Článek
Trochu se tomu názoru bráním, ale zřejmě nic nezmůžu. Přemýšlím jak a v čem jsem se zasloužil o všechny vlády minulé. Jsem už pamětník.
Asi určitě mám svůj podíl viny. No jo, ale tehdy to byly vlády, vzešlé z Národní fronty, z daných kandidátek a bez výběru a zvolení poslanci vybírali. No vybírali, také neměli na výběr. Pokud bych škrtal a vybíral, byl bych v podezření a to jsem z řady důvodů nechtěl a ani nemohl. No mohl, ale nebyl jsem statečný.
Dnes jsme dál, mohu kroužkovat a nebo nejít volit. To je pokrok! Už za to nejsou žádné sankce, alespoň si myslím.
No jo, ale z koho? Ze strany jednoho muže? Že to tak není? Jak si vysvětlit, když ti jeho podřízení se o něčem u prezidenta dohodli, nedohodli, šéf se vrátil z dovolené a najednou tady byly problémy s akustikou?
A co ten druhý rival, který má teď problém s tou imaginární měnou? A ti další v řadě? Jsem opravdu v rozpacích a opravdu nevím, kdo mi z nich pomůže, i když ani pomoc nepotřebuji, to jen pro strýčka Příhodu. Prý je demokracie ten nejlepší způsob vlády a zatím se nic jiného lepšího nevymyslelo. No, může být. Ale skoro kacířsky si myslím, že taková vláda osvíceného monarchy s osvícenými rádci, by nemusela být tak docela od věci. No jo, ale vezmi chlup na dlani, když tam není…
Vracím se k začátku. Nesouhlasím s tím, že si zasluhuji vládu, jakou mám. Co jsem udělal špatně? No pokud bych si mohl vybrat, kdy a kde se mám narodit, líbil by se mi třeba rok 1572 ve Francii v hedvábí a plyši. Zase jsem si špatně vybral. Tam totiž byla noc bartolomějská…
Takže jak z toho všeho ven. Moc se mi líbí výrok, že komu dal Pán Bůh úřad, tomu dal i rozum. Ale jak je to s nevěrci a tím rozumem?
Církev katolická je v tomto geniální. Co Bůh vzal i co dal, jméno Boží budiž pochváleno. Ona totiž ta církev má své zkušenosti, ale pořád mi neodpovídá na otázku, čím jsem se provinil..teda za ty vlády.
