Článek
Nejvíce se jich stane určitě ve Spojených státech. Tam ročně zahynou střelbou zbraní stovky lidí. Nejinak tomu bylo i u Norského masového vraha, syna norského diplomata Breivika. Ten připravil o život v roce 2011 77 mladých lidí. Chci napsat o kriminálním činu, který se u nás udál před více než 100 léty, u lokality dnešní velké průmyslové zóny Barbora u Karviné. Tenkrát tam stála šachta s názvem Barbora. V té době ještě nebyly pro lidi v bankách bankovní účty, nebyly ani mobily.
Havíři, když šli po výplatě domů, se sdružovali do houfů, aby je cestou někdo neokradl. Někdy v houfu bylo až třicet havířů. Tenkrát v pátek 22. září 1922 asi o 23. hodině v noci byla skupina šesti havířů, když šli z Barbory do Horní Suché, přepadena v suském lese. Uprostřed lesa najednou na ně z houští začal střílet. Havíři se rozutekli na všechny strany. Na místě zůstali ležet Antonín Bajger - otec a jeho syn Karel. Bratr mého otce Augustin Plutnar a třem dalším havířům se podařilo utéct. Tyto vraždy byly spáchané 4 roky po skončení 1. světové války. Tyto vraždy byly objasněny až za padesát let, 15. listopadu 1972.
U mrtvých horníků byly nalezeny pláště nábojů a jeden náboj z browingu. Rozjelo se hned velké pátrání, ale pachatele nenašli. Zavražděným byly ukradeny výplaty, každému asi 400 korun a půl kilogramů vuřtů. Policisté v té době ještě nebyli vybaveni služebními psy ti byli k disposici až od r. 1927.
Po padesáti letech se ocitl anonymní dopis jednoho letního dne roku 1972 na Severomoravské kriminální službě v Ostravě. Napsal ho jeden ze tří pachatelů, kteří tento čin provedli. Nechtěl si vzít toto tajemství do hrobu. Vrazi Alois Flos, zemřel v roce 1955, v nedožitých 60 let, Bohumil Hnátek žil v Opavě a Emanuel Duchoň žil ve Frýdku Místku.
Tehdy večer toho hrozného pátečního dne seděl Bohumil Hnátek s kamarády Aloisem Flosem a Emanuelem Duchoněm v hospodě v Horní Suché. Najednou přišel Eman s nápadem, že by mohli oloupit horníky, až se budou vracet ze šachty s výplatou v kapse. Eman ukázal pistoli, půjde to jako nic. Oba kumpány přemluvil. Šli se schovat do lesa a čekali. Konečně se horníci blížili, pokřikovali na sebe, smáli se. A když byli takových šest kroků před nimi, jeden z nich začal střílet. Zastřelili otce se synem Brigerovi. Těm mrtvým pak prohledali kapsy. Bohumil Hnátek dostal stovku. Ale ještě v lese si přísahali, že o tom nikdo z nich nikdy necekne. Najednou se začali vymlouvat jeden na druhého.
Duchoň se vymlouval na Hnátka, a přitom již ve čtyřiadvacátém jej potrestali pro neoprávněné držení zbraně. Četníci mu zabavili browing, ale nikoho tehdy nenapadlo, že havíři byli zastřeleni totéž opakovací pistoli. A šest let po vraždě spáchal další loupežné přepadení na Ostravsku. Za zranění a oloupení staré ženy, dostal šest let kriminálu. Po krvavém dramatu u Horní Suché se také odstěhoval a raději na tyhle věci nechtěl myslet. Dvojnásobná vražda byla již třicet let promlčená. Až tenkrát na deskách tohoto svazku listin z roku l922 přibyl další nápis 15. listopadu 1972 - Objasněno.
Já jsem se o tento případ zajímal, protože se to jednalo i mé rodiny. Výsledky vyšetřování byly zveřejněné 23. ledna 1976 v Zemědělských novinách, které řádě uchovávám již skoro 50 let. Motiv vrahů v 1. republice byl podstatně odlišný než u Breivika a u vraha na Filosofické fakultě ze dne 21. prosince 2023.
