Článek
Jako každý rok, jsme byli pozváni na vánoční koncert, dirigovaný naším synovcem. Vždy se účastníme, protože je to neodmyslitelný vánoční zážitek. A pěkný zážitek!
Takže příslušně oblečeni a obuti se ženou vyrážíme. K těm botám musím něco dodat. Prošly se mnou řadu služebních cest. Neprotestovaly, když jsem je v kufru dost stlačil, aby bylo dost místa na ostatní. Neprotestovaly ani vůči různým povrchům chodníku, měl jsem je rád a možná, že to bylo i vzájemné. Takže jsem si je samozřejmě obul i na ten koncert.
Na prvních schodech, jsem trochu brknul. Pak na dalších jsem cítil, jak ta pravá bota jakoby se zvětšila. Měl jsem za to, že se třeba zmírnil otok mé nohy a byl jsem tomu rád. Po dalších krocích, jsem musel vyloučit zmírnění otoku, protože se při každém kroku ozývalo nějaké pleskání.Pod světlem jsem zjistil, že se uvolnila podrážka, na které visel podpatek a vše jistila jen špička boty, která zatím držela. To pleskání se ozývalo jen, když jsem zvedl nohu a následně došlápl. S tím dopleskáváním, jsem nemohl pomýšlet na žádný koncert.Takže zpět domů, přezout se a pokusit se dohnat čas do začátku koncertu.
Nebyla to žádná snadná cesta, ten návrat.Musel jsem se rychle naučit, jak takovým zvláštním způsobem zvednout nohu, trochu vykopnout, rychle zpět a došlápnout.Pokud mě někdo sledoval, tak se mu možná zdálo, že se jedná o další varianty tance sv.Víta. Vše se ale zvládlo, včetně šatny.
Koncert se povedl, oceňuji profesionalitu dirigenta i dalších aktérů. Jen ta hudební témata nebyla „šálkem mého čaje“. Při dvacátém napočítání Aleluja, stejně jako Deo Gracia, jsem přestal počítat a občas se podíval na hodinky. Moje chyba, jsou i jiné „šálky čaje“.
Přesto mohu říci, že mě to obohatilo. Nejen v počítání, ale v tom, že jsou i jiná hudební témata, hodná naslouchání.
Po návratu domů, jsem nad provinilou botou, mohl jen otočit palcem dolů. A ta levá neprovinilá? Měla pravou upozornit, neudělala nic, a tak obě do kontejneru!
Tož tak.
