Článek
Teroristické útoky, které otřásly novodobými dějinami
Dne 11. září roku 2001 zasáhly celý svět otřesné zprávy o největším teroristickém útoku na území USA, při kterém zemřelo téměř 3000 lidí. Tehdy došlo k sérii únosů letadel a následných sebevražedných útoků ze strany extremistické skupiny Al-Káida. Dvě letadla byla použita k útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku, jedno na Pentagon ve Virginii a jedno mělo být použito na útok na budovu Kapitolu ve Washingtonu, ale cestujícím se podařilo únosce přemoci a letadlo se zřítilo na pole. Na místě tehdejšího Světového obchodního centra dnes stojí památník, který přesně kopíruje půdorys ikonických „dvojčat“, dvou nejvyšších budov, do kterých letadla narazila. Tato tragická událost je každoročně v září připomínána, kdy se vzpomíná na oběti i padlé hrdiny, kteří se ze všech sil snažili zachránit co nejvíce lidí.
Telefonáty, které jsou smutným loučením
O pár let později byly zveřejněny některé z posledních telefonátů obětí i některé komunikace s operátory záchranných složek. „Jules, to jsem já, Brian. Poslyš, jsem v letadle, které bylo uneseno. Pokud věci nepůjdou dobře, a tohle nevypadá dobře, chci, abys věděla, že tě absolutně miluji, dělej dobro a měj se dobře. To samé řekni mým rodičům a ostatním a prostě tě totálně miluji. A uvidíme se, až tam dorazíš,“ zní poslední vzkaz od pilota a instruktora námořnictva, Briana Sweeneyho, který zanechal své ženě. Julie se o jeho smrti dozvěděla od své tchyně, která jí ráno volala do práce s tím, že Brian byl v letadle, které narazilo do jižní věže Světového obchodního centra. Doma pak na záznamníku našla poslední vzkaz od svého manžela.
„Ahoj zlato, já… Zlato, musíš mě teď dobře poslouchat. Jsem v letadle, které bylo uneseno. Jsem v letadle, volám z letadla. Chci ti říct, že tě miluji. Prosím, řekni mým dětem, že je velmi miluji a je mi to tak líto, zlato. Doufám, že ještě někdy uvidím tvůj obličej, zlato. Miluji tě. Sbohem,“ pronáší s pláčem letuška CeeCee Lyles, která zanechala svůj poslední vzkaz manželovi na jejich domácím záznamníku. Zemřela spolu s ostatními pasažéry v uneseném letadlu, které havarovalo na poli.
Je těžké shrnout všechny své myšlenky do pár vět
Telefonátů existuje celá řada, kdy většina telefonátů uskutečněných z palub letadel byla nejbližším osobám. Pasažéři už věděli, že je nejspíš čeká za pár okamžiků smrt, a tak se chtěli rozloučit se svými milovanými. V drtivé většině případů tak jen sdělují svým blízkým, že je milují a že jim budou chybět, někteří se snaží předat i další informace, jako například kombinaci k sejfu atp. Smutné jsou ale i telefonáty ze zasažených věží Světového obchodního centra, kde například naději v hlase utne hluk bortící se věže, nebo musí vyděšení lidé pozorovat, jak z oken vyšších pater padají lidská těla. Asi nikdo z nás si nedokáže představit strach a hrůzu, jakou museli lidé toho dne prožívat. A jak těžké muselo být sdělit svým milovaným co nejvíce informací v co nejkratším čase. Dokážete si představit, komu byste zavolali jako poslednímu a co byste mu řekli, kdyby vám zbývalo jen pár desítek sekund života?
