Krakatice obrovská: Skutečný kraken s očima velkýma jako talíře, kterého nejspíš nikdy neuvidíte

Krakatice obrovská (Architeuthis dux) je obrovský hlavonožec, který je spolu s kolosální chobotnicí Mesonychoteuthis hamiltoni považován za největšího známého hlavonožce i měkkýše na světě. Krakatice mohou dorůstat délky až 18 metrů, ale průměrně měří kolem 13 metrů. Na hlavě mají oči, které jsou velké jako talíře a jsou považovány za vůbec největší oči na světě. Takto obrovské oči mají detekovat i minimální množství světla v hloubce, včetně bioluminiscence, což je světlo produkováno živými tvory. Mají dvě krmná chapadla, která jsou delší než zbytek jejich těla. Na pažích mají dvě řady přísavek, které mají v průměru asi 5 cm a jsou lemované ostrými a jemně vroubkovanými kroužky chitinu (polysacharidu) ve čtyřech podélných řadách. Dále mají malé ploutve v zadní části pláště, který používají k pohybu. Dýchají pomocí dvou velkých žáber v dutině pláště. V průměru váží krakatice kolem 455 kilogramů, ale údajně mohou dosáhnout váhy až 900 kilogramů. Krakatice disponují tmavým inkoustem, který mohou v případě ohrožení použít k odstrašení predátorů. Mají velmi propracovaný nervový systém a složitý mozek, který láká k výzkumu velké množství vědců. Pohybují se v hloubce okolo 200 až 1200 metrů a živí se hlubomořskými rybami nebo různými druhy olihní. I ony samy jsou navzdory svým rozměrům potravou, kdy jejich úhlavním nepřítelem jsou vorvaně. Krakatice se běžně vyskytují v blízkosti kontinentálních a ostrovních svahů od severního Atlantského oceánu až po severní Pacifik.

Až donedávna se nepodařilo krakatice pozorovat v jejich přirozeném prostředí, proto je o jejich chování a vzájemném působení jen minimum informací. Předpokládá se však, že jsou to predátoři, neloví pouze pasivně a jsou osamělými lovci. O jejich rozmnožování se toho ví velmi málo, přesto však existují informace, že samice dosahují pohlavní dospělosti asi ve 3 letech a produkují velká množství vajec o hmotnosti asi 5 kg. Samci jsou menší než samice a má se za to, že dvě spodní ramena používají k přenosu spermatoforů (váčků se spermiemi) do ramen samice. O zachycení živé krakatice se pokoušelo hned několik expedic již od 90. let 20. století, ale poprvé se podařilo živou krakatici zachytit až dvěma japonským vědcům (Cunemi Kubodera a Kjóiči Mori) v roce 2004. Snímky zveřejnili následující rok v časopise Proceedings of the Royal Society B. Nafilmovat živou krakatici se povedlo až v roce 2006, kdy Cunemi Kubodera natočil malou samici o velikosti 3,5 metrů. Následně nechal krakatici vytáhnout na palubu výzkumné lodi, ale uhynula. Několik exemplářů se povedlo ulovit a jsou vystaveny v různých muzeích a laboratořích.

Ještě relativně nedávno byla krakatice považována za bájného tvora, který byl spíše znám jako kraken. Krakeni byli popisováni jako obrovské chobotnice z hlubin, které měly schopnost stáhnout celou loď i s posádkou a pohřbít ji v hlubinách moře. Historie tohoto bájného tvora sahá až do roku 1180, kdy podobného tvora zmínil norský král Sverre. Tato legenda se stala nakonec tak silnou, že dokonce i v prvních evropských moderních vědeckých výzkumech byly obrovské chobotnice stále považovány za pouhou legendu. Když byl však roku 1853 nalezen na dánské pláži obří hlavonožec, norský přírodovědec Japetus Steenstrup vědecky popsal právě obří chobotnici Architeuthis dux a z legendy se stal oficiální skutečný tvor. Přesto se dodnes najde mnoho lidí, které existence této obrovské chobotnice překvapí. Možná je to proto, že krakatice obrovská zůstává tím nejnepolapitelnějším velkým tvorem na světě. A je velmi pravděpodobné, že ji nikdy v životě neuvidíte na vlastní oči.

Zdroje: MarineBio, The Conversation