Článek
Věčná škoda, že se mu nepodařilo zahrát si Falstafa. Jak ten by ho vystřihnul ! Chlastometr, trochu lump. trochu sukničkář, trochu třeba i podrazák, ale vždycky plnokrevnej! No nevyšlo to, a tak nám zůstala nějaká ta moudra. Třeba o tom trousení.
Trousí se leccos, někdy se vytrousí třeba i pětikoruna,(měl jsem to štěstí a našel), někdy zase to, co by se trousit nemělo, třeba vajgly či posmrkaný kapesníček, ale na trousení trusu máme přeci ptáky nebeské! Většinou jim do toho trousení nelezeme. Myslím ale na jiné trousení.
Když to jde, rád v hospodě poslouchám to trousení. Někdy se to ani jinak nazvat nedá. Ale někdy se zadaří a vytrousí se i perla. Tak to je potom paráda a omluva toho, že do té hospody chodím. Většinou ta „perla“ vypadne od poněkud staršího ročníku a třeba i nechtěně. Sbírám je a dělá mi to potěšení.
Takže nás čeká další volební klání. Co se tam všechno nevytrousí! No jo, ale tam se přeci nejedná o trousení, to je přeci nechtěné a mimoděk ! Ale u toho klání? Tam je všechno v reálu a i navenek myšleno vážně. A když je to trousení podloženo třeba koblihou a plamennými sliby? To si člověk ani nemusí uvědomit, že se jedná o trousení, ale bez té moudrosti, kterou ta kobliha utlumí, a to může být ouha.
Nevím pořád, jak je to s tím moudrem. Že by se k němu stárlo? Nebo je to třeba i genová závislost? Možná, že i obojí.
Troufám si říci, že to není výlučně jen otázka vzdělanosti. Máme tady třeba i pracovníky někdejšího „prognosťáku“, kteří jsou vážně přesvědčeni o své moudrosti. Zejména pan profesor. Jak ten se v té své moudrosti mýlí! A kdyby ji trousil, bojím se, že tam ani tráva neporoste.
Napadá mě příběh pana Sokrata. Jak ten ještě dlouho mohl trousit! No asi se nedalo a třeba trousit perly komusi…
Stejně nemohu přijímat ten příběh s tím kalichem. Prý ho žáci přesvědčovali, ať to nepije! No asi věděl proč a taky ta Xantipa…
