Článek
Bohužel ale, to, co je někým považováno za pořádek, je někdy i osobou blízkou považováno za totální bordel. A nemusí to být osoba blízká. Politika a pořádek, nějak se mi zdá, že oba pojmy spolu neladí, ale měly by.
Mám za to, na základě vlastní zkušenosti, než se odhodláte s někým sdílet domácnost a vše další, vyjasněte si, co je a není pořádek.Stálo by za to zakotvit vše i v manželské smlouvě. Přijdete tak o řadu zbytečných sporů.
Svého času jsem obýval svobodárnu s kompletním vybavením. A tam jsem měl svůj pořádek. Na příklad na okenním parapetu byly manžetové knoflíčky, kompletní šití, složenky, malá lékárnička a ještě cosi, co už si nepamatuji. V komoře na polici košile, trencle, ponožky byly v jiném regálu společně s botami, pod tím chleba a konzervy, pudinkový prášek, sušené mléko a cukr (to byla moje železná rezerva pro přežití do výplaty). Nikdy jsem nic nehledal, a pokud hledané na místě nebylo, tak tam prostě ani nemohlo být.
Je jistě řada definic pořádku. Osobně se řídím tím, že pořádek ve věcech je takové jejich uložení, abych bez hledání a ztráty času tím hledáním našel vždy, co potřebuji. Pravdou je, že často osoby blízké mají jiný názor na estetiku uložení věcí - proto ta manželská smlouva. Jsem demokrat. Pokud osoba blízká navrhuje jiné uložení věcí, vyhovím. Trvám ale na tom, že ta změna bude definitivní.
Mám v dobré paměti přímo hrůzný zážitek svého známého. V pozdní večerní hodině otevíral klíčem dveře svého bytu, podotýkám, že se klíčem strefil napoprvé, a ocitnul se jinde. Vrátil se a hledal svůj byt. To štrachání zaslechla jeho žena, vyběhla za ním, a nasměrovala ho domů. Jen tak mezi řečí prohodila, že trochu přestavěla předsíň. Tak tohle opravdu neberu.
Potřeboval jsem kleště. Jdu do komory a na svém místě nebyly. Šel jsem koupit jiné. Stály 180 Kč, a tak teď mám dvoje stejné. Ptal jsem se ženy, jestli mi uhradí zbytečný výdaj. Že jsem se vůbec ptal! Ušetřil bych si obsáhlý referát o své neschopnosti ukládat věci tam, kam patří. Žena je vůbec značně nevrlá, když se ptám, kde co je, a že nemohu něco najít. Ono to sice všechno je, ale na jiném místě. Takže když už je zase „vrlá“, prozradí místo hledané věci.
Co na konec. Pochopil jsem, že ujasňovat si se ženou, co je a co není pořádek, je zbytečná ztráta času. Takže nezbývá, než si uhájit několik zásuvek, jednu polici v komoře, kde mám své věci, při tom občas kontrolovat, jestli se tam někdo nesnaží nastolit svůj pořádek, a bránit svůj, jak se říkalo, i do hrdla a statků.
