Článek
Starozákonní čtení: Žalm 34,9: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.“
Evangelijní čtení: Matouš 19, 16-17a: „A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám udělat, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý!“
Čtení ke kázání: Gal 5, 22-23: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
dnes se budeme zamýšlet nad dvěma ovoci Ducha Svatého, a to nad dobrotou a laskavostí. Proč nad oběma? Neboť jsou si významově blízké. A aby ne, když obě v hebrejštině, tedy jazyce Starého Zákona, pochází z jednoho slova, a to ze slova TÓV, což znamená dobrý. V širším slova smyslu dobrý znamená v hebrejštině takový, jaký má být. Podobně jako pokoj, šalom, znamená stav, kdy vše je tak, jak má být… Ale vraťme se do Nového Zákona. V řečtině jsou pro dobrotu a laskavost dvě různá slova, byť, jak jsem již řekla, sobě významově velmi blízká. Tedy dobrota se řecky řekne agatchósyné. To znamená především dobrotu jako vnitřní mravní princip, vnitřní ušlechtilost, něco, co je správné. V některých verších se také příznačně objevuje spolu se spravedlností. Zatímco laskavost, řecky chréstotés, znamená většinou dobrotu, vlídnost, kterà se projevuje ve vztahu, tedy navenek. Laskavými slovy, jednáním, úsměvem… Často se však význam obou slov překrývá a překrývá se i jejich překlad… Budu tedy vykládat oba výrazy současně.
Bůh je dobrý. Bůh je dobrota sama. Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. To jsme slyšeli v dnešním prvním čtení. Slova ze žalmu 34. A další verš hovořící o Boží dobrotě: „Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet.“ (Ř 11,22) A ještě dva verše o dobrotě našeho Spasitele: „Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha“ (Tit 3,4). Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. (Ef 2, 6-7)
A ve vztahu k Boží dobrotě máme dvě možnosti. První možností je Jeho dobrotu přijmout, přijmout Ducha Svatého, Ducha světla a Jeho ovoce, mezi něž patří i dobrota. A druhou možností je Boží dobrotou pohrdnout: „Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“ (Ř 2,4) Věřím, že si vybereme tu první možnost…
O lidské dobrotě píše apoštol Pavel například v těchto verších: „Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.“ (Ř 15,14) „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.“ (Kol 3,12) „Prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou.“ (2 K 6,6) A jak jsme na tom s dobrotou a laskavostí my, bratři a sestry?
Dobrota a laskavost, stejně jako další ovoce Ducha Svatého, nejsou přirozené vlastnosti padlého člověka. Jsou to vlastnosti, které dává Duch Svatý znovuzrozenému člověku. Takže i ten, kdo je původní povahou cholerik, může být vlivem Ducha vlídný…
Dobrota, laskavost a další nejsou vlastnosti člověka, tedy něco, co vyplývá z naší povahy, ale něco, k čemu by nás měl vést DS. Je to způsob chování, který bychom se měli na cestě víry učit. Tedy i když je člověk cholerik, tak může být laskavý… V tomto životě však nelze být laskavý za všech okolností. I Ježíš nejednou nazval farizeje nelichotivými jmény, například obílené hroby či plemeno zmijí… Nebo převrátil stoly kupců v chrámě… Kéž bychom vždy měli moudrost, zda být laskavý či zda se důrazně postavit na stranu pravdy a spravedlnosti… Jsou lidé, o nichž se říká: Ten je tak dobrej, až je blbej… Tak by to však být nemělo. Dobrák ano, bambula ne. Ani Pán Ježíš na sobě nenechal štípat dříví. Když ho voják udeřil, nenastavil druhou tvář, nýbrž zeptal se ho: „Proč mne biješ?“ … Nechtějme být docilní a s každým vycházet za každou cenu jen dobře… Někdy je třeba i zvýšit hlas a postavit se na správnou stranu…
A tak, bratři, děkujme za Boží dobrotu a laskavost k nám, nechme se Duchem Svatým proměňovat k Jeho obrazu a vyznávejme spolu se žalmistou: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.“ Amen.
Pramen: Bible. Písmo Svaté Starého a Nového Zákona. Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost, 10. vydání. 1995, ISBN 80-85810-07-7.
