Článek
Na ten náš list papíru píše leckdo. Někdy i my sami. Následné čtení toho papíru je docela zajímavé, někdy blížící se hororu, někdy k nekonečné naivitě. Tedy jen tehdy, pokud ten list čteme nezaujatě a bez emocí. To je někdy docela těžká práce a ne každý to dovede a zvládne.
Dobře se čte o našich výhrách, už méně o prohrách. Trochu pomáhá ten vyšší věk, kdy ty prohry jsou už kdesi daleko a na výhry se docela rádo vzpomíná.
Bylo už kýmsi řečeno, že všechno plyne. Souhlasím. Jen nevím, kdo, či co, usměrňuje ten směr plynutí a taky proč to vůbec plyne. Že by gravitace? Nebo Bůh? Nevím, ale uvědomuji si to plynutí. A také si uvědomuji, že na počátku byla celková naivita. A také si uvědomuji, že jsme průběžně té naivity, někdy i brutálně zbavováni. Tomu zbavování naivity, se říká zkušenost. Někdy je i bolestná, ale vždycky potřebná. Že potřebná? Asi ano, když po spálení prstu na plotně, mám zkušenost, že se na horkou plotnu nesahá. Jenomže, jenomže. Kolikrát děláme stejné chyby, i když už jsme se spálili…
Má tu být řeč o naivitě. Je kouzelná, třeba u malých dětí. Tak to jsem si u svých vnuků užíval. A také sledoval, jak se rozvíjí jejich zkušenost. Už se nedaly tak lehce „oblbnout“. Měly už svou zkušenost, která je varovala před tou horkou plotnou.
Nerozumím ale jedné věci. Jak je možné, že my dospělí tu „horkou plotnu“ pořád ignorujeme? Říká se, že pokud se nepoučíme z vlastní historie, musíme si jí prožít znovu. Kruci, to jsme pořád tak naivní? No to snad ani ne, jen si bohorovně myslíme, že se nás to netýká, jsme už zkušení a nedochází nám, že zase lezeme do stejného pytle, jako naši rodiče. Já už si začínám myslet, že třeba politika, i u nás, se blíží více k té hloupé naivitě, než k potřebné ykušenosti.
Že bych si musel všechno prožít znovu? Tak o to bych ani moc nestál. Přiznávám, že jsem docela sobec. Vzhledem k věku, se mě možná ty budoucí maléry asi už nebudou dotýkat. Nebo jsem stařecky naivní?
Tak co s tou naivitou. Jak tak stárnu, blížím se více k té naivitě. Je příjemná, nezáludná a svým způsobem krásná. Jako kdysi dávno, kdy, jak se říká, jsem rozum bral…
