Článek
Mám rád pana Wericha i stejně jako paní Olgu. No tohle srovnání, no dějou se věci.
Už dost dávno byla písnička, "my už nejsme lidi, my jsme jenom partaje, autoři W+V. "Ať žije spásonosný osel už se věří oslovi, jen když nás ten osel, hlučně osloví. Tak nevím, Nějak se to moc nemění… Bez urážky koholiv.
Jeden vtípek. Manžel přijde domů a žena pláče. Našeho kluka přeřadili do zvláštní školy! Co řveš, když na to má, ať študuje!
A tak už trochu mimo, Bohu poručeno, měl bych sám pro sebe vědět odkaď až pocaď. No a pak bez něčeho jako zpětné vazby sama sebe, to je opravdu velkej bochník.
Podle mého, ta zpětná vazba sama na sebe, je to snad nejdůležitější. Vědět co ano a co třeba ne, to je fakt „velkej bochník“
Takže, když to vezmu z toho katolického trojjediného. Ten duch svatý, měl by pomoci s tím „bochníkem“.
Končím s tím bochníkem. Já už jsem hodně mimo a ten bochník leží hodně daleko. Pán Bůh zaplať.
