Článek
Proč? Protože uhelné elektrárny, které roky spolehlivě hřály a svítily, čeká zasloužený odchod do důchodu. A náhrada? Zatím jen plány na papíře a diskuse, které připomínají nekonečný seriál bez konce. Pokud se rychle neprobereme, může nás čekat role dovozce elektřiny, a to zdaleka není tak výhodné, jak by se mohlo zdát.
Zhruba 40 % domácí produkce elektřiny dnes pochází z uhlí. Tyhle elektrárny dřív neřešily počasí ani denní dobu – prostě zapálily uhlí a jelo se. Jenže Evropská unie tlačí na snižování emisí, uhlí už není v módě, a tak se naše černé zlato postupně loučí. Plán je odstavit tyto elektrárny do roku 2033. Hezké gesto pro planetu, ale znamená to, že během jedné dekády přijde Česká republika o stabilní zdroj energie, který těžko nahradíme lusknutím prstu.
„Fotovoltaika to zvládne!“ slýcháme často. Jenže zkuste si v zimě osvětlit kuchyň ledovou oblohou. Slunce je krátké, nízko nad obzorem, a panely vyrábějí sotva tolik, aby to utáhlo baterku na hodinky. Větrné elektrárny? Pokud jste si nevšimli, nejsme Dánsko. Vítr u nás není zrovna vytrvalý. A bateriová úložiště? Skvělá věc, jen kdyby zvládla uchovávat elektřinu třeba na několik dní, a nejen na pár hodin.
Zůstává nám tedy stabilní spolehlivý zdroj: jaderné elektrárny. Temelín a Dukovany už teď vyrábějí zhruba třetinu naší elektřiny. Co se stability a spolehlivosti týče, jsou na tom jaderky skvěle. Ale tady přichází háček. Postavit nový reaktor není jako postavit altán na zahradě. Je to drahé, složité a trvá to klidně deset let. A zatímco se debatuje, kdy a jak se konečně začne stavět v Dukovanech, čas běží. Pokud nezačneme co nejdřív, můžeme se dočkat situace, kdy nám uhelné elektrárny zhasnou světlo a jaderné ještě nebudou hotové. Výsledkem? Budeme muset dovážet elektřinu od sousedů – za ceny, které si nebudeme diktovat my, ale oni.
Teoreticky bychom mohli sáhnout po elektřině z Německa nebo Polska. Ale to má taky svoje mouchy. Němci mají plné ruce práce se svým přechodem na obnovitelné zdroje a vypínají vlastní jaderné elektrárny. Poláci se teprve učí, jak přestat pálit uhlí. Takže pokud bychom spoléhali na jejich pomoc, může se stát, že elektřina buď nebude, nebo bude za cenu, při které se vám zastaví srdce i bez výpadku proudu.
Co tedy dělat? Především urychlit stavbu nových bloků v Dukovanech. Bez těch se z téhle šlamastiky nedostaneme. Dále je potřeba investovat do obnovitelných zdrojů, ale s rozumem. Fotovoltaika a vítr nám mohou pomoci, ale nenahradí stabilní zdroje. Musíme také zlepšit možnosti skladování energie, což je zatím technicky i finančně velká výzva. A zapomenout nesmíme ani na modernizaci přenosové soustavy – ta musí zvládnout nejen nové zdroje, ale i nároky, které na ni elektrifikace klade.
Situace je vážná, ale řešitelná. Co se nesmí stát, je další odklad rozhodnutí. Naše energetická bezpečnost není něco, co si můžeme půjčit na zkoušku od sousedů. Jaderná energie je klíčem, ale potřebujeme k ní strategii, která počítá s moderními technologiemi i reálnými možnostmi obnovitelných zdrojů. Pokud nezačneme jednat teď, mohlo by nás to v budoucnu hodně bolet – a to nejen při pohledu na účet za elektřinu. Takže, milí politici, je čas vypnout debaty a zapnout akci.
Tu smlouvu je prostě potřeba podepsat co nejdříve a neodkládat to.
