Článek
V červenci 2025 jsme se stali svědky nenápadné, ale zásadní události: platformy Itch.io a Steam začaly ve velkém mazat nebo skrývat stovky nezávislých her.
Ne kvůli porušení zákona, ale kvůli tlaku od platebních společností jako Visa, Mastercard nebo PayPal. Tyto instituce, původně určené k zprostředkování plateb, dnes de facto rozhodují o tom, co smí existovat na internetu a co ne.
Co se stalo?
1. července 2025 byl zveřejněn otevřený dopis adresovaný vedení největších platebních společností. Autorem byla australská organizace Collective Shout, která mířila na extrémní případy her zobrazujících témata jako znásilnění nebo incest, či brutalitu. Organizace prosazuje, aby ženy nebyli zneužívané, zabíjené a jinak špatně ztvárněné (ve hrách).
Australská organizace Collective Shout, která se dlouhodobě věnuje boji proti online násilí a zneužívání, oslovila v červenci 2025 otevřeným dopisem firmy jako Visa, Mastercard, PayPal, Paysafe nebo Discover.
Ačkoliv některé kritizované hry se pohybovaly na hraně, reakce byla neúměrně plošná a necitlivá k tvůrcům.
Platforma Itch.io okamžitě skryla všechen NSFW obsah z veřejného vyhledávání, a to bez varování. Steam zavedl tichou čistku desítek her, které nově nevyhovují platebním standardům – bez jasné definice.
Situace se vyvíjela rychle a my jsme museli jednat rychle, abychom ochránili platební infrastrukturu platformy.
Tvůrci, či konzumenti nedostali žádné varování, možnost odvolání nebo šanci na dialog.
Mnozí z nich přitom nepublikovali nic nelegálního. Jen obsah pro dospělé bez zmíněné problematiky společností Collective Shout.
════════════════════════════════════
Kdo vlastně je Collective Shout?
Australská organizace, která podle vlastních slov bojuje proti sexualizaci žen a dětí v médiích.
Má za sebou cenzurní kampaň, která opakovaně překračuje hranici do nátlaku a pokrytectví.
Co mají na triku?
Zabanovali GTA V – donutili australské obchody jako Target a K-Mart, aby ho přestali prodávat.
Zasáhli proti tričku pekárny - šlo o tričko s nápisem „Máme nejlepší buchty ve městě!“ bylo údajně „nevhodné vůči ženám“. Výsledkem bylo jeho stažení z prodeje.
Zrušili prodej sušenek společnosti Veganyumm s nápisy - Suck me, Cream pie, Gag me…
Nechali odstranit článek o sobě - Když se VICE pustil do jejich praktik, článek záhadně zmizel.
Dostali z prodeje knihu o sexuální výchově - „Welcome to Sex“ byla příručka pro rodiče a teenagery. Vznikla, protože takové téma není snadné řešit ani pro rodiče, ani pro samotné dítě. Šlo o průvodce sexuální tématikou plnou rad. Kdy jsem připravená, jak komunikovat o sexu, prozkoumávání potěšení a další témata. Zaměstnanci obchodů Big W byli údajně opakovaně kontaktováni, aby knihu stáhli.
Dvojí metr de-luxe
Podpořili Netflix film Cuties. Ten, který sám sebe označoval jako kritiku sexualizace dětí, ale zároveň děti před kamerou sexualizoval. Zakladatelka Melinda Tankard Reist se tehdy odmítla přidat k výzvám k jeho zákazu.
Zatímco v roce 2020 Cuties obhajovali jako komplexní kritiku systému, v roce 2025 požadují plošné zákazy digitálních her, kde je obětí fiktivní postava.
Melinda Tankard Reist – zakladatelka a tvář celé organizace
Autorka knihy Defiant Birth, ve které obviňuje lékaře z eugeniky a přirovnává je k nacistům, protože těhotným ženám doporučovali screening kvůli možným postižení plodu.
V textech pro ABC Religion & Ethics pravidelně útočí na erotiku, ženskou sexualitu a označuje populární romány jako „toxické“.
V roce 2012 hrozila žalobou blogerce, která se veřejně zeptala na její náboženské pozadí a vliv víry na její aktivismus. Blogerka odpověděla: „Chtěla po mně cenzuru a zastrašování. Prý narušuju její veřejný obraz.“
A co říkají odborníci na fikci?
Collective Shout ve svých výstupech tvrdí, že „sledování násilí ve hrách nebo filmech přispívá ke skutečnému násilí“. Stejná logika jako Call of Duty způsobuje střelby na školách. A když se někdo zeptá na vědecké důkazy?
Nic…
Není v pořádku, aby taková organizace ovlivňovala, co může a nemůže existovat na trhu.
A už vůbec ne prostřednictvím tlaku na platební brány.
Kontext dopisu avizovaný platebním společnostem
Už samotný předmět dopisu zněl jako obvinění: Vaše společnosti usnadňují a vydělávají na prodejích her obsahujících znásilnění, incest a zneužívání dětí.
Dopis jim vyčítá, že umožňují tvorbu, a profitují z prodejů videoher obsahujících takovýto obsah a vyzývá k okamžitému zastavení všech transakcí.
V dopise zmiňují, že opakovaně upozorňovali platformy jako Steam nebo Itch.io na ty nejkrajnější případy, ale protože „se nic nedělo“, rozhodli se jít rovnou za tím, kdo drží peněženku - za platebními branami.
„Žádáme vás, abyste prokázali společenskou odpovědnost a okamžitě přestali zpracovávat platby pro platformy, které tyto hry hostí.“
Visa a Mastercard jsou soukromé společnosti, které sami rozhodují o tom, co si můžete koupit. Nemají žádné regulace. Můžou tedy určit, co my si přes ně můžeme koupit.
Kolik lidí má v ČR jiné platební karty než VISU nebo MASTERCARD?
Volný překlad dopisu z originálních stránek Collective Shout:
Adresáti: CEO firem - Visa, Mastercard, PayPal, Discover, Paysafe a JCB
Předmětem dopisu bylo:
Obracíme se na vás s žádostí, abyste okamžitě přestali zpracovávat platby pro platformy, které prodávají videohry se znásilněním, incestem a sexuálním zneužíváním dětí jako tématem. Upozorňujeme zejména na hru No Mercy, ve které hráč vystupuje jako muž znásilňující členky vlastní rodiny. Tato hra byla nabízena na platformách Steam a Itch.io a prezentována vysoce problematickým způsobem. Díky naší kampani, která oslovila tisíce lidí a dostala se do médií, byla hra stažena z některých zemí – Austrálie, Kanada, Velká Británie. Přesto jsme zjistili, že na Steamu a Itch.io zůstávají stovky dalších her, které obsahují podobně závažný obsah. Naše výzkumnice zdokumentovala tituly, kde dochází k násilí na ženách a dětech, včetně incestu a mučení. Tyto hry normalizují násilí, které my – a věříme, že i vy – považujeme za neakceptovatelné. Věříme, že umožňovat platby za takové tituly je v přímém rozporu s vaší firemní odpovědností a etickými zásadami. Proto vás vyzýváme, abyste se zasadili o změnu a ukončili podporu platforem, které tyto hry hostí. S úctou, Melinda Tankard Reist a další signatáři z Austrálie, USA a Velké Británie
Ačkoliv cílem dopisu bylo zastavit jen několik skutečně problematických titulů, reálný dopad se dotkl stovek jiných her – včetně těch, které žádný nelegální ani násilný obsah neobsahovaly.
Na první pohled to může znít pochopitelně.
Problém je ale jinde:
- Dopis neobsahoval žádné konkrétní seznamy her ani definici hranice mezi fikcí a kriminálním obsahem.
- A hlavně: reakce byla blesková a neadresná.
Platformy zareagovaly tak, že začaly stahovat, mazat a skrývat desítky her plošně – včetně titulů, které s extrémními tématy neměly nic společného.
I když odstraněné hry můžou být sporné, tento krok vyvolává moc důležitou otázku - Jak je tato kontrola regulovaná, jaký produkt dál bude považován za nežádoucí a jaké budou limity pro to, kdo má moc rozhodovat?
Spoluzakladatelka Melinda Tankard Reist označila na sociálních sítích sledující, kteří kritizovali toto jednání, za zkažené fetišisty, pedofilní hráče a choré. Toto odstranění obsahu pod tlakem označila za velké vítězství.
════════════════════════════════════
Organizaci Collective Shout nejde jen o hry s přístupností 18+
Nejde jim jen o hry s přístupností 18+. Jejich zájem se týká všeho, kde se žena nebo dítě může stát obětí. A je jim v podstatě jedno, jestli mluvíme o výstřední erotice nebo o dramatické fikci.
Dřív se pustili třeba do Detroit: Become Human
Hra zasazená do blízké budoucnosti, kde androidi – roboti k nerozeznání od lidí – slouží jako levná pracovní síla. Hráč sleduje tři paralelní příběhy tří různých androidů, kteří se začnou vymykat svému naprogramování a rozvíjet vlastní vědomí. Jedním z těchto příběhů je útěk malého děvčátka s androidí hospodyní, kde ji utlačuje vlastní otec.
Zaměřili se i na GTA V
v něm jde zabít ženu. Ne že by to hra vyžadovala. Jen ta možnost existuje.
Ale pokud budeme automaticky spojovat přítomnost násilí na ženách s nutností cenzury, pak máme problém. Protože tímhle metrem padá skoro všechno, co má příběh.
The Last of Us (1 & 2)
Postapokalyptická adventura o přežití v rozvráceném světě zničeném pandemií. Sledujeme osudy mladé dívky Ellie, která vyrůstá v realitě plné násilí, zrady a ztráty. Hra tematizuje trauma, vinu, pomstu a křehkost vztahů. Ellie je queer hlavní postava, která si dovolí prožívat vlastní sexualitu i v troskách světa – a právě to je často trnem v oku moralistům.
Tomb Raider
Sexy ikonka z 90. Lara se na ostrově stává obětí únosu a týrání, ale během příběhu se stává přeživší, bojovnicí a vůdkyní.
Heavy Rain
Interaktivní detektivní thriller o otci, který hledá svého uneseného syna. Hráč ovládá několik postav, z nichž každá má jiný pohled na tragédii. Hra pracuje s morálními dilematy, psychickým tlakem a důsledky rozhodnutí. Ano, dítě je v ohrožení. Protože je to kriminální drama.
Doki Doki Literature Club
Na první pohled roztomilá anime vizuální novela o středoškolačkách v literárním klubu. Jenže během hraní začne hra „kolabovat“ – rozpadá se realita, postavy trpí depresemi, dochází k sebepoškozování a ztrátě kontroly. Hra je hororová meta-reflexe o tom, jak snadno přehlížíme duševní nemoc. A jak nedostatek empatie může být osudný.
Hellblade: Senua’s Sacrifice
Senua je válečnice s těžkou psychózou. Hra vizualizuje její halucinace, paranoidní myšlenky a vnitřní démony. Příběh je inspirován severskou mytologií a zároveň hlubokou studií duševního onemocnění.
Catherine
Bizarní japonské RPG o vztahové krizi. Vincent, hlavní hrdina, je lapen mezi několika ženami, svými nočními můrami a tlakem společnosti. Hra obsahuje erotické scény, filozofické otázky i brutální logické hádanky. Témata: sex, nevěra, dospívání.
Značka: potenciálně nevhodné.
Baldur’s Gate 3
Moderní RPG podle Dungeons & Dragons pravidel. Hráč si může vytvořit postavu podle libosti – žena, muž, nebinární. Může navazovat romantické vztahy s ostatními postavami, včetně queer postav, a dokonce i mýtických bytostí (ano, i medvěd se tu počítá).
Ví o té scéně s mědvědem?
Hra obsahuje rozličné psychologické motivy – trauma, otroctví, zneužití – které jsou zpracovány citlivě, s důrazem na rozhodnutí hráče. A přesto, podle měřítek některých aktivistů by to mohla být problematická hra.
A co tituly, které neukazují násilí, ale mohli by být špatné, pokud by se organizaci zachtělo?
Pokud je problémem to, že se ženě nebo dítěti může něco stát, pak máme vážně absurdní problém.Protože tohle se děje v 80 % všech příběhů. Je v ohrožení prakticky všechno. Od psychologických thrillerů přes queer románky až po roztomilé 2D adventury.
Co třeba hra Fran Bow. Dítě v nebezpečí? Brutální svět? Psychóza? Hlavní postava truchlí po smrti rodičů a zažívá bizarní, kruté halucinace. Zakázat?
Limbo – dítě běží krajinou smrti.
Inside – experimenty na dětech, absolutní děs.
A co násilí na mužích? To jim nevadí?
Muž podle nich může být rozstřílen, podříznut, umučen, zmasakrován.
V desítkách… stovkách her.
A každé RPG, kde si můžeš zvolit pohlaví bude taky problém?
- Mass Effect – Shepard může být žena. A co víc – může se zamilovat do jiné ženy.
- Dragon Age – identita, víra, trauma, queer vztahy. Prostě všechno, co moralista v obleku nezvládne.
- Cyberpunk 2077 – sexuální volby, přechod pohlaví, mentální poruchy, lidská realita v rozkladu.
- Skyrim
Kde přesně podle nich končí násilí na ženách?
Když si vytvořím ženskou postavu ve WoWku a někdo mě v PvP praští…
To je útok na ženu?
Když si v The Sims dám dívčí postavu a zavřu ji do malé místnosti odkud nemůže odejít? Počítá se to?
Když v Falloutu moje holka dostane headshot od supermutanta…
Pardon, to je jaká kategorie?
════════════════════════════════════
Paralela: Stop Killing Games
Není to poprvé, co digitální tvorba čelí zániku. Kampaň Stop Killing Games dlouhodobě varuje: digitální vlastnictví je iluze. Ale zatímco tehdy šlo o to, že ti někdo odebere produkt, který sis zaplatil, dnes jsme o krok dál:
Mnohé hry se ani nikdy nedostanou k hráčům. Ne proto, že by byly ilegální. Ale proto, že narazily na firemní morálku.
════════════════════════════════════
Jaké jsou limity? A kdo je určuje?
Kde končí hra a začíná nepřípustný obsah? Kdo rozhodne, která bolest je ještě v pořádku a která už ohrožuje morálku?
Podle GamesRadar už nejsou hlavními moderátory obsahu platformy jako Steam.
Jsou to banky.
IGDA (International Game Developers Association) to nazývá pravým jménem: finanční cenzura.
Pokud je jediným kritériem „něco se stane ženě“, pak celý herní průmysl rovnou házíme do stoupy. A s ním i 90 % interaktivních příběhů, které řeší něco víc…
Pokud hra s ženou může být považována za problém jen proto, že jí někdo může ublížit…
…tak logika těchto cenzurních snah nedává prostor žádnému ženskému hrdinství.
Protože hrdinství vychází z konfliktu. A ženská postava, která nikdy nečelí bolesti, není hrdinkou. Je dekorací.
Bolest nemusí vždy být fyzická, ale i emotivní, duševní. Kolik žen dennodenně s něčím musí bojovat?
A to je podle mě velká ironie.
Ženská postava by tedy podle nich měla jen stát, nebýt interaktivní a vlastně tam nic nedělat. Ale pokud bude pasivní, nebude to zase špatně?
Nezačne se pak mluvit o misogynii, slabých ženách, stereotypu?
K čemu tímhle směrem dojdeme?
Pokud přijmeme, že ženská postava v ohrožení automaticky znamená nevhodný obsah,
pak můžeme rovnou odstřelit 80 % dobrých her co kdy vznikli.
Jakýkoli příběh, který má který zkoumá bolest, hranice, zranitelnost, tím pádem vyvolá v někom z dotyčných diskomfort.
Ale dobré hry přece mají předávat emoce, nebo ne? Něco na co budu myslet i další dny, týdny či měsíce po dohrání. Některé jsou tak silné, že si je chci zahrát znovu.
Nepotřebujeme být fanoušci her jako No Mercy, která celou tuhle vlnu odstartovala.
Nemusíme je hrát. Nemusíme je chápat. Nemusíme je obhajovat.
Ale musíme si připomínat, že jsou to fikce. A že fikce není zločin.
V čem se taková hra liší od knih, které se běžně prodávají v knihkupectvích?
Od bestsellerů jako dark romance Haunting Adeline od H.D nebo Taming Seraphine od Gigi Styx?
V knižním průmyslu se ty samé motivy objevují. Jen v tištěné podobě.
Kdy na ně dojde?
════════════════════════════════════
Většina lidí má v hlavě jasně srovnáno, co už je přes čáru.
Ví, co je nechutné, nepřijatelné, nebo jen odpudivě špatné. A většina taky ví, že takový obsah nechce konzumovat – a ani nemusí. Máme možnost volby.
Vypnout. Nekliknout. Nečíst. Nehrát. Nevyhledávat.
Ale co když někdo rozhodne za tebe?
Co když ten „někdo“ je finanční organizace, která má propojení napříč všemi možnými odvětvími?
Najednou nejde o tvoji osobní morálku.
Jde o mocenský filtr, který nedělá rozdíl mezi ilegálním obsahem a fikcí.
Tvoje právo říct „nechci to“ se promění v jejich ultimátum „na tohle koukat nebudeš“.
A to je problém.
Důvěřujte lidem, že umí rozlišovat. Nejsme děti, které potřebují digitální rodiče.
A pokud si myslíte opak, edukujte je. Mluvte s nimi. Vysvětlujte. Nabízejte kontext.
Ale neblokujte. Nemazejte. Necenzurujte.
Problematika NSFW. Jde o zlo?
NSFW (Not Safe For Work) není sprosté slovo. Je to označení obsahu pro dospělé, které nechcete otevírat v práci nebo na veřejných prostorách mezi lidmi.
Ale to neznamená, že nemá hodnotu.
Pro někoho je to forma sebevyjádření.
Pro jiného prostor, kde se může vyrovnat se sexualitou, s bolestí, se sebou.
A pro spoustu lidí je to normální, zdravý relax po náročném dni.
Sexuální prožitek, ať už s partnerem nebo o samotě, spouští uvolňování hormonů, které regulují stres a náladu.
Oxytocin – „hormon důvěry a spojení“, zklidňuje a vytváří pocit bezpečí
Dopamin a endorfiny – zodpovědné za potěšení, radost, pocit odměny
Prolaktin – zklidňuje mozek po orgasmu a navozuje uvolnění
Erotika není nebezpečná.
Nebezpečná je neochota chápat rozdíl mezi fantazií a zločinem. Není nebezpečná pokud nepatří do zóny, kde už se nedá rozlišit hranice mezi fantazií a zločinem.
Je to normální.
A většina lidí tu hranici vnímá a uznává.
Proto není v pořádku, aby několik set lidí, či jedna - dvě firmy, rozhodovali o tom, co smí celý svět tvořit, hrát, sledovat nebo říkat. Už vůbec ne společnost s tak kontroverzní a protiřečící si minulostí.
A pokud to tak necháme být, jednoho dne zjistíme, že všechno, co zbývá, je generická zábava pro celou rodinu…
…která nikdy nikoho nenaštve, ale taky už nikoho neosloví.
Bude stejná, bude bezpečná, bude stejně zábavná, stejně bezpečná, nekonfliktní, bude stejně zábavná, stejně bezpečná, korektní..... mrtvá.
Jaká bude budoucnost, pokud před tím zavřeme oči?
Toho se bojím.
Jako autor.
Jako konzument počítačových her.
Jako čtenář erotiky, romance a fantasy.
Nepotřebuji někoho, kdo mi poradí co můžu tvořit. Já to vím. Respektuji hranice, a nenapadlo by mě zacházet do šedých zón.
════════════════════════════════════
Co bude dál?
Zakážou platby pro dospělé knížky? Za filmy?
Za podcasty, kde se řeší násilí, trauma, nebo sexuální tématiku?
Budeme žít ve světě, kde ti banka nedovolí přečíst si thriller, protože v něm padne nevhodné slovo nebo téma?
Tohle už není otázka jednoho malého indie studia.
Je to precedens s širokým dosahem:
Co se stane, až začnou vymýtat e-booky o sexualitě? Až označí jako nevhodné kurzy o vztazích? Až dojde na podcasty, které řeší témata jako smrt, deprese, tělo, spiritualita?
„Pokud lidé, kteří nemají nic společného s tvorbou obsahu, mohou rozhodovat o jeho existenci, pak žádný tvůrce není v bezpečí.“
Žádný rozumný člověk nechce propagaci zneužívání a násilného obsahu.
Ale také není v pořádku, aby se realita zamlčovala jen proto, že je nepohodlná.
Proto existují zákony. Soudy. Klasifikace. A právě proto by neměli platební zprostředkovatelé suplovat soudce a stanovené úřady zároveň.
Vypnout celý žánr kvůli jedné odporné hře?
To je jako zakázat celý Netflix, protože jedna epizoda seriálu byla moc. Kolika ženám bylo ublíženo v nejnovější sérii Squid Game, a nebo Alice in Wonderland?
A opakuji že Podpořili Netflix film Cuties.
Pyšní se tím, že brání sexualizaci žen a dívek, a pak před 5 lety BRÁNILI pořad, který dělal přesně to SAMÉ DĚTEM. Nejen, že jsou nebezpeční pro herní průmysl, oni ani nevěří tomu, co kážou, a aktivně podporují nechutné věci jako Cuties.
Fikce není zločin. Tvorba není propagace. A těžké téma není výzva ke zlu a propagace zla.
Erotika, násilí, bolest, sexualita, trauma – to všechno do příběhů patří, pokud něco zůstává ve fikční rovině, má své místo v kultuře.
Pokud autor ví, co dělá, není to výpadek etiky, ale forma vyjádření. Pokud člověk umí rozlišovat, není třeba mu zakazovat, co může vidět. Nechceme přeci svět bez kontroverzních a hraničních témat.
Chceme svět, kde hranice určuje zdravý rozum…
Ano, existují věci, které nejsou jen za hranou. A každý příčetný člověk tu hranici víceméně zná.
Násilí, týrání a zneužívání nejsou kontroverzní názory. To jsou zločiny. A nikdo soudný netvrdí, že mají být prodávány jako zábava.
Ale zneužívat cizí trauma jako výmluvu pro mazání všeho, co je nepohodlné?
To není prevence. To není ani péče.
Místo toho, abychom řešili skutečné problémy, vezmeme kladivo a rozmlátíme vitrínu s knihami – protože někde uvnitř by mohl být titul, co někoho může pohoršit.
A zatímco mažeme fiktivní příběhy na internetu, reálné děti každý den zažívají skutečné násilí. Ve školách. V domácnostech. V institucích. Děti, ženy, i chlapci a muži. Není to jen feminní problém. Je to problém lidstva.
A je jedno jestli jde o muže, nebo ženu, dívku či chlapce, když jde o jednotlivce a o to zda chtějí respektovat hranice, nebo je překračovat.
Kolik z těchto organizací je tam, kde se problémy doopravdy dějí?
Kolik z nich mluví s oběťmi? Pomáhá jim?
Finančně?
Terapeuticky?
Právně?
Co přesně se změní pro zneužívané ženy a děti, když z internetu zmizí 800 pixelových RPGček s nevhodným obsahem?
Budou bezpečnější?
Budou mít lepší život?
Změní se realita?
Ne.
Protože cenzura není řešení. Je to asi podobné tomu, kdy někdo zakryje krev na podlaze kobercem a pak tvrdí, že už je po problému.
A takhle může pomalu nenápadně vznikat moderní cenzura skrytá jako „společenská odpovědnost.“
Pomůže jim, když je vyslechneme.
Když je podpoříme. Když se nebudeme bát mluvit o těžkých tématech.
Když přestaneme zaměňovat mlčení za bezpečí.
Tak pojďme dělat věci, které mají smysl.
Tvořme. Pišme. Sdílejme. Vysvětlujme. Pomáhejme.
Ukažme prstem tam, kde to bolí a kde je potřeba něco změnit.
Poukazujme na problematiky, které se dějí, a jsou potřeba řešit.
Svět nebude lepší tím, že vypneme obrazovku.
Bude lepší tím, že začneme být upřímní jeden k druhému.
A budeme bez přetvářky, bez skrývání se pod maskami, společnými silami budovat něco smysluplnějšího.
Jeden člověk nezmění svět. Ale svět by neměla řídit jedna firma.
Souhlasíš?
════════════════════════════════════
Můžeš nějak přispět?
- Nezůstávej potichu. Sdílej, komentuj, ptej se.
- Podporuj tvůrce, kteří tvoří napříč žánry a normami.
- Sleduj, co mizí z nabídky. Když se nikdo neptá proč, začne to být nebezpečně snadné.
- Piš články, toč videa, tvoř obsah, a sdílej tuto problematiku, a svoje názory k tomu.
Dnes zmizely hry. Zítra to může být tvůj kurz. Tvoje knížka. Tvoje zkušenosti, čas, a nakonec budeme rádi, pokud nám vůbec dovolí si zapnout vůbec nějaký obsah.
A nejhorší na tom je, že ani nebudeš vědět, kdo rozhodl. Jen ti jednoho dne zmizí projekt, na kterém si se tak nadřel.
════════════════════════════════════
