Článek
Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým rozhodl o účasti prezidenta Pavla na summitu NATO v Ankaře a hned se objevila řada znalců ústavního práva, kteří toto rozhodnutí napadají a Ústavní soud obviňují z podjatosti.
Vrcholem všeho je tisková konference Petra Macinky, na níž obvinil jak prezidenta, tak Ústavní soud z ústavního puče.
Na půdě parlamentu se pak teatrálně omlouval několika rodičům dětí, v jejichž případech soud rozhodl v řádu několika měsíců, zatímco ve věci kompetenční žaloby rozhodl ze dne na den.
Petr Macinka i ti, kteří mu za jeho výroky tleskají, by si měli uvědomit několik věcí.
Předběžné opatření není konečným výrokem ve věci a vůbec neznamená, že konečný výrok bude ve stejném duchu. Vydává se v případě, že věc není tak jednoduchá, aby se dala posoudit rychle, ale výsledek jejího posouzení by přišel pozdě na to, aby ještě měl smysl.
Do této situace však byl Ústavní soud natlačen Andrejem Babišem a jeho partou včetně Macinky tím, že o nominaci členů delegace rozhodovali až na poslední chvíli.
Proto vnímám krokodýlí slzy a „omluvy“ Petra Macinky jako ukázkové pokrytectví a jeho řeči o ústavním puči za jsou nejstručněji řečeno chucpe.
Ústavní soud je z podjatosti osočován často, a to zejména těmi, kterým jeho rozhodnutí nevoní. Tomu se ovšem dalo do značné míry předejít.
Když byli ústavní soudci jmenováni poprvé, překvapilo mě, že nebyl použit podobný postup jako u senátorů, tedy omezení jejich prvního funkčního období. Těch patnáct soudců mohlo být losem rozděleno do pěti skupin s dvouletými odstupy. Každé dva roky by tak byli nominováni tři (staro)noví soudci a pochybnosti o Ústavním soudu jako smečce příznivců prezidenta, který je jmenoval, by byly bezpředmětné.
______
Poznámka na závěr:
Pokud někomu losování až příliš připomíná hazard, nebylo by to v dějinách českého státu poprvé, kdy rozhodoval los.
Se souhlasem Karla IV. bylo 18. dubna 1377 samostatné Opavské knížectví rozděleno osmičlennou komisí na dva díly a poté o tři dny později na celkem čtyři díly, aby se o ně podělili čtyři synové ze tří manželství levobokého vnuka Přemysla Otakara II., Mikuláše II. Synové byli rozděleni do dvou skupin a poté los rozhodl o tom, komu která část případne. O tom, že by některý ze synů projevil nesouhlas s losem, historie mlčí.
