Článek
Přitom to celé připomíná situaci, kdy si chcete koupit kolo, a někdo vám řekne: „Jasně, ale jen když nejdřív vyplníte třicetistránkový dotazník o tom, jak často budete jezdit, kudy a jestli máte povinnou helmu.“
Jenže pak se najednou objeví kamarád. Kamarád, který má firmu, a ta firma staví FVE systémy – ano, ty zázračné solární elektrárny na střechu – ale pozor, bez dotací. A teď se podržte: ono to jde. A levněji. Jako kdybyste šli do hospody a zjistili, že pivo bez happy hour stojí míň než s ní. Prostě logika, která by v Bruselu působila jako rouhání.
Výhoda je jednoduchá: pokud si necháte postavit FVE s dotací, tak se připoutáte ke smlouvě jako na desetiletou jízdu na horské dráze. Chcete přidat další baterii? Zapomeňte. Další panel? Ani omylem. Porušili byste podmínky Nové zelené úsporám a už vidím toho úředníka, jak vám přináší fakturu na zpětné vrácení dotace, s úsměvem, co by mu záviděl i berní úředník v Rakousku-Uhersku. Ale když to uděláte bez dotace? No prosím – přidávejte panely, přidávejte baterie, klidně si z toho postavte solární elektrárnu větší než je váš barák. Nikdo vám nemůže nic říct, protože jste si to zaplatili sami a pravidla si určujete taky sami.
A teď přijde to nejlepší – cena. Protože když slyšíte „bez dotace“, říkáte si: „Tak to musí být ranec, který si může dovolit jen Elon Musk na chalupě.“ Jenže kdepak. Cena je paradoxně ještě nižší než u dotovaných systémů. Proč? Protože kamarádova firma nemusí kvůli papírům, auditům a razítkům zaměstnávat armádu úředníků v reflexních vestách. Prostě přijdou, nainstalují panely, zapojí baterie, a vy máte hotovo. Stejná záruka, kvalifikované připojení do sítě, všechno legální. Jen bez toho, aby vám někdo říkal, že si nemůžete na střechu přidat další hračku, když se vám zachce.
A aby toho nebylo málo, umí to i ostrovní režim. Tedy – když spadne síť, nebo když si řeknete, že chcete žít životem moderního poustevníka, vaše FVE vás uživí sama. Žádné hledání svíček po šuplících, žádné mražené kuře rozmražené ve třicetistupňovém vedru. Prostě jedete dál, zatímco sousedé s dotovanými elektrárnami sledují, jak jim v lednici odplouvá máslo do zapomnění.
Není to paráda? Když se tak nad tím zamyslíte, celé to kolem dotací začíná působit jako zvláštní hra, ve které si občan myslí, že ušetřil, ale ve skutečnosti zaplatil víc – jen to šlo jinou cestou. A mezitím existují lidé, co to dělají jednoduše, chytře a ještě levněji. Jako byste místo státní loterie objevili rovnou bankomat.
Takže až vám někdo příště bude tvrdit, že „bez dotace to nejde“, usmějte se a pošlete ho k tomu správnému kamarádovi. Protože jde. A jde to levněji, s větší svobodou, se stejnou zárukou a s pocitem, že vás nikdo nedrží na úřednickém vodítku. Všichni říkají: „Vezmi si dotaci, je to výhodné.“ Ale vy víte své. Když vypnete televizi a podíváte se kolem, zjistíte, že nejlepší úspora je někdy v tom, že si nenecháte diktovat, kolik panelů smíte mít na střeše. A to je, přátelé, opravdová energetická svoboda.
