Článek
Je to více než rok, co Rusko napadlo Ukrajinu a bitva pokračuje. Vojenské a civilní oběti a zranění na obou stranách se odhadují na statisíce a další miliony Ukrajinců byly vysídleny. Co připravilo půdu pro dnešní konflikt?
Smrtící násilí, které zachvátilo kyjevský Majdan z úvodní fotografie bylo až téměř na konci sporů. Náměstí Nezávislosti v roce 2014 poté, co ukrajinská vláda pod tlakem Moskvy opustila dohodu o posílení vazeb s Evropskou unií. Rusko je i nadále proti postupu Ukrajiny směrem na Západ.
Společné dědictví obou zemí sahá více než tisíc let do doby, kdy Kyjev, nyní hlavní město Ukrajiny, byl centrem prvního slovanského státu, Kyjevské Rusi, rodiště Ukrajiny i Ruska.
V roce 988 Volodymyr Veliký, pohanský princ Novgorodu a velký princ Kyjeva, přijal ortodoxní křesťanskou víru a byl pokřtěn v krymském městě Chersonesus.
Od té chvíle, což nedávno prohlásil ruský vůdce Putin – jsou Rusové a Ukrajinci jeden národ, jeden celek.
VV
Přesto za posledních 10 století byla Ukrajina opakovaně rozdělována konkurenčními mocnostmi.
Mongolští válečníci z východu dobyli Kyjevskou Rus ve 13. století. V 16. století polské a litevské armády napadly ze západu.
V 17. století válka mezi polsko-litevským společenstvím a carstvím Ruska přinesla země na východ od řeky Dněpr pod ruskou imperiální kontrolou. Východ se stal známým jako Levý břeh Ukrajiny; země na západ od Dněpru neboli pravého břehu byly ovládány Polskem.
O více než století později, v roce 1793, byla pravobřežní (západní) Ukrajina připojena k Ruské říši. V průběhu let, která následovala, politika známá jako rusifikace zakázala používání a studium ukrajinského jazyka a lidé byli nuceni konvertovat na ruskou pravoslavnou víru.
Ukrajina také utrpěla některá ze svých největších traumat během 20. století.
Po komunistické revoluci v roce 1917 byla Ukrajina jednou z mnoha zemí, které vedly brutální občanskou válku, než byla v roce 1922 plně pohlcena Sovětským svazem.
Mapa 1918
Na počátku 30. let 20. století, aby přinutil rolníky vstoupit do kolektivních farem, sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin zorganizoval hladomor, který vyústil v hladomor a smrt milionů Ukrajinců.
Poté Stalin dovezl velké množství Rusů a dalších sovětských občanů. Mnoho z nich bez schopnosti mluvit ukrajinsky a s malými vazbami na region – aby pomohli znovu osídlit východ.
Brutální kampaň sovětského vůdce Josifa Stalina za kolektivizaci zemědělství vedla ve 30. letech k rozsáhlému hladomoru, který zabil miliony Ukrajinců. V důsledku hladomoru což znamená smrt hladem – byli přivezeni osadníci z Ruska, aby znovu osídlili venkov.
Zemědělství
Tato dědictví z historie vytvořila trvalé zlomové linie.
Vzhledem k tomu, že východní Ukrajina se dostala pod ruskou nadvládu mnohem dříve než západní Ukrajina, mají lidé na východě silnější vazby na Rusko a s větší pravděpodobností podporovali ruské vůdce.
Západní Ukrajina naproti tomu strávila staletí pod proměnlivou kontrolou evropských mocností, jako je Polsko a Rakousko-Uhersko. Jeden z důvodů, proč Ukrajinci na západě spíše podporovali západní politiky.
Východní populace má tendenci být více rusky mluvící a ortodoxní, zatímco části západu jsou více ukrajinsky mluvící a katolické.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Ukrajina stala nezávislou zemí. Ale sjednocení země se ukázalo jako obtížný úkol. Pocit ukrajinského nacionalismu není tak hluboký na východě jako na západě, říká bývalý velvyslanec USA na Ukrajině Steven Pifer.
Přechod k demokracii a kapitalismu byl bolestivý a chaotický a mnozí Ukrajinci, zejména na východě, toužili po relativní stabilitě dřívějších epoch.
V roce 1991 se cedule ohlašující sovětská témata moci a spravedlnosti stala konečně minulostí. V roce, kdy se Ukrajina stala nezávislou zemí a SSSR byl rozpuštěn.
Největší propast po všech těchto faktorech je mezi těmi, kteří vnímají ruskou imperiální a sovětskou vládu sympatičtěji, oproti těm, kteří je považují za tragédii, říká Adrian Karatnický, expert na Ukrajinu a bývalý člen Atlantické rady Spojených států. Tyto trhliny byly odhaleny během Oranžové revoluce 2004, ve kterém tisíce Ukrajinců pochodovaly na podporu větší integrace s Evropou.
Krym byl obsazen a anektován Ruskem v roce 2014, krátce poté následovalo povstání separatistů ve východním ukrajinském regionu Donbas, které vyústilo ve vyhlášení Ruskem podporovaných lidových republik Luhansk a Doněck.
Dnes se obě země opět ocitají v konfliktu zlomových liniích, které odrážejí bouřlivou historii regionu.
Všichni očekáváme mírová řešení avšak s ohledem na právě popsané historické interference to bude velmi těžké.
Zdroj:
