Článek
Takže rozdělme si to jako při pátečním pivu: co to distribuční poplatky vlastně jsou? To jsou ty nesmyslné položky, které vám barvitě vysvětlují na faktuře — „přenos“, „distribuce“ a „poplatky za systémové služby“ — a které si říkají: „Jasně, já tě potrápím.“ Jako byste platili za to, že elektrony cestují po drátech z bodu A do bodu B, a někdy i do bodu B-čárka-někde jinde.
Obecně platí, že samotná výroba elektřiny bývá relativně levná — ovšem když k tomu přičtete síť, údržbu, ztráty, trafo stanice, techniky, byrokracii a ještě pro jistotu marže mezi tím vším, vznikne takový salát, že se z elektřiny stává leskneci se zrcadlový mix účtů. A právě v tomhle mixu hraje distribuční část jednu z největších rolí — kolikrát i vyšší než ta část, kterou spotřebujete vy sami.
Ale zpátky k otázce: půjdou distribuční poplatky dolů? No — možná. Ale spíš nebude jednoduché.
Pro začátek, kde by mohl být prostor pro úsporu? Třeba ve ztrátách v síti. Když by se investovalo do modernějších technologií, do chytrých sítí, do rekonverze zastaralých vedení, mohly by se minimalizovat úbytky energie při přenosu. Když méně proudu „odpadne“ cestou, méně se musí nasmlouvat, nakoupit navíc. Ale těch investic je spousta, a někdo je musí zaplatit — a hádej kdo? No, my, spotřebitelé. Takže ty výhody přicházejí později, v lepším případě.
Dál — administrativní a provozní náklady. Když by distribuční společnosti měly méně papírování, méně zbytečných procesů, lepší digitalizaci, méně byrokracie — mohly by ušetřit i ony. Ale jakmile někdo navrhne škrtnout „byrokracii“, vzápětí se ozvou úředníci či zákonodárci: „No jo, ale to musí být v zákoně! A tam je to, že musíš hlásit toto, tamto, támhleto…“ A tak se škrtá možná papír, ale příkazů přibývá.
Když se podíváme na regulační tlaky, tedy stát, Energetický regulátor, Evropská unie – ti mohou tlačit doleva, říkat „snižte marže“, „povolte konkurenci“, „omezte monopolní složky“. Ale zase, ty regulační tlaky mají tendenci být jako pomalý pomazání máslem — trvá to roky, než se dostanou do praxe, a mezitím se nahromadí tolika dodatků, že je ten původní efekt zredukován. A když se regulátor přehnat se síťovou daní, tak radost nemá nikdo.
Další možný faktor: konkurence a tlak trhu. Pokud by se objevil efektivní alternativní systém — třeba lokální distribuční družstva, mikrosítěy, oficiálně uznaní malí dodavatelé — mohlo by to působit jako prostor pro konkurenční boj a snižování cen. Ale v našich lesích drátů a lesa zákonů to bude spíš výjimka než pravidlo.
Samozřejmě — některá regulovaná období už naznačují, že klesající náklady mohou vést k úpravě distribučních tarifů dolů. A pokud cena oceli, práce, materiálů pro držení sítě začne stagnovat či klesat, bude méně tlaku na navyšování. Ale že by to znamenalo dramatické snížení? Spíš jen pomalý posun. Tohle není slevový leták na měsíc — to je maraton.
Pro vás, milý spotřebiteli, to znamená: nespoléhejte na zázrak, že za rok uvidíte fakturu na polovinu. Spíš sledujte drobnosti: vybírejte dodavatele, který nabízí férové ceny, zvažte efektivitu ve vašem vlastním odběru — třeba LED žárovky, chytré spotřebiče, úsporný provoz — protože ten nejjistější způsob, jak snížit celkový účet, je snížit spotřebu. To je totiž v rozpočtu jediná věc, kterou opravdu kontrolujete.
A konečně: že by distributoři začali jásat a rozdávat peníze, to nečekejte — ale že by se v budoucnu objevily dílčí slevy, korekce a menší přírůstky — ano, to je reálné. Ale nebude to skokový pád, spíš pozvolný ústupek, když se všechny hvězdy technologií, regulace a tržního tlaku srovnají.
Takže shrnutí pro dnešní večer: distribuční poplatky dolů možná jít mohou — ale nebudou padat jako staré listí na podzim. Spíš jako okurky v domácím skleníku — pozvolna, kdy chvilku nic a pak pár výkyvů. A vy mezitím bojujte s vlastní spotřebou. A když vám někdo řekne, že až majitel setkání energetických tajemství přijde — jistě, přijdou taky, ale nejspíš s papírovou složenkou navrch – a ta bude mít spíš „úpravu účtu“ než „sleva distribučních poplatků“.
