Výuka matematiky na českých školách

Ať už se bavíme o osvojení násobilky, o převádění jednotek, zlomcích, procentech, geometrii nebo počítání rovnic o dvou neznámých, pro někoho je to zábava, pro druhého povinnost a otrava. Máme na školách děti, které jsou zvídavé. Baví je šifry a hry s čísly, složité příklady berou jako výzvu a když se jim podaří výsledek rozlousknout, radost je nezměrná. Na druhou stranu jsou tu děti, které z toho světa plného neznámých mají strach. Přijde jim složitý a náročný. Jak to, že ostatní už mají vše vypočítáno a mně to pořád nejde? Jak to, že jsem dostal zase špatnou známku? Jak to, že mi to pořád nevychází, i když vzorový příklad na tabuli chápu?

Stačí pár neúspěchů nebo nešťastných poznámek vyučujícího, posměšků u tabule a je na problém zaděláno. Začíná sestup do sféry „neúspěšných“, ze které se žáček bez pomoci často už sám nevyhrabe. V mozku se mu nastaví mód „méně chytrých“ a „tohle v životě nepochopím“ nebo „na to nemám“, což už je pořádný průser. Protože s tímto přístupem už je každé další zdolání nového učiva předurčeno k neúspěchu nebo minimálně složitějšímu zvládnutí. Nehledě na to, že tahle na první pohled banální záležitost působí na celkovou psychiku dítěte a ovlivňuje stav sebevědomí i přístup ke zdolávání překážek.

Proto apeluji na všechny učitele, zkuste spolknout jedovaté poznámky, probuďte v sobě zásoby trpělivosti, laskavosti, ale i hravosti a dejte každému šanci. Hlavně však prosím nikoho neponižujte. Věřím tomu, že každé dítě (byť má limity každé trochu jinde) může růst, může si matematiku oblíbit, překonávat překážky a rozvíjet se. Vím, že je mezi Vámi spousta skvělých učitelů, kteří jdou tou náročnější, ale správnou cestou. Děkuji Vám za to z celého srdce, děláte úžasnou práci.

Je tolik možností, jak tenhle předmět uchopit. Krásnou inspiraci najdete u profesora Hejného, který vlastně i mě naučil, že matematika je zábava, vede nás k tomu, abychom přemýšleli, bádali, zkoumali, pohrávali si s čísly, abychom zjistili, že je v pořádku, když najdeme více správných odpovědí… Není to jen nudný předmět, ale rozvíjí neskutečným způsobem logiku, procvičuje mozek a po každém vyřešeném úkolu mají děti pocit, že jsou chytří, že jim to pálí…

Pro příklad uvádím algebogramy - můžete zkusit, jak jste na tom:-)

Samozřejmě nic není dokonalé a bohužel ani tato metoda ne. Chybí jí obyčejné „počítání“, možná i trošku drilování (protože jinak tu násobilku do dětí nedostanete), i jednoduché propojování obecných matematických operací, návaznosti, prokládání složitých příkladů s jednoduššími a běžné matematické souvislosti. Když se však vše vhodně namixuje, může se „hejnovka“ dobře doplňovat s obecnou matematikou a já osobně v ní vidím velký přínos. Protože se však v dnešní době hodně nasazuje „plošně“, některé děti se v ní zbytečně ztrácejí, chybí jim souvislosti, setkávají se s tím, že některé úlohy jsou tak složité, že je nezvládají. Pak dochází přesně k tomu, co nechceme - škatulkování, vzdávání se a nechuti k matematice. Takže pozor na to.

Závěrem bych chtěla všechny povzbudit. I já jsem si matematiku zamilovala až v dospělosti. Byla jsem přesně ten typ dítěte, kterému "to"přišlo až moc složité a tenhle předmět byl pro mě zkrátka problém. Je hodně chytrých matematiků, ale málo těch, kteří umí matematiku dobře učit a já zkrátka neměla štěstí na ty druhé… Až později jsem pochopila, že problém byl pouze v mém mozku, v mém nastavení. A proto na vás apeluji: neudělejte stejnou chybu. Dovolte si přijmout, že na to máte a nenechte si namluvit opak! Není nic, co byste nemohli pochopit, jenom je vám to zřejmě špatně vysvětlováno. Ten svět čísel má svá pravidla a nemůže vás zradit žádnou záludností. Je zajímavý, zábavný a bezpečný. Zkuste se na svoji problematiku třeba podívat z jiné stránky, ale bojujte. Hledejte svou cestu, hledejte řešení a nevzdávejte to. Jste chytří a zvládnete to, já vám věřím.