Článek
Vozíkem přes mrtvoly
Hurá! Jsou tu dny, kdy začaly akční ceny v některých obchodech, a tak je třeba stepovat před obchodem už dvacet minut před jeho otevírací dobou. Jelikož kolem jednoho takového obchodu pravidelně jezdím, tento úsměvný jev vídám poměrně často. Občas zahlédnu i natěšené lidi o holi, kterým asi akční ceny mírní jejich bolesti kloubů. Pak nastává mela, kdy se po otevření dveří tlačí lidé s vozíky hlava nehlava dovnitř. Některým je zcela jedno, do koho přitom strčí. Hlavně když budou u regálu se zlevněnou moukou první. Tady vycházím spíš z toho, co mi říká okolí, ale z vlastní zkušenosti jsem již „taranování“ vozíkem opakovaně zažila, když jsem stála ve frontě u pokladny. Člověka za mnou asi nezajímalo, že před ním někdo stojí, a svůj vozík si tedy laskavě přisunul blíže k sobě až po mé výtce.
Králové a královny regálu
Někdy se mi zase stává, že si potřebuji vzít něco z regálu, ale před položkou, kterou si chci vzít, zkrátka někdo stojí. Když mám čas, říkám si, že si prostě tu vteřinku počkám, až si dotyčný vezme své zboží. Jenže pak zjistím, že se nejspíš rozhodl vybírat si zboží z bezprostřední vzdálenosti tak, aby neměl nikdo jiný šanci si z regálu cokoliv vzít. Pak mi tedy opět nezbývá nic jiného, než dotyčného požádat, aby mi uvolnil místo. Zdá se to možná jako nesmysl, ale někdy jsem viděla stát lidi před regálem i několik minut v kuse, zatímco frustrovaní zákazníci se kolem nich nahýbali pro své kýžené zboží. Přitom by prostě stačilo poodstoupit od regálu daleko natolik, aby si ostatní mohli brát zboží, a přitom si vybírat očima.
Burani v obchodech
V obchodech lze potkat leckteré lidi, takže samozřejmě i burany. Osobně nevidím nic slušného na tom jít do obchodu bez trička, popíjet alkohol přímo před vchodem do obchodu, nebo pronášet buranské vtipy na adresy prodavaček. Ještě horší je pak chování některých lidí, kteří považují prodavačky za méněcenné bytosti, a tak s nimi mluví velmi nevybíravým způsobem, křičí na ně nebo jim dokonce tykají. Na obsluhu u informací si zas vylijí svůj vztek za to, že v regále nenašli zboží, které viděli v letáku, nebo jim kladou za vinu vadu na výrobku, který si v obchodě koupili.
Tady bota od plivance, tady jídlo, které skončí ve spíži
Někteří rodiče mají pocit, že nikomu neškodí, když své odrostlé potomky strkají v botách do nákupních vozíků. Jenže tyto děti, které jsou mimochodem schopny chůze, chodí venku, kde lidé plivou, odhazují vajgly, pejsci zde čůrají, a tak by šlo pokračovat dál a dál. S těmito botami pak šlapou v nákupním vozíku, který mimochodem není určený jako hračka, kam si lidé ukládají potraviny, které si následně pokládají na místa v kuchyni či do spíže. Občas se stává, že soudnější rodiče alespoň své ratolesti zují, a ačkoliv stále nechápu, proč větší dítě nemůže zkrátka jít vedle rodiče pěšky, je to lepší než drátem do oka. Ze svého dětství si pamatuji, že ve vozících jezdily opravdu malinké děti v místě k tomu určenému, ostatní děti, které už nosítko na vozíku neuneslo, šly zkrátka po svých.
Pejsci v obchodech
Snad na každém obchodě naleznete piktogram, že dovnitř nesmí psi. Když si tedy dovolím srovnání s odrostlými dětmi v košíku, proč by si tedy majitelé větších plemen neměli dát své psí miláčky do vozíků, pokud děti v botách nikdo neřeší? Mohou se také cítit nespravedlivě oproti lidem, kteří svá drobná psí plemena do obchodu běžně nosí v taškách. Ale ruku na srdce, pejsek v tašce asi sotva počůrá regál, olízne nebo ukradne rohlík, nebo se pustí do konfliktu s jiným psem, kterého potká za rohem regálu. Tím ovšem nijak neobhajuji dvojí metr piktogramů se zákazy. Za mě je ideálním řešením najít pro psí miláčky jinou zábavu, než je zrovna nakupování. A pokud mají být přivázáni na delší dobu venku, nebo se delší dobu tlačit v kabelce, není lepší svého čtyřnohého miláčka svěřit někomu na hlídání, nebo jej zkrátka nechat doma?
