Článek
„Proč bychom si nemohli půjčovat elektřinu stejně jako třeba solární panely nebo energetické přebytky? Ušetříme životní prostředí, pomůžeme sousedovi a ještě si za to možná něco vyděláme!“ Zdá se, že cesta do energetického ráje je před námi. Ale, jak se říká, cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly. A když přijde na sdílení elektřiny, tato stará moudrost platí dvojnásob.
Elektřina jako čokoláda – když sdílíš, máš problém
Sdílení elektřiny zní v zásadě lákavě, ale pojďme se zamyslet. Představte si, že máte doma tabulku čokolády (někdo řekne, že čokoláda je životní nutnost – tak jako elektřina). Přijde soused a říká: „Kamaráde, máš moc čokolády, nechceš mi trochu půjčit?“ Vy, protože máte dobré srdce, mu dáte kousek. Pak přijde další soused, potom kamarád ze čtvrtého patra, a nakonec se čokoláda rozebere. A co vy? Sedíte s prázdným obalem a říkáte si: „To jsem byl ale dobrák.“ Jenže až budete mít chuť na sladké, zjistíte, že vám nezbylo vůbec nic. Sdílet elektřinu je podobné – sice vám to dává pocit solidarity, ale když všichni začnou brát, nezbude nic pro vás.
A teď si představte blackouty…
Teoreticky to vypadá dobře. Máte na střeše solární panely, vyrobíte víc energie, než spotřebujete, tak ji pošlete do sítě a sousedé si s radostí „zasvítí“ vaší elektřinou. Ale co když začne pršet, slunce zaleze a vaše střecha přestane fungovat jako malá elektrárna? Nebo když soused, kterému dodáváte elektřinu, zapne najednou fén, pračku a myčku, protože „však to mám od souseda zadarmo!“ A najednou máme blackout jako z hororu. Ne že by sousedství mělo tmavou uličku, kde straší – ono celé sousedství zůstane ve tmě.
Tohle je začátek spirály problémů. Představte si, že v roce 2040 se rozhodnete, že přestanete sdílet elektřinu a necháte si ji jen pro sebe. Co se stane? Soused se rozzlobí. „Jak to, že mi už neposíláš energii? Byl jsem na tebe zvyklý! Teď nemám čím nabít mobil!“ A protože dobré sousedské vztahy jsou důležité, možná podlehnete a znovu začnete sdílet. A takhle se to bude točit dál, až se stane, že místo přátelských vztahů mezi sousedy vznikne něco jako „elektrická válka.“
Cenový chaos a energetický paradox
Teď si představme situaci na trhu. Elektřina není zadarmo – musí se vyrobit, ať už v elektrárnách nebo pomocí obnovitelných zdrojů. Systém sdílení elektřiny by mohl vést k tomu, že ti, kteří energii vyrobí, začnou požadovat více peněz. Proč byste svou energii poskytovali za hubičku, když si můžete účtovat „přátelskou“ cenu? A najednou tady máme paradox – místo úspory energie a snižování nákladů na elektřinu se z toho stane konkurenční boj o nejvyšší cenu.
A teď si představte nějakého technologického giganta, který se rozhodne vytvořit aplikaci „EnergoShare“ – něco jako Tinder pro elektřinu. „Potřebujete trochu proudu? Swajpněte doprava!“ Uživatelé si začnou navzájem prodávat elektřinu, ale ceny začnou růst, až to přeroste v regulérní trh. Na konci dne zjistíte, že platíte víc, než kdybyste si tu energii prostě koupili od tradičního distributora. Ale aspoň máte dobrý pocit, že jste sdíleli, že?
„Sousedská“ otázka
Dalším problémem sdílení elektřiny je, že lidé jsou… no, lidé. Můžeme mít dobré úmysly, ale naše chování je někdy nevypočitatelné. Když se podíváte na sousedství, zjistíte, že tam žijí různé typy lidí. Někdo má v garáži tři elektromobily, které potřebují neustálé dobíjení, jiný má klimatizaci zapnutou 24/7 a další si postaví bazén a potřebuje neustále čistit vodu. A vy, s vaším malým solárním panelem, se ocitnete ve stejné síti. Budete sdílet energii, ale brzy si uvědomíte, že jste prostě „ten dobrák“, co všem ostatním dodává elektřinu, zatímco oni si užívají pohodlí.
A když přijde na elektřinu, která je nezbytná pro každodenní život, přátelství a solidarita se mohou rychle změnit v závist a spory. Sousedské schůzky budou náhle o něčem úplně jiném: „Proč nám pan Novák přestal dodávat energii? Co si to dovoluje?“
Elektřina jako měna
A nakonec, co když se z elektřiny stane nová měna? Místo toho, abychom platili penězi, začneme si vyjednávat: „Jestli mi dneska pošleš 10 kilowattů, já ti zítra upeču koláč.“ Nebo: „Jestli mi dovolíš nabít auto, přijdu pohlídat tvého psa.“ To by byla zajímavá ekonomika, ale nakonec by vedla k totálnímu chaosu. Lidé by si vytvářeli vlastní pravidla a smlouvy, které by nikdo nechtěl dodržovat. A když by přišlo na lámání chleba (nebo spíše na lámání elektřiny), nikdo by nevěděl, kdo má na co nárok.
Závěr: Elektřina patří profesionálům
Sdílení je bezpochyby hezká myšlenka – dává nám pocit, že jsme propojeni, že pomáháme. Ale když přijde na elektřinu, musíme si dát pozor. Co vypadá jako cesta k levnější a ekologičtější energii, může snadno skončit katastrofou. Cesta do pekel, jak už jsme si řekli, je dlážděná dobrými úmysly. A v případě sdílení elektřiny jsou ty úmysly možná až příliš dobré.
Takže až se vás příště někdo zeptá, jestli nechcete sdílet svou elektřinu, zeptejte se sami sebe: opravdu chci skončit bez proudu a s čokoládou rozdanou všem ostatním? Možná bude lepší nechat tu elektrickou energii v rukou profesionálů – a čokoládu si schovat pro sebe.
