Článek
Naprosto chápu, proč ji to štve. Doma se poctivě učí, když je potřeba, chce mít jedničky a dává si na tom záležet. Pak přijde někdo, kdo její písemku jen tak obšlehne, aniž by byl ochotný pro dobrou známku hnout prstem. Tedy pokud nepočítám samotné opisování od premiantky třídy.
Dcera pociťuje silnou nespravedlnost. Odmítá být tou, která spolužačce zajišťuje o dva stupně lepší známky, než měla dřív. Snažím se jí pomoct, pochopit její trápení a společně o tom mluvíme.
„Chápu, proč tě to štve. Je to nefér, ale tím, že se na její opisování budeš při písemkách zaměřovat, uškodíš sama sobě. Nebudeš se soustředit na sebe, pak kvůli tomu můžeš udělat chyby a sama mít horší známky.“
„A co mám teda dělat? Já jí nechci pomáhat k jedničkám, když ona na školu jinak kašle. Přemýšlela jsem, že bych mohla napsat špatné výsledky a nechat ji to opsat. Pak je vygumuju a napíšu správné. Asi bych to stihla.“
„Neblbni, to není dobrý nápad. Místo toho, aby ses mstila, bys měla řešit jen svoje písemky.“
„Achjo, asi to nedokážu neřešit.“
„Zkus to. Prostě se s tím smiř. Neplýtvej svou energií zbytečně. Ber to tak, že Ema sice písemku opíše, dostane jedničku, ale učivo nebude umět. Řeš sama sebe, ne ostatní.“
Život není vždy spravedlivý
Po rozhovoru s dcerou jsem přemýšlela. Dala jsem jí tu nejlepší radu, jakou jsem mohla dát? Neměla jsem učitelku raději požádat, aby holky rozsadila?
Po krátké úvaze jsem došla k závěru, že jsem udělala správně, podle svého nejlepšího svědomí. Vím, že je to pro ni těžké, ale moc dobře si uvědomuji, že dceru nemůžu ochránit před vším. Proto se jen snažím předat svůj pohled a nějaké rady, jak své trápení může řešit sama.
Pokud jí budu umetat cestičku, možná pak bude mít problém vypořádat se v životě s různými, více či méně obtížnými situacemi. Nebude mít vždy na blízku někoho, kdo za ni bude všechno řešit.
Cesta životem nebude vždycky hladká ani spravedlivá. Potká na ní různé lidi. Ty, kteří ji inspirují, ale také ty, kteří budou chtít jenom „opisovat“. Je dobře, že se s nimi setkává už od dětství, protože čím dříve se k nim naučí přistupovat, tím lépe pro ni do budoucna.
Ten pocit zná skoro každý
Kolikrát se vám stalo, že někdo převzal váš nápad a podával ho za svůj? Nebo že jste se snažili, dřeli a pochvalu ve finále sklidil někdo jiný? Podobných situací, které nás dovedly k pocitu nespravedlnosti, bychom našli spousty.
Opisovači tu budou vždycky, ale nemá smysl trápit se tím, co stejně nezměníme. Přála bych si, aby moje dcera brzy pochopila, že čím dřív se naučí být nad věcí, tím méně se bude trápit a tím více energie jí zůstane na důležitější věci.
