Článek
Píše se v něm, že otec příliš neúspěšného žáka, po jeho absolutoriu školy, si dovolil nepozdravit profesora matematiky. Otec druhého žáka, který ještě neabsolvoval, se zhrozil.
Tak tady se nabízí řada otázek. V tom druhém případě pozdravu se jedná o úlitbu a třeba o prosbu?
No pan Melichar se opravdu osvobodil, syn absolvoval. Ten druhý pán ještě ne.
Svého času za doby toho zlatého a železného krále, jsme měli vliv od Baltu po Jadran. Tak to už se nikdy neopakovalo. A tak dále nezbylo, než trochu ponížené pozdravení. No nic, uměli jsme i s tím poradit.
Pak mě napadá jedna historie z bible. Jde o zlaté tele. Hospodin se zhrozil a zarazil to. Já osobně si myslím, že Hospodin už na nás nemá čas, anebo jsme mu „šuma fuk“. Zlaté tele! Kýžený cíl přímo dnešní!
Sakra, co s tím teletem, když jsem si ho vyboxoval? Někdo ví, co s tím, někdo se v tom plácá. A to zlaté tele jako cíl a smysl života?
Jestli to tak je, tak to už jsme opravdu na zrušení. Snad že možná to tak není. Myslím, že jsme se tak moc nepovedli. Co naděláš…
Matematiku mám docela rád. Je logická a v mnohém jednoznačná. Jen nevím, jak je to s tím trojúhelníkem, který má někdy i více jak 180 stupňů.
Jo a profesora matematiky pozdravím, ne jako profesora, který možná ví víc než já, ale jako někoho, který ví víc. No a pokud neví, je mi docela sympatický, a poklábosení hodný.
Občas slýchávám, že nic nevím. No to je přímo paráda! Jestli to tak vážně je, mám velikou šanci, se dovědět to, co ještě nevím!
Takže, pokud se někdo osvobodí, možná netuší od čeho…
