Článek
Životní příběh černošské zpěvačky a tanečnice je fascinující. Černá perla. Bronzová venuše. Kréolská bohyně. Takové přezdívky Josephine nesla. Její bláznivý tanec zvedal diváky ze židlí. Jevištní kostýmy byly na svou dobu více než šokující. Krátká sukýnka ze pštrosího peří, trs banánů zavěšených na pásku a k tomu obnažená ňadra? Ve dvacátých letech minulého století něco nepředstavitelného. Josephine však ráda provokovala.
Nuzné dětství plné rasismu
Vstup do života neměla ideální. Dcera hispánského otce a seneglaské matky byla předurčena k rasovým předsudkům. Rodina z amerického slumu Saint Louis byla velmi chudá, obracela každou korunu. Dětem se nepředvídala kvalitní budoucnost. Josephine byla v pouhých osmi letech služebnou zámožné bílé rodiny. Základní školu jen stěží dokončila, byla drzá, odmlouvala, nesnášela povinný dril. Ve třinácti letech utekla z domova a poprvé se vdala za muže, kterého potkala v baru. V šestnácti už měla druhého manžela. Jeho jméno Baker si ponechala. Žila život na ulici. Coby náctiletá odjíždí Josephine do New Yorku, touží potom prosadit se na velkém jevišti. Její barva pleti i výstřední vystupování jsou problém. V souboru na Brodwayi se jí smějí. Prý tančí jako opice. Kritiku však sebevědomá dívka zvládá s přehledem. Její talent je ohromný, dostane ji až k pozici hlavní sólové tanečnice. Předsudky však přetrvávají, pro Ameriku je Josephine bezvýznamná. Není nikdo, jen „výstředně tancující černoška“. Až působení v Evropě všechno změní.
Sex symbol Francie
Je rok 1925 a Paříž je svůdnou černoškou naprosto poblázněna. Zájem o černošskou kulturu roste, Josephine všem vyráží dech. Noční podniky na ní sází svou návštěvnost. Černá perla se uchytí ve slavném kabaretu Folies Bergére. Tam ji na vlastní oči vidí i tehdy ještě mladý Jan Werich. Nově objevený sex symbol pomalu dobývá svět. Její vystoupení budí vášně a rozděluje publikum na dva tábory. Jedni neváhají vidět show i několikrát za sebou, pro druhé se jedná o nechutnou oplzlost. Sály jsou však vždy plné.
Obdiv i nenávist
Francii Josephine pobláznila, všude však rozhodně vítána nebyla. Rodná Amerika jí nikdy zcela nepřijala. I přes svou slávu čelila Bakerová silnému rasismu, byla odmítána kluby i hotely. Jinde ve světě byla její účast vždy kontroverzní. „Černý ďábel“ - tak byla pojmenována v některých rakouských médiích. Do Itálie vůbec nemohla. V Německu se její tvář objevila na letáku s představiteli degenerovaného umění. O toto označení se postaral německý ministr propagandy Joseph Goebbles. I její přijetí v Jugoslávii bylo rozporuplné. Sály byly dopředu vyprodané, k některým vystoupením nakonec vůbec nedošlo. Církev a policie se postarala o jejich zrušení.
Poblázněná Praha, odmítnutí od Havla
Roku 1928 přijíždí Josephine do Prahy a vystupuje v paláci Lucerna. Pražanům představuje charleston. Zájem je enormní. Josephine se ničeho nebojí. Chce zaujmout a lidem na ulici mává i velmi spoře oděna. Na její návštěvu vzpomínal i František Spurný, syn tehdejšího manažera Lucerny Františka Spurného. Josephine odváželi na hotel kočárem. Svérázná diva si sedla na sedadlo pro kočího povozu, mávala a rozdávala vzdušné polibky. „Hodila si nohu přes nohu a otec s hrůzou zaregistroval, že pod sukní na sobě vůbec nic nemá. A jak si vítr s hebkou látkou pohrával, bylo to vidět. Tak ji na to taktně upozornil, ale ona se jenom zasmála: „Co na tom, ať něco vidí i ti, kdo se nedostanou na moje vystoupení!“ Miloš Havel údajně odmítl její milostné návrhy. Právě na to ovšem není slavná tanečnice zvyklá.
Šikovná špionka
Bronzová venuše je na vrcholu. Žije na zámku v údolí francouzské řeky Loiry. Muže má velmi v oblibě, životní lásku ovšem nenajde. Celkem pětkrát se provdá. Stane se matkou dvanácti adoptivních dětí. Dbá na to, aby pocházely z rozdílných kultur. Potomky nazývá svou „duhovou rodinou“. Chce společnosti dokázat, že lidé různých ras i náboženství mohou žít ve společné harmonii. Přijímá francouzské státní občanství a její vztah vůči milované zemi je velmi silný. To dokazuje i za druhé světové války, kdy se stává aktivní špionkou a pomáhá v boji s nacismem. Francouzská rozvědka využívá její vliv a kontakty. Špionka Bakerová je velmi úspěšná. Setkává se s lidmi z nepřátelských zemí, nenápadně tahá informace. Její sláva ji vše ulehčuje. Pašuje tajné zpráv, naučí se střílet. Za to obdrží nejvyšší francouzské státní vyznamenání, kterým je Řád čestné legie.
Péče o rodinu a dluhy
Mateřství začíná být důležitější než kariéra. Josephine si užívá role adoptivní matky a odsouvá všechny své nabídky. Na delší čas opouští uměleckou dráhu a pečuje o děti. Později se dostává do finanční tísně. Dluhová past je příliš hluboká a zpěvačka musí opustit své honosné sídlo. Odchází do Monaka a žije ve vile, co pro ni postavil monacký kníže. Po šedesátce začíná znovu pracovat, vystupuje v Berlíně i v Londýně. V roce 1975 oslavuje padesát let kariéry v pařížské hale Bobino. S nadšením ji sledují ty nejslavnější kolegové. Mezi nimi je Mick Jagger i Sophia Lorenová. Ohlasy jsou mimořádné, o čtyři dny je ovšem všemu konec. Černá perla umírá ve věku 68 let. 12. dubna 1975 ji ve spánku postihne krvácení do mozku. Její poslední rozloučení proběhne s vojenskými poctami.
