Článek
Starozákonní čtení: Přísloví 3,5: „DůvěřujHospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej“
Evangelijní čtení: Jan 3,16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Čtení ke kázání: Galatským 5,22-23: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
dostáváme se k dalšímu z ovoce Ducha, a tím je věrnost. Alespoň tak to překládají české překlady Bible. V originále, tedy v řečtině je ale zde slovo pistis. A to se dá, stejně jako hebrejské slovo emunah, přeložit buď jako víra, často ve smyslu důvěra, kterémužto překladu dává přednost Martin Luther, ale také anglický, ruský či polský překlad Bible, nebo věrnost–tento překlad volí například české překlady Bible. A protože víra a věrnost spolu sice trochu souvisí, ale každé toto slovo má i dost odlišný význam, rozhodla jsem se, že ovoce Ducha pistis vyložím ve dvou kázáních. Dnes tedy budeme rozjímat nad vírou.
Co to vlastně je víra? Máme někde v Bibli její definici? Ano, jedna by se našla. V listu Židům v 11. kapitole 1. verši v překladu Bible kralické čteme: „Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných.“ Zkonzultovala jsem tento překlad s mojí přítelkyní, sestrou Martou, a upravila to na srozumitelnější a zároveň přesnější podle originálu: Víra je základem veškeré naší naděje a důkazem toho, že počítáme s tím, co je neviditelné…
Tedy díky víře známe to, co je pro nás nadějí, to znamená oběť Pána Ježíše Krista, Jeho Vzkříšení i vzkříšení našich těl a věčný život v Božím království, a počítáme s věcmi, které nemůžeme vidět–s Boží milostí, s Boží Láskou, a s dalšími věcmi či spíše jevy již výše uvedenými, které jsou také neviditelné… Tedy díky víře víme o té naději, o které nevědí třeba atheisté…
Proč je víra tak důležitá? Tak hlavně je důležitá pro náš vztah s Bohem. Kdo v něj nevěří, nemůže s Ním mít vztah. V listu Židům v 11. kapitole, ve verších 5-6a čteme: „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. `Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.´ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu.“ Henoch chodil s Bohem, to znamená věřil v Něj a měl s Ním vztah… Proto se Mu líbil… Bůh má vztah, lásku, ke každému člověku, ale bez víry není ten vztah ze strany člověka opětován… A to se Bohu nelíbí, to Ho mrzí… Také čteme (v listu Galatským 2,16):„víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše.“ Ano, milostí jsme spaseni, zachráněni od věčné smrti, skrze víru. Ne skrze plnění skutků Zákona. Co však takový hodný atheista? Třeba Honza Kelbich, který nám v životě tolikrát pomohl, jako to neudělal mnohý věřící… K tomu vám přečtu z listu Jakubova 17. a 18. verš 2. kapitoly:„Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.“ Ano. Víra bez toho, aniž bychom se snažili žít tak, jak nás k tomu vede Pán Ježíš, není pořádná víra. To je svým způsobem více věřící ten, kdo sice víru v Boha v sobě nepociťuje, nýbrž podle ní žije… V listu Galatským v 5. kapitole 6. verši čteme: „V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.“
Ona se totiž víra dá těžko měřit. Ty máš víry měně, já více… Apoštolové jednou řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře´, a ona by vás poslechla.“ (viz Lukáš 17,5-6). Ano, stačí mít úplně maličkou víru, tak maličkou, jak maličké je zrníčko hořčice, a mohou se dít obrovské věci… A věřte mi, jsou daleko větší zázraky než je přesazení stromu do moře nebo uzdravení… Třeba takové obrácení hříšníka, proměna kamenného srdce v srdce masité…
Ale i viditelné zázraky se skrze víru dějí. V Matoušově evangeliu 9. kapitole 20.-22. verši čteme: „A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu. Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna! Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.“ Ovšem ne jen věřící mohou být uzdraveni. Mohou to být i ti, které věřící tak říkajíc přinášejí před Pána, neboli v křesťanské hantýrce se za ně modlí… Viz Marek 2. kapitola: „Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Když farizeové reptali, zeptal se jich: „Je snadnější říci ochrnutému: `Odpouštějí se ti hříchy,´ anebo říci: `Vstaň, vezmi své lože a choď?´ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy"-řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.““
Naše víra by neměla stagnovat. Apoštol Pavel píše v 2. dopise Korintským v 10. kapitole 15. verši: „máme však naději, že vaše víra bude růst“… Máme bojovat dobrý boj víry, abychom dosáhli věčného života (viz 1 Tim 6,12). Ale víra může i selhat. V Lukášově evangeliu ve 22. kapitole 31. a 32. verši čteme tato Ježíšova slova adresovaná Šimonu Petrovi: „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“ Jednou z cest k selhání víry je láska k penězům. Jak píše apoštol Pavel v 1. dopise Timoteovi, z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1 Tim 6,10)
Víra není poznáním ve vědeckém slova smyslu. Neboť řadu skutečností a zaslíbení, kterým máme věřit, nemůžeme dnes jednoznačně ověřit. Jako křesťané např. věříme v Boží trojjedinost, v narození Ježíše Krista z panny, v živou přítomnost Pána Ježíše ve Večeři Páně a v další pro nevěřící těžko přijatelná tvrzení.
Víra je spíše důvěra v Boha. Důvěra v Boží Lásku, důvěra v Boží zaslíbení, důvěra v Boží rady, důvěra v Boží vedení. Máme důvěřovat Bohu a nespoléhat pouze sami na sebe. Je to aktuální vždy, ale zvláště pak ve složitých dobách. A dnešní doba je pořádně složitá. „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej.“ (Př 3,5). On si se vším poradí, jelikož u Něho „není nic nemožného“ (L 1,37).
Víra není nějakou lacinou berličkou, jak o ní často hovoří nevěřící humanisté, není opiem lidstva, jak o ní řekl Karel Marx. Víra je opravdovou oporou, která člověka nese, skutečnou nadějí do budoucnosti.
Bratři a sestry, co říci závěrem? Stůjte pevně ve víře, choďte vírou, otevírejte se Božímu Duchu, aby vaši víru zaléval a rozhojňoval. A nenechte se rozhodit tím, že na vás někdy přicházejí pochybnosti. Je tu ještě něco víc, než víra… Jak čteme v 1 Korintským 13,13: „A tak zůstává víra, naděje, láska-ale největší z té trojice je láska.“ Amen.
