Článek
Starozákonní čtení: Izaiáš 53,1-12: „Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“
Evangelijní čtení: Matouš 25,21: „Jeho pán mu odpověděl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“
Čtení ke kázání: Galatským 5,22-23: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“
Kázání:
Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
máme tu druhé kázání o ovoci Ducha Svatého pistis, tentokrát přeloženém jako věrnost. Věrnost je především vlastnost Boha. Bůh je věrný. Máme o tom v Bibli spoustu nádherných svědectví. Uvedu aspoň čtyři verše: „Když Hospodin kolem něho přecházel, zavolal: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný“ (Exodus 34,6) „Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.“ (Žalmy 36,6) Ano, věrnost úzce souvisí s milosrdenstvím… Obojí sahá až k nebi. Obojí je věčné…„On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý.“ (Deuteronomium 32,4) „Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.“ (Žalmy 33,4)… Ano, Bůh je v každém svém díle věrný… Vše, co zaslíbil, splnil nebo ještě splní. Nejzářnějším příkladem je Jeho zaslíbení Mesiáše. Poprvé Ho zaslibuje hned po prvním hříchu. Říká hadovi: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Genesis 3,15). A dále toto zaslíbení Mesiáše opakuje různými slovy v dalších biblických proroctvích. A své zaslíbení naplnil v Pánu Ježíši Kristu! Bůh je věrný! Halelujah!
A věrný není jen Otec, Hospodin. Věrný je i Pán Ježíš, Jeho Syn… Jak čteme ve Zjevení Janově, 1. kapitole, 4.-6. verši: „Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky. Amen.“ Ano, On je věrný, neboť za celý svůj život nespáchal ani jeden hřích, i když pokušení prožíval možná víc než kdokoliv z nás… On je věrný, neboť se nezalekl kříže, nesestoupil z něj, i když tu možnost měl, nýbrž visel na něm až do svého posledního výdechu a tak nás zachránil od věčného zahynutí. On je věrný, neboť zaslíbil svým učedníkům, že jim sešle Ducha Svatého a udělal to. On je věrný, a proto můžeme pevně věřit Jeho slibu, že na konci času přijde znovu a vzkřísí naše těla a budeme žít už navždy v Jeho království…
A protože je Bůh věrný, stvořil i nás k věrnosti. K věrnosti Jemu i mezi sebou navzájem. Jenže my jsme zhřešili… Adam s Evou odmítli být Bohu věrní a přidali se k satanovi… Pak toho sice litovali, ale to už bylo pozdě… Bůh však stále volal lidi k věrnosti. Ostatně celé Desatero je návodem k věrnému životu. Především zde chci vypíchnout první tři přikázání. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.“ (Ex 20,1-6) Ano, Bůh chce, abychom patřili jen Jemu a jen Jemu věrně sloužili. A pak je tu ještě jedno ve vztahu k věrnosti důležité přikázání: „Nezcizoložíš.“ (Mk 10,19) Ano, Bůh stvořil muže a ženu, aby spolu žili věrně. Ale, jak známo, realita je žel často jiná…
Vztah mezi Hospodinem a Izraelem bývá v Bibli připodobňován k manželství. Proto uctívání cizích božstev bývá připodobňováno k cizoložství, smilnění, nevěře… Uvedu několik veršů: „Avšak ani své soudce neposlouchali, dál smilnili s jinými bohy a klaněli se jim. Brzo sešli z cesty, po níž chodívali jejich otcové v poslušnosti Hospodinových přikázání; vůbec tak nejednali.“ (Soudců 2,17)„Avšak zpronevěřili se Bohu svých otců a smilnili s božstvy národů země, které Bůh před nimi vyhladil.“ (1. Letopisů 5,25) „Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův.“ (Jeremiáš 3,13) Dokonce žil prorok, který dostal v rámci tzv. Prorockého jednání od Hospodina příkaz vzít si za ženu nevěstku: „Začíná Hospodinova řeč skrze Ozeáše. Hospodin Ozeášovi řekl: „Jdi, vezmi si nevěstku a ze smilstva měj děti. Země jen smilní a smilní, odvrací se od Hospodina.“ (Ozeáš 1,2) A znovu, ve 3. kapitole: „Hospodin mi řekl: „Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin izraelské syny, i když se obracejí za jinými bohy a milují koláče z hroznů.“ (Ozeáš 3,1) Ano, Bůh miluje svůj lid, i když je mu nevěrný… Jak čteme i v Žalmu 89., verších 33-34: „ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti, ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost“. Nebo ve 2. dopise Timoteovi 2. kapitole 13. verši: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“…
Bůh má zalíbení ve věrných lidech. Například v 1. kníže Samuelově 2. kapitole 9. verši čteme: „On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí.“ V 2. kníže Samuelově ve 22. kapitole 26. verši čteme: „Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,“ V knize Přísloví ve 2. kapitole 8. verši pak čteme: „chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.“ A konečně v žalmu 4. ve 4. verši čteme: „Vězte, Hospodin pro svého věrného koná divy. Hospodin slyší, když k němu volám.“…
I v Novém Zákoně máme mnoho výzev k věrnosti. Za všechny uvedu alespoň tři. „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.“ (Židům 3,12) „Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.“ (1 K 4,2) „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Židům 13,4)… A co my, bratři a sestry, dá se o nás říci, že jsme věrní Bohu i lidem, v osobním životě i v církvi, v malém i ve velkém?
Ale Hospodin po nás chce ještě víc! Chce po nás, abychom mu byli věrni nejen v životě, nýbrž i ve smrti. V žalmu 116,15. verši čteme: „Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti.“ A ve Zjevení Janově ve 2. kapitole 10. verši pak čteme: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“ Jak jsme slyšeli v dnešním evangelijním čtení: „Jeho pán mu odpověděl: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“… Amen.
