Kurt Cobain by dnes oslavil 59 let: Hlas, který umlkl, ale nezmizel. A mýtus, který přetrvává dodnes

Seattle, město deště a rockové hudby, se probudilo do šokující zprávy, která ochromila celý svět. V přístřešku nad domem na Lake Washington Boulevard bylo nalezeno tělo Kurta Cobaina, sedmadvacetiletého frontmana kapely Nirvana. Elektrikář, jenž přišel instalovat bezpečnostní systém, ho našel s brokovnicí na hrudi a dopisem na rozloučenou vedle těla. Oficiální zpráva zněla jednoznačně: sebevražda střelou do hlavy, datum úmrtí 5. dubna. Vyšetřování proběhlo rychle a případ byl během několika týdnů uzavřen.

Fakta známá, mnohokrát popsaná, opakovaná do vyčerpání. Jeden smutný příběh talentovaného umělce s rozervanou duší. Příběh, který by si možná zasloužil klid a definitivní tečku.

Jenže podobné příběhy se uzavírají jen zřídka. Kurt Cobain totiž nebyl jen hudebníkem. Stal se, i když spíše nedobrovolně, symbolem grunge, hlasem ztracených duší dospívajících v 90. letech a autorem písní, které definovaly celou jednu generaci.

Jeho krátký život byl poznamenán chaosem od samého začátku: rozpadem rodiny, chronickými bolestmi žaludku, postupně se prohlubující závislostí na heroinu, depresemi i tlakem slávy, kterou nedokázal unést. V minulosti se opakovaně pokusil o sebevraždu a léčbu závislosti přerušoval znovu a znovu, jako by pokaždé selhávala nejen jeho vůle, ale i samotný systém pomoci. Poslední, neúspěšný pokus vymanit se ze spárů drog podnikl jen několik dní před smrtí, skončil však předčasným odchodem z léčebny v Los Angeles. Poté zmizel. Když bylo jeho tělo nalezeno, toxikologické testy odhalily v krvi trojnásobek smrtelné dávky heroinu.

Fanoušci ani skeptici se však s oficiálním závěrem nespokojili. Začaly se šířit dohady. Jak mohl mít v těle takové množství heroinu a přesto manipulovat se zbraní? Proč dopis na rozloučenou působil spíše jako rezignace na hudební kariéru než jako skutečný sebevražedný vzkaz? A jakou roli sehrála jeho manželka, Courtney Love, zpěvačka skupiny Hole? Někteří jí přisuzovali motiv – peníze, slávu či žárlivost. Vznikly knihy, například „Who Killed Kurt Cobain?“ autorů Iana Halperina a Maxe Wallace, i dokumentární film Soaked in Bleach.

Konspirační teorie naznačovaly, že Cobain byl zavražděn a místo činu naaranžováno jako sebevražda. Soukromý detektiv Tom Grant, kterého Courtney Love najala, aby Kurta po jeho odchodu z léčebny vypátral, se stal jedním z hlavních zastánců těchto teorií. Tvrdil, že dopis byl zfalšován, že na zbrani chyběly použitelné otisky prstů a že dávka heroinu byla příliš vysoká na to, aby byl Cobain schopen vystřelit.

Léta plynula, ale spekulace přetrvávaly. Fanoušci na internetových fórech rozebírali každý detail. Nirvana se stala legendou a Kurt Cobain mýtem. V roce 2014, při dvacátém výročí jeho smrti, oznámila policie v Seattlu překvapivé zjištění. V archivu byl nalezen dosud nevyvolaný film z místa činu. Policejní fotograf v roce 1994 pořídil kromě polaroidů i snímky na klasický 35mm film, který však zůstal uložen v krabici. Detektiv Mike Ciesynski jej objevil při rutinní kontrole.

Po vyvolání se ukázaly ostřejší fotografie – brokovnice, náčiní potřebné k užití drog, rozházené osobní věci i dopis na rozloučenou. Žádné nové senzační odhalení, pouze potvrzení původního závěru: sebevražda. Policie zveřejnila čtyři cenzurované snímky ve snaze umlčet spekulace. Místo toho však diskusi znovu rozproudila. Proč film zůstal dvacet let nevyvolaný? A co dalšího může být uloženo v archivech?

Případ se zdál být uzavřen, ale záhady mají tendenci se vracet.

Poslední zvrat přišel teprve před pár dny, na začátku února, více než třicet let po Cobainově smrti. Soukromý tým forenzních specialistů, vedený Brianem Burnettem a Michelle Wilkinsovou, zveřejnil recenzovanou studii, která oficiální verzi opět zpochybňuje. Podle jejich závěrů byl Cobain zavražděn: nejprve měl být nuceně předávkován heroinem, následně zastřelen a místo činu naaranžováno jako sebevražda. Jako důkazy uvádějí nekrózu mozku a jater, přítomnost tekutiny v plicích či krvácení do očí, což jsou znaky, které podle nich svědčí o pomalém umírání na předávkování, nikoli o okamžité smrti střelným poraněním. Místo činu podle studie působilo „příliš čistě“.

Žádná krev na ruce, která měla držet zbraň, náčiní úhledně uspořádané, nábojnice v poloze neodpovídající experimentům se stejným typem zbraně. Dopis na rozloučenou měl být podle autorů problematický – jeho hlavní část vyznívá jako oznámení o odchodu z hudební scény, zatímco závěrečné řádky se údajně liší stylem písma, což může naznačovat dodatečný zásah. Tým provedl experimentální rekonstrukci scény a poukázal na další nesrovnalosti.

Policie v Seattlu i úřad koronera však reagují zdrženlivě. Případ zůstává uzavřen, sebevražda je nadále považována za prokázanou. Podle jejich vyjádření nepřinášejí nové závěry dostatečné důkazy k opětovnému otevření vyšetřování. Na sociálních sítích se však znovu rozhořela debata, fanoušci sdílejí teorie a skeptici volají po revizi. Šlo o vraždu? Nebo jen o další vrstvu konspiračních narativů, které udržují Cobainův příběh při životě? Opět to vypadá, že ani po více než třech dekádách, nedostane veřejnost jasnou odpověď.

Příběh Kurta Cobaina by však neměl zůstat uzamčený pouze v okamžiku jeho smrti ani v nekonečných spekulacích o tom, co k ní vedlo. Je to především výpověď o tom, jak jedna lidská tragédie rodí mýty a jak se v hluku emocí pomalu vytrácí fakta. Zůstala po něm hudba, která dodnes pulzuje napříč generacemi a písně plné bolesti, odcizení a zoufalé touhy po autenticitě. Právě proto se v nich dokáže poznat kdejaká zraněná duše, nejen ta dospívající.

A možná i proto zůstává ona potřeba pátrat po záhadách, skládat nové a nové verze jeho konce, aby jeho příběh nikdy doopravdy neskončil. Skutečnost však může být prostší a o to tragičtější: byl to výjimečný zpovědník jedné generace, geniální muzikant s jedinečným hlasem, ale zároveň člověk, který sváděl tichý boj se svými démony a životem, jenž ho nedokázal unést. Přesto si zaslouží naší tichou vzpomínku, obzvláště dnes.

Happy Heavenly Birthday, Kurt!

Zdroje: