Článek
Mluvím o řadových projektantech, elektrikářích, obsluze jako takové. Pan ředitel korejské dodavatelské firmy plánuje stovky nových míst, a protože lidí je u nás málo, plánuje se rozpřáhnout i do okolních států nebo až třeba na pyrenejský poloostrov.
No, vidí to asi podobně jako řada zdejších energetických firem. Prostě člověk to je 160 hodin měsíčně, potřebuju 100 tisíc člověkohodin. Takže šup, kalkulačka a už vidím kolik jich potřebuji. Kolik mi dá zdejší trh, kolik potřebuji importovat. Jednoduchý jak facka. Bylo by třeba ale začít jinde. Inženýr po škole se jde ucházet o projektanta. Je mu cca 25 let. Dají mu 35 tisíc nástup. Z toho by měl šetřit na bydlení, založení rodiny, auto… dost nemyslitelné. Ale dost reálné.
Vyučený instalatér po škole si udělá živnostenský list. Je mu cca 20 let. Půl roku někde sleduje, jak se co dělá v praxi, a za další půlrok již vesele bere 100 tisíc měsíčně. Práce má spoustu, čistá hlava po večerech, minimum stresu.
Takže, pokud sháníte energetiky, musíte je umět zaplatit. Nebo čekáte, že ti z Rakouska a Německa budou nějak levnější? Celkově je náš pracovní trh velmi špatně nastaven. Znám z vyprávění starších, že za tzv. totality bralo tak 80 % lidí tak nějak stejně. Bylo vlastně jedno, kdo co dělá. Zelináři a řezníci si dopomohli podpultovkou, taxikáři vekslem. Pak bylo 10 % o trochu bohatších a 10 % o trochu chudších.
Dnes je to jinak. Elitních 10 % mají miliony měsíčně, pak tak 30 % je střední třída, 30 % jsou chudí a 30 % extra chudí. Mezi elitu kromě lékařů, právníků a managerů patří právě ti instalatéři a automechanici. Energetici budou na pomezí mezi středem a chudinou. Na chleba je, ale na auto, dům nebo dovolenou zapomeňte.
