Noční můra místo dovolené a dráty ve sprše: Hotel na Krétě byl nejhorší, jaký jsem kdy zažila

Byla to velmi lákavá nabídka. Deset dní na Krétě za 14 tisíc. Jela jsem s přáteli, kteří byli finančně limitováni, a tak jsem na jejich výběr kývla – koneckonců na fotkách vypadal hotel opravdu pěkně, nabízel za tuto cenu all inclusive, aquapark u hotelu v ceně a pouhých 600 metrů od pláže. Samozřejmě – při takto nízké ceně je třeba zpozornit a pořádně číst recenze, což jsem trochu podcenila a nechala to jen na přátelích. Já si pouze přečetla oficiální stránky hotelu, kde uváděli, že hotel je po rekonstrukci. A tak jsme letěli.

První rozčarování přišlo už po příjezdu do hotelu. Hotel nebyl slibovaných 600 metrů od pláže, ale zhruba kilometr a půl do prudkého kopce. Mně osobně chůze nijak nevadí, ale ve 35 stupních na dovolené se mi ta představa příliš nezamlouvala. Uklidňovala jsem se myšlenkou, že hotel nabízí pravidelný odvoz autobusem každou hodinu tam i zpátky. Došli jsme na pokoj - byl čistý a disponoval balkonem s opravdu pěkným výhledem na moře. Dveře na balkon byly otevřené, ale přesto byl v pokoji těžký a horký vzduch. Zapnuli jsme tedy klimatizaci a odešli na večeři. Personál byl velmi milý a večeře byla velmi chutná. Dorazili jsme sice pozdě, ale přesto bylo pořád z čeho vybírat. Přímo pod našimi okny naproti přes ulici byl venkovní bar, kde extrémně nahlas duněla hudba a moderátor křičel, aby moderoval jakousi večerní akci. Bylo jedenáct večer a my chtěli jít spát, ale bohužel jsme zjistili, že klimatizace na pokoji nefunguje, a tak je v pokoji ještě hůře než při příjezdu. Zašla jsem tedy na recepci, kdy paní slíbila, že se hned druhý den někdo na klimatizaci přijde podívat. Poté nám někdo přinesl na pokoj větrák. Jenže větrák nefungoval. V pokoji tak bylo příšerné horko, a to jsme museli mít otevřené dveře na balkon i vchodové dveře, aby to trochu větralo. V tom hluku se s otevřenými dveřmi na balkon samozřejmě absolutně nedalo spát. Ale byl pátek a já si říkala, že to nejspíš bude jen nějaká mimořádná akce, které bývají v pátky a soboty. Jak jsem později zjistila – nebyla. Hlasitá hudba a křik utichly až kolem půl druhé ráno, pak už byl slyšet „pouze“ hluk hlasitých hostů, kteří se nacházeli ve venkovním baru. Byla to hrozná noc. Druhý den jsme dostali již funkční větrák s tím, že na klimatizaci se někdo tedy přijde podívat. Nikdo nepřišel. Abych uzavřela kapitolu o klimatizaci – pokud se někdo vůbec přišel podívat, zatímco jsme byli pryč, minimálně s tím nic neudělal. Nakonec jsme zjistili, že klimatizace je nefunkční prakticky v celém hotelu a museli jsme se tak spokojit s větrákem. Do konce dovolené jsem tak každou noc spala s otevřeným balkonem pod mokrým ručníkem s větrákem namířeným přímo na mě, abych aspoň trochu zmírnila to příšerné horko.

Jak jsem již psala, zjistila jsem, že hlasitá hudba a křik moderátora nás budou provázet každým dnem i nocí. Vždy zhruba do 1 až do 2 do rána. Bylo to stejně hlasité přes den i přes noc. Navíc hráli pořád dokola ty samé písničky, každý den několikrát, což bylo nervy drásající. V hotelu nebyl nikdy klid a příšerná smyčka hrála i u oběda. Když už jsem zhruba po třicáté slyšela Macarenu, měla jsem chuť rozmlátit reproduktor. Hotel sliboval bohatý večerní program, ale místo toho přišlo jen zklamání. Například jeden večer bylo bingo, jiný večer zas údajný fakír, který si prostě lehl na střepy, a to bylo všechno. A podobně „zábavný“ byl i zbylý program. Ale to by mi nevadilo, kvůli tomu jsme přeci neletěli na Krétu.

Doufala jsem, že celou hotelovou hrůzu nám kompenzuje alespoň moře, na které jsem se těšila. Bohužel přišlo jen další zklamání. Na odvoz čekala každou hodinu celá horda lidí, kdy se navzájem předbíhali a bylo tak jedno, kdy jste si přišli do fronty stoupnout. Nakonec jsme zjistili, že žádný autobus se nekoná – pro lidi přijel prostě osobák pro 8 lidí. Lidi se pak jako šílení cpali do vozidla, kdy jich odjíždělo v malém autě asi dvacet, včetně dětí namačkaných v různých prostorech auta. Toto se opakovalo každý den, každou hodinu. Tento úžasný transport jsem tedy za celou dovolenou využila pouze dvakrát, jinak jsem jezdila taxíkem a půjčeným vozidlem. Na pláži jsme zjistili, že kousek pláže, který má hotel vyhrazený, je neuvěřitelně malý. Všechna lehátka byla pochopitelně beznadějně obsazena. Vstup do moře v tomto místě navíc nebyl vůbec hezký, byly tu samé veliké a ostré kameny. Nakonec jsme si tedy zaplatili lehátka na pláži vedle, která byla hezká a poloprázdná. Zbytek dovolené jsme pak jezdili na úplně jiná místa, jelikož jsme se nechtěli mačkat na pláži s ostatními.

Úklidová služba u nás byla za deset dní asi čtyřikrát, a to na ještě ke všemu na náš popud. To bylo nepříjemné a nechutné, když vezmete v potaz, že na Krétě se nesmí vhazovat toaletní papír do záchodu, nýbrž do koše vedle něj. Bazény kolem hotelu byly v provozu od 11 do 18 hodin, což byl čas, kdy jsou většinou lidé u moře. Navíc u nich chyběly slunečníky, takže se člověk mohl maximálně pražit na slunci. Večer už si člověk nezaplaval. Mnoho atrakcí aquaparku bylo zavřených. Postele měly místo dřevěných roštů železné tyče, což nebylo dvakrát pohodlné. Třešničkou na dortu bylo, když jednou při sprchování vypadla ze zdi jakási krabička s dráty. Ani jsem nechtěla domýšlet, co by se stalo, kdyby na to někdo omylem sáhnul. Personál hotelu se sice za všechno omluvil a byl milý, ale to bylo asi tak všechno.

Abych to shrnula, za celých deset dní jsem se ani jednou pořádně nevyspala kvůli horku a hluku. To, co jsme ušetřili na ubytování, jsme nakonec stejně dali za taxíky a půjčené vozidlo. Úklidová služba nestála za nic. Pokoje byly průměrně vybaveny a některé závady se jevily jako zdraví ohrožující. Pláž byla malá, přeplněná a ošklivá. Jídlo bylo sice velmi stereotypní a zákusky věčně vyjedené, ale alespoň bylo chutné. Pití all inklusive zahrnovalo nejlacinější víno, pivo a ochucené vody. Každý den byly obrovské fronty na kávu. Zkrátka jsem se celou dobu na dovolené těšila domů a na hotel se vracela z krásných výletů po Krétě jen velmi nerada. Určitě vás tedy zajímá jméno hotelu, abyste se mu mohli velikánským obloukem vyhnout. Jelikož si nejsem ale jista, zda to mohu po takto veliké vlně kritiky zveřejnit, budou vám muset postačit fotografie, díky kterým můžete porovnat, zda se do něj zrovna letos nechystáte.