily, z Paříže.
A tvůj rohlík, máslo a maso,
zdražíme ať nemáš na to.
Zalez občane, zalez a vezmi tě ďas,
vždyť my s lobbisty právě teď máme sraz.
To my politici této země,
máme přec svá auta a platy vzhledné.
Buď jak buď,
ty občane vypni hruď na té cestě - pro nás vydlážděné.
Poznámka:
Báseň je reakcí na neochotu naší politické scény začít se škrty nejprve u sebe, jako taková je pouze básní a při její tvorbě nezahynul jediný politik ani jeho plat.
