Článek
Došlo mi pivo a tak jsem musel zajít do obchodu, obnovit zásobu. U vchodu jsem potkal souseda, kamaráda. V ruce držel velký pugét. „Za jakou babou máš namířeno?“, ptám se. „Za tvojí“, odpovídá. Oceňuji jeho upřímnost, i když ona i ta upřímnost nemusí být tak velká. A teď mi došlo, že je 8.březen. Moc jsem ten svátek nemusel, on to byl někde i svátek mužů. Soused je už dlouho vdovcem a každý druhý den, nás před obědem navštěvuje. Už jsme museli kvůli tomu přeložit oběd na pozdější dobu. Nic proti tomu. Je sám, my ne. Ale ta kytka? Drápek zůstal…
Pěknou kytku měl. To si musel přivstat, aby si mohl vybrat. Být to tak před třiceti roky, asi by mi to začalo vrtat hlavou. Dnes už ani zdaleka ne. Napadá mě přísloví. Přej a bude ti přáno. Jo tak před těmi léty, bych spíše akceptoval: „pro hubu na hubu!“ Jak je všechno relativní…
Žena dobře peče, koláče, buchty. šátečky a vím co já všechno. Pro mě normál, pro něho svátek. A nikdy žena neopomene počastovat. Takže od něho kytka, bomboniera a vždycky z jeho strany velká chvála. Samozřejmě, že se to ženě dobře poslouchá.
Asi bych si měl uvědomit, že ten můj „normál“ nemusí vždycky normálem být… Ale ono to má jako všechno i svou druhou stránku. Také by se mi dobře poslouchalo, co se mi povedlo a třeba i to, co jsem napsal, se dobře čte.
No člověk nemůže mít všechno. T to přej, aby ti bylo přáno…má malý drápek. Že prý i ta růže není bez trní…
Chodíme spolu na pivo a je nám docela fajn. Ale stejně jsem urychlil ten nákup piva a vracel se domů. Před bytem, ty jeho sandály už nebyly.
Abych nezapomněl. Všem ženám, kolem kterých jsem třeba i jen prošel, přeji příjemný už minulý svátek.,
