Článek
Dnes je ale kolem fotovoltaických elektráren podstatně větší ticho. Zájem ochladl, poptávka klesla a firmy, které ještě nedávno nestíhaly, najednou mají volné termíny. Nabízí se otázka: netáhnou FVE proto, že vysychá dotační studna?
Dotace byly totiž hlavním motorem celé solární horečky. Když stát oznámil, že na panely přispěje statisíci korun, začalo se počítat, kreslit, slibovat návratnost do pěti let a energetickou nezávislost do důchodu. V kombinaci s drahou elektřinou to byla nabídka, které se těžko odolávalo. Najednou se vyplatilo investovat i tam, kde by to bez státní pomoci smysl nedávalo ani při slunečném létě na Sahaře.
Jenže dotace nejsou nafukovací. Programy se postupně zpřísňují, peněz ubývá a podmínky už nejsou tak velkorysé jako na začátku. Zájemce dnes musí projít složitějším kolečkem papírování, čekat déle na schválení a často se smířit s tím, že příspěvek pokryje menší část nákladů. A v tu chvíli se začíná znovu počítat. Bez dotace už totiž fotovoltaika nevypadá jako zázračná tiskárna peněz, ale spíš jako dlouhodobá investice se všemi riziky, která k tomu patří.
Své sehrály i ceny samotných instalací. I když panely postupně zlevňují, práce, technologie a baterie zůstávají drahé. A právě baterie, bez kterých dnes fotovoltaika dává jen poloviční smysl, dokážou rozpočet pořádně provětrat. Když se k tomu přičte nejistota ohledně budoucích výkupních cen, regulací a poplatků, nadšení lehce vyprchá. Ne každý má chuť sledovat legislativu víc než předpověď počasí.
Dalším faktorem je prosté vystřízlivění. První vlna nadšenců už panely má a zbytek společnosti se dívá, jak to vlastně funguje v praxi. A realita je méně instagramová než sliby z letáků. Ano, v létě elektroměr skoro stojí, ale v zimě se výroba blíží romantické nule. Ano, systém šetří peníze, ale návratnost se nepočítá v měsících, nýbrž v letech. A když přijde porucha nebo administrativní problém, z majitele FVE se rázem stává energetický úředník na plný úvazek.
Nelze ale říct, že by fotovoltaika byla slepá ulička. Spíš se dostává do fáze, kdy už ji netáhne euforie a dotace, ale racionální úvaha. Bez masivní státní podpory se z ní stává běžný produkt, o kterém se přemýšlí stejně jako o zateplení nebo výměně kotle. A to je pro mnoho lidí méně sexy než představa, že stát zaplatí polovinu a slunce zbytek.
Klesající zájem o FVE tak není nutně špatná zpráva. Možná jen končí období solárního nadšení a začíná fáze střízlivějších rozhodnutí. Dotace sehrály svou roli, rozjely trh a dostaly panely na tisíce střech. Teď se ale ukazuje, že bez nich už fotovoltaika není zázrak, ale obyčejná investice, která se musí vyplatit sama. A to už chce kalkulačku, trpělivost a méně víry v to, že nám slunce zaplatí všechno.
