Článek
Jen si to představte. Doma vám neteče voda. Nemůžete si umýt ruce, už vůbec se nenaložíte do teplé vany a s přeplněným košem špinavého prádla se můžete jít leda tak klouzat nebo zajít do veřejné prádelny na druhém konci města. Prostě hrůza.
Havárie je prý rozsáhlá a nebude to otázka pár hodin. Vypadá to na den, dva, a tak v panice běžíte do nejbližšího supermarketu. Mezi regály to vypadá jako na Black Friday. Se sousedem se přetahujete o poslední pětilitrovku vody a po prohraném boji doufáte, že město přistaví cisternu s pitnou vodou. A vážně. Spása na čtyřech kolech je tu za pár hodin. Naneštěstí ji přivezli k základní škole, u které se brzy začne psát kapitola s názvem Jak se z vodního zdroje stalo brouzdaliště.
Pomoc lidem, nebo aquapark?
Táhnete se s dvěma kanystry k cisterně, ale ještě předtím, než se stihla vytvořit fronta sousedů, z dálky vidíte šest kluků ve věku okolo třinácti let. Před chvílí jim skončilo vyučování a teď si to s radostným smíchem štrádují k cisterně.
„Hej, kámo, voda!“ huláká jeden z kluků a ostatní s jásotem běží k cisterně, jako by právě objevili vodní prvek na hraní.
Následuje otočení kohoutem a potok pitné vody se rozlévá po chodníku. Venku je deset stupňů, fouká vítr, ale jim to nevadí. Jeden dobrovolně strká hlavu pod proud, druhý to natáčí na mobil a ostatní se tomu smějí. Nedá mi to, musím zasáhnout.
Překazila jsem jim radost
Chvíli jsem váhala, jestli nemám dělat, že nic nevidím. Jenže když z cisterny, která má pomoct čtvrti bez vody, teče proudem pitná voda po chodníku, mlčet nejde. A to ani přesto, že mám pochopení pro potřebu vybití přebytku energie po dlouhém sezení ve školní lavici.
„Kluci, jděte od té cisterny, není to brouzdaliště. Lidem doma neteče voda a vy jí tady plýtváte.“ ukončuji předčasně vodní hrátky.
Mohla jsem se dočkat nějakého „co je vám po tom paní,“ ale ne. Kluci zastavili kohout, podívali se jeden na druhého, chvíli mlčeli a vzápětí odešli, aniž by mě poslali někam. Myslím si, že neuvážlivého jednání si byli moc dobře vědomi.
Kluci se u cisterny dlouho neochladili. Nepatřičnou zábavu se mi podařilo ukončit ještě před tím, než vyrobili divokou řeku, a díky tomu zbylo dost vody pro všechny potřebné.
I my jsme kdysi tropili hlouposti, takže si uvědomuji, že podobné lumpárny k dětství patří. Zábavu jsem klukům nesebrala ze zlomyslnosti, jen jsem nechtěla, aby kvůli pár minutám smíchu nezbyla ani kapka pro ty, co by si rádi aspoň uvařili čaj. A protože nemám ráda plýtvání, občas se prostě ozvu. A kluci? Ti si snad příště zajdou raději do skutečného aquaparku.
