Článek
Kdysi jsem tady psala článek o squishy impériu, které jsem objevila při náhodném úklidu dětského pokojíčku. Uplynulo čtvrt roku a máme tady další level. Místo nákupů se u nás doma rozjela pomyslná výrobní linka, ze které sjíždějí především squishy másla.
Liší se nejen vzhledem, ale bohužel také výrobními náklady, při jejichž vyčíslení se mi občas protáčejí panenky. A to jsem si myslela, že drahé máslo je jen problém supermarketů.
I když se na jedné straně tvářím, že mi tyhle populární megasbírky hrozně vadí, na druhé straně musím uznat, že mě i docela fascinují. Což je trochu problém, protože pak nevím, jestli mám dceři další nákup rozmlouvat, nebo se nejdřív podívat, jaké mají novinky.
Vždyť právě díky tomu, co děti tahají domů, zůstávám tak nějak v obraze. Vím, co frčí, a když se pak někde u kafíčka bavím s ostatními rodiči, nejsem za lůzra a totálního ignoranta. A to už se vyplatí, i když mě to občas stojí víc, než bych si přála.
Squishy sbírka naší dcery ale nezůstala jen u nákupů. Začíná se rozrůstat o nové, tentokrát manufakturní, kousky.
Počátky vlastnoruční výroby
Poté, co se nám doma nahromadily nakoupené nebo s kamarády vytrejděné barevné cihličky s nápisem „butter“, dcera domů přišla s novinkou.
„Vyrobím pořádné squishy máslo. Bude avokádové, takže potřebuji světle zelené áčtyřky, izolepu a měkkou výplň z galanterky.“
Aha, takže kromě rodičovských povinností mě čeká ještě role sponzora a dodavatele výrobního materiálu, napadá mě, ale i tak do toho jdu. Na pozici sponzora jsem ostatně nastoupila už jejím narozením. A prozatím mám smlouvu na dobu neurčitou.
Touhu tvořit bychom u dětí neměli shazovat, takže má mou plnou podporu.
„Dobře, tak to spolu půjdeme nakoupit. Jsem ráda, že si ty squishy věci vyzkoušíš vyrobit i sama.“
Výrobní náklady
Výroba obřího avokádového másla nebyla vůbec levná záležitost. Deset barevných papírů, snad kilometr izolepy a půl kila výplně z galanterie (zde nejde jen o odhad, ale o přesný údaj) nás vyšly přibližně na 300 Kč.
Pokud bych započítala ještě odpracované hodiny, které dcera strávila jako ilustrátorka etikety, konstruktérka a vedoucí celé výrobní linky v jedné osobě, vyšlo by nás to máslo nejspíš dráž než vánoční nákup. Naštěstí zatím pracuje zadarmo.
Stálo to za to?
V průběhu výroby mě přepadaly pochybnosti. Ani ne tak kvůli třístovkové investici. Spíš jsem se bála, aby dcera nebyla nakonec zklamaná.
Bude to vůbec funkční? Tráví nad tím tolik času, zamýšlí se nad detaily a pak to máslo párkrát zmáčkne a možná bude po něm.
Obavy se naštěstí ukázaly jako liché. Více než půlmetrové máslo prošlo zatěžkávací zkouškou, která by dala zabrat i kdejakému značkovému výrobku. Dcera ho mačkala rukama, dupala po něm, a dokonce si na něj lehala. Světe, div se, cihla másla se pokaždé vrátila do původního tvaru.
Pravda, nějaké ty vrásky už má, ale stále drží pohromadě. Na papírové máslo za tři stovky docela slušný výkon. Dceři udělalo obrovskou radost, což je hlavní, a já musím uznat, že výsledek předčil i má očekávání.

57 centimetrů avokádového squishy másla. Bez konzervantů, zato s půl kilem výplně.
Kreativita má svou cenu
Tři stovky za mačkací papírové máslo? Myslím si, že to nebyla zas tak špatná investice. Dcera si výrobek sama nakreslila, u výroby vydržela celé hodiny a máslo jí dělá radost dodnes.
Tentokrát jsme místo dalšího nákupu podpořili fantazii a tvořivost a pro jednou jsme nemuseli pořizovat další plastové squishy věci kdovíodkud.
Netroufám si tvrdit, že jsme tím množstvím papíru, izolepy a výplně nějak prospěli planetě. Ekologickou cenu si tentokrát nezasloužíme, ale řekla bych, že za podporu dětské fantazie bych si nějaký ten bod připsat mohla.
Doma teď máme máslo za tři stovky, které se nedá namazat na chleba. Zato mi připomíná, že ne všechno, co se na první pohled zdá jako vyhazování peněz, musí být zbytečné.








