Článek
Bonviván, proutník a pokud možno uživatel všech krás a požitků vezdejších. Jo a taky popudlivý, sarkastický a protivný jak činže. A taky se postupně propracoval i k jakémusi nadhledu. To ale až časem, kdy se už ty požitky nedaly tak dobře konzumovat. Takže vznikla jakási životní moudrost, postupně sdělovaná těm, kteří na to měli ucho. Také se říká, že když čert stárne, stává se z něj mnich. No ten mnich mi na pana Wericha nesedí. Asi třeba už na to neměl, spíše asi nechtěl. Ale stejně, kdepak by byl slavný Sokrates bez své Xantipy? Asi měl Jan i své „xantipy“..
Docela lituji, že jsem se narodil tak pozdě a v Osvobozeném ho nezažil. Samozřejmě bez Voskovce a Ježka, to by nebylo ono. To jen táta mi občas povídal, jaké potěšení zažíval na „bidýlku“ třeba při předscénách. No na dolní hlediště neměl, nebylo tolik „cejnů“.
Prý se kdysi vyjádřil, že s komunisty šel jen do roku 1948. Pak už ne. No, cosi ho to stálo.
Osobně si myslím, že filozofie se může studovat, třeba jako předmět. Ale do té potřebné filozofie se spíše zraje. No a pan Werich, podle mého docela uzrál. Nikomu svůj názor nevnucuji.
Já jen, když mě posedne zase něco napsat, nějaký ten článeček, kterým možná někoho pobavím či popudím, nemohu se vyhnout tomu jeho fenoménu. Téměř ho vidím, jak ke konci sedí na posteli, vedle kyslíková bomba, lokne si kyslíku a další lok byl z cigárka.
Ale dost toho úvodu.
Jsem doživotním vlastníkem svého života, tedy podle Wericha, s čím souhlasím. A tedy i odpovědný a postižitelný ze zákona, pokud se jako odpovědný vlastník nechovám.To beru a je to OK. Jsem prostě vlastník a tedy i odpovědný m.j. za sebe. Jak ale naložit s těmi, kteří mi to mé vlastnictví chtějí nějak upřesnit, třeba i upřít, co mám a nemám dělat? Jo, jde o některé politické partaje.
Zase začínají předvolební tanečky, no někdy je to i čardáš. Říká se, že nic lepšího než demokracii, jako styl vládnutí, jsme doposud nevymysleli. Souhlasím. Jen si neodpustím malou poznámečku. Ona ta demokracie musí být a je, jenom průměr. Průměr názorů, přání a jakýchsi snah. I na té agoře to museli nějak zprůměrňovat, aby se vůbec dohodli. To jen diktátoři to měli v tomto ohledu snadné, pokud měli dostatečný karabáč.
Tak přemýšlím, jak sladit tu svou odpovědnost za svůj život s tím vším ostatním. Téměř gordický uzel. Tápu a tady mi opět trochu poradil Jan. Říká: "Život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním vlastně nic jiného dělat nedá, ale to bych tak nezdůrazňoval"…
