Článek
Milý a nezištný člověk
Přiznám se, že Annu Slováčkovou jsem znala v podstatě jen prostřednictvím médií, kdy jsem velmi okrajově sledovala její boj s rakovinou. Patřila jsem mezi ty, kteří její tvorbu neznají. I z toho mála, co jsem se o ní dočetla, na mě však působila jako velmi nezištný a optimistický člověk, který se snaží motivovat ostatní, aby se nevzdávali a neztráceli naději, a věnuje se charitativní činnosti. Byla to velmi milá a sympatická žena, takže jsem jí pochopitelně přála co nejvíce let na tomto světě. Zároveň mě (a nejspíš i některé další lidi) donutila k přehodnocení některých hodnot a také jsem začala být daleko vděčnější. Uvědomila jsem si, že problémy, které mě trápily, byly nicotné a ubohé v porovnání s někým, kdo ani neví, zda se dožije Velikonoc. Zpráva o jejím úmrtí mě zarmoutila, ačkoliv jsem ji příliš neznala. Je to smutné, když umírají mladí lidé. Anna Slováčková za sebou nechala úctyhodný a krásný odkaz, a proto bylo zcela přirozené, že o jejím úmrtí informovala snad veškerá česká média a začaly se objevovat články s dojemnými vzpomínkami na umělkyni.
Smrt na prodej
Co mě však šokovalo, byl přístup některých bulvárních médií, která její smrt prachsprostě využila jako rito. Člověk nemusí bulvární články ani otevírat a číst, stačí zahlédnout na hlavní stránce různých prohlížečů odkazy s nechutnými titulky. A poté má člověk chuť článek otevřít, aby na něj mohl v komentářích zanadávat, a nestačí se divit, co zahlédne. Nikdy jsem neměla valné iluze o morálce fotografů, které fotí pro bulvární plátky. Ale nečekala jsem až takové dno. Fotit rodiče právě zesnulé ženy při odchodu z jejího domova je absolutně přes čáru. Nechyběly ani fotografie rakve, kterou se snažili před zraky lačných fotografů ochránit přátelé umělkyně. Pod fotografií ještě stál popisek, který rádoby dojemně popisoval jejich konání. Jeden nestačí žasnout. Další bulvární fotograf zase neváhal a fotil krematorium s tím, aby pak mohl vyjít článek o tom, že nejspíš ten den byla umělkyně spálena.
Věřím, že i v jiných lidech se při pouhém pomyšlení na toto mísí vztek a naprostá konsternace z toho, kam jsou někteří lidé ochotni zajít pro peníze. Protože to je přesně důvod, proč tyto fotografie vznikly, aby raketově vzrostla čtenost článků a lidé strávili prohlížením článku více času. A jelikož mnoho lidí rozklikne i takový typ článku jen proto, aby třeba vyjádřil soustrast pozůstalým nebo zavzpomínal na svoji oblíbenou umělkyni, čtenost nejspíš dál a dál stoupala a bylo tak nutné z toho vytěžit co nejvíce. A tak následující dny vznikaly další a další články, ve kterých bylo třeba se pitvat i v těch nejmenších detailech, jako třeba jaká byla poslední slova umělkyně, jak vypadá matka, které pár dnů zpátky zemřela dcera, na cestě do obchodu nebo při čtení dojemných vzkazů pro její dceru, jak slzely oči otci, jak moc byli zarmoucení přátelé, kolik stály květiny na pohřbu, co se jedlo na smuteční hostině… Člověku zůstává rozum stát.
Každé zboží má svého kupce
Také jste viděli tu salvu negativních komentářů pod takovými články? A není se čemu divit. Tohle asi pohorší každého slušného člověka. Možná si ale někteří z vás říkají, proč vůbec vznikají další takové články, když je pod nimi tolik nesouhlasu a pohoršení? A asi většina z vás tuší, že i zde platí podobně jako u reklamy, že negativní komentář je taky komentář. Je úplně jedno, za jakým účelem člověk článek otevře a zda se pak dívá nebo nedívá na nechutné bulvární fotografie. Jakmile je článek otevřen, kostky jsou vrženy a čtenost článku stoupá raketově nahoru. Negativní komentář je pak vlastně ještě přidanou hodnotou, jelikož s každým takovým komentářem se zvyšuje tzv. dosah – tedy viditelnost a umístění článku. Jinými slovy článek, který bude mít stovky – byť negativních – komentářů, na vás bude vyskakovat de facto na každém kroku. Mimochodem titulky těchto článků jsou záměrně psané tak, aby v lidech vyvolaly emoce a donutily je na ně kliknout. Říká se tomu clickbait a pro bulvární média jsou naprosto typické. Mnohdy jsou zavádějící nebo až skandální, aby pak lidé reagovali v komentářích třeba jen pobouřeně na titulek a mnohdy nevědomky tak pomáhali článku k úspěchu. Co je tedy nejlepší, pokud nechcete plnit kapsy těchto bulvárních plátků? Vůbec článek neotevírat, ať už je titulek jakkoliv pobuřující.
Zdroj: Autorský článek
