Článek
Nejvyšší soud rozhodl, že SVJ nemohou ve svých stanovách omezovat vlastníky jednotek, pokud chtějí svůj byt krátkodobě pronajímat.
Uvedl, že stanovy se musí držet v mezích kompetencí společenství vlastníků, což je správa, provoz, údržba a opravy domu, jeho společných částí a pozemku. Stanovy podle NS představují základní dokument, jímž se řídí vnitřní poměry společenství – právo účasti na shromáždění, právo hlasovat, být volen do orgánů společenství nebo povinnost ručit za dluhy společenství.
Proto prostřednictvím stanov nelze omezovat vlastnické právo majitelů bytových jednotek na užívání jejich bytu, i když slouží k ubytování turistů. Toto rozhodnutí NS samozřejmě neovlivňuje ostatní povinnosti provozovatele krátkodobých pronájmů a podstatný problém neustálého hluku v obytných domech v centru Prahy.
Rozhodne-li shromáždění společenství vlastníků prostřednictvím stanov o omezení vlastnického práva vlastníků jednotek ohledně užívání bytu, jde o rozhodnutí, které bylo přijato v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout, a hledí se na něj, jako by nebylo přijato.
Jak to začalo
Verdikt nejvyšší instance vychází z konkrétního sporu ve společenství vlastníků v domě na Praze 1. Spoluvlastníci zakázali sousedovi krátkodobé pronájmy. Společenství vlastníků jednotek odsouhlasilo stanovy, podle kterých ubytování pro turisty musí povolit všichni členové SVJ.
Majitel bytu, který provozoval ubytovací služby, podal žalobu na Městský soud v Praze s návrhem na určení neplatnosti rozhodnutí o nových stanovách, ale spor v první instanci prohrál.
Městský soud v Praze se postavil na stranu společenství vlastníků a uvedl, že pokud jeden z majitelů vykonává své vlastnické právo způsobem, který negativně ovlivňuje ostatní, není v rozporu s právními předpisy, pokud zbývající vlastníci prostřednictvím nejvyššího orgánu společenství jeho práva omezí. Zkrátka, Městský soud v Praze nepravomocně řekl, že společenství vlastníků krátkodobé pronájmy za určitých okolností omezit může.
Majitel se však neuklidnil a následně uspěl u Vrchního soudu. SVJ podalo dovolání, které NS zamítl. Jak vrchní soud, tak nejvyšší instance uvedly alternativní možnosti, jak by mohli spoluvlastníci postupovat, když ubytovací služby v domě vedou k dlouhodobému narušování klidu a pořádku.
Co z toho plyne
Ano, je to dobrá zpráva pro provozovatele krátkodobých pronájmu – teď společenství vlastníků nemůže omezit vlastnická práva majitelů bytových jednotek. Je zde ale velké „ale“. Stále existuje spousta návrhů na omezení či plošné zakázání provozování ubytovacích služeb v bytech. Je otázka času a lobování, kdy ke změně legislativy dojde.
Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu a další návrhy na změny v legislativě samozřejmě neřeší podstatný problém – zajištění mírového soužití obyvatel centra města a turistů. Je to na provozovatelích ubytovacích služeb, aby udělali vše možné, aby pobyt jejich zákazníků nerušil sousedy a neomezoval jejich práva. Provozovatelé Airbnb zřejmě nezažili týdenní pánskou jízdu v sousedním bytě, hromady krabic od pizzy na chodbě a neustálé bouchání dveřmi v noci.
Existuje několik účinných nástrojů, jak zajistit nerušivý chod provozování Airbnb a dosáhnout tak win-win se sousedy. Jak na to? Přečtěte si náš článek Airbnb vs. Sousedé.
