Článek
Pokud mě něco zkruší a málem zkrentí, vítám houkačku rychlé. Jak mě naloží, zklidním se. Je jasné, že pokud mi nepomohou na JIP, končím se životem. Nedílnou součástí na JIP, jsou infuze. Mám raději kapačky. Vidím, jak to kape a když se sestra nedívá, dá se i zvýšit četnost kapání. Sestrám se to pochopitelně nelíbí. Jsem člověk chybující.
V horkém srpnu, mě zase něco kleplo. Takže rychlá a JIPKa. Vedro takové, že i na nočním stolku, se dalo uvařit vajíčko na tvrdo, přeháním. Okna otevřená, nic nepomáhalo. Pacoši se alespoň nemuseli moc namáhat, jen lapat po dechu a rozepnutý kabátek se toleroval.
Horší to měly sestřičky. Pořád v pohybu a pořád oblečené. Tak si alespoň svlékly propocené podprsenky. No, a tady se dostávám k té kapačce. Musely se totiž sehnout k ruce, kam pak do žíly zabodly jehlu, aby se ta kapačka mohla realizovat, a protože bylo horko, tak alespoň si rozeply první knoflíček. Samozřejmě jen kvůli ventilaci! Nikdy jsem neprotestoval. Jen nevím, jak to bylo na ženském oddělení, i když i tam, se objevil občas zdravotní bratr.
Horší bylo, když se rozhodlo, že dostanu stálou kapačku. To už nebylo žádné shýbání, jen se vyměňovaly láhve. Takže takový ten stojan s kapačkou, ze které pořád něco kapalo a bylo po koukání.
Ale byl jsem i jinak potrefený. Začal jsem mít jiný problém. Zavolal jsem sestru a přišla staniční. Starší dáma, měla ve všem dokonalý pořádek a taky přehled. Někdy se jí bál i samotný primář.
Řekl jsem jí svůj problém a rezolutně odmítl mísu. Bažanta bych snad ještě snesl, ale mísu?. Nikdy! Když viděla mou zarputilost, dovolila, abych i s tím stojanem, který měl naštěstí i kolečka, došel na onu místnost.. Ještě zkontrolovala délku hadičky, znovu ji přelepila a s dodatkem, „že jste to vy“. No a pak už ani sestry neprotestovaly, když jsem se s tím stojanem vydal na cestu. A že jsem byl tak dlouho na JIPce? Na normálním pokoji, nebylo místo.
Jenomže, jenomže. Já si před tím, něž mě nakládali do sanitky, do kapsičky u trenek zastrčil balíček cigaret a zapalovač. No a pak jsem ho při tom všem propašoval až na pokoj. A tak, když jsem měl povoleno si sám dojít na záchod, podlehl jsem této neřesti.
Jednou při vší opatrnosti, mě načapala staniční. Čekal jsem něco jako popravu. Jen zdůraznila, že maximálně 3× a musím mít otevřené okno. A že ať si vymyslím jiný důvod k návštěvě záchodu. Ten inzerovaný průjem, začínán být podezřelý.
S úctou na ní vzpomínám.
