Článek
O operaci jsem přemýšlela už dříve, ale říkala jsem si, že počkám až budu mít děti.
Žádné brýle mi neslušely
V brýlích jsem se necítila dobře. Přišlo mi, že mi nesluší. To jsem sice vyřešila kontaktními čočkami, které byly skvělé, a fungovala jsem s nimi dlouhé roky, ale v posledních letech mě začaly trápit nepříjemné, opakující se záněty očních víček. Při zánětech kontaktní čočky nepřipadaly v úvahu. Stejně jsem musela sáhnout po brýlích a už jsem u nich raději zůstala.
Když přišla doba covidová a bylo běžné nošení roušek, brýle se pořád mlžily, s rouškou dokonce padaly. Zkrátka, žádný komfort.
Kontaktovala jsem tedy oční kliniku, abych si domluvila prohlídku, kde mi řeknou, zda je pro mě operace vhodná.
Předoperační vyšetření
V domluvený termín jsem přijela na oční kliniku, nahlásila jsem se na recepci a sedla jsem si do čekárny. Za chvíli mě sestřička zavolala na různá přístrojová měření. Poté mě odvelela zase do čekárny, kam si pro mě měla přijít paní doktorka.
V ordinaci u paní doktorky mě čekalo subjektivní vyšetření (čtení písmen na dálku, text na blízko a taky test slzivosti), anamnéza, edukace o tom, co mě čeká a nemine. Jelikož jsem měla dost dioptrií, doporučili mi možnost zpevnění rohovek. Využila jsem snad všechny bonusy, se kterými měl být výsledek operace co nejlepší – za zdraví si přece ráda připlatím. Výsledek by byl asi bez nejrůznějších příplatků stejný, ale ten pocit byl lepší. Ještě ten den jsem šla na operaci.
A jde se na to
Do ordinace si pro mě přišla sestřička, která mě odvedla na operační sál a v takové přípravné místnosti mi rozkapala oči. Čekala jsem až přijdu na řadu.
Ačkoliv na klinice říkali, že vyšetření a operace zabere dohromady cca 3 hodiny, strávila jsem tam 5 hodin. Měli totiž problém s přístrojem a technik ho musel zkalibrovat. Musím přiznat, že mě to znervóznilo. Přemýšlela jsem, jestli ještě neodejdu. „Co když to ten přístroj teď udělá špatně a operace se nepodaří?“ Čím bylo čekání delší, byla jsem nervóznější. Navíc na mě před klinikou čekal manžel s dětmi a byla to trochu čára přes rozpočet. Ale to se stane a věřím, že se to neděje denně.
Po delším čekání si pro mě přišla paní doktorka. Nejdřív mě vzali na zpevnění rohovky, pak už na samotné odstranění dioptrií. Byla jsem nervózní a měla jsem problém udržet hlavu bez hnutí, ale na třetí pokus se vše podařilo.
Mám to za sebou
Po operaci jsem viděla jak přes igelit. Ještě jsem musela vyřešit platbu, dali mi tmavé brýle, pooperační instrukce, oční kapky a pak si mě mohl manžel odvézt domů. Na kontrolu jsem měla přijít za 4 dny.
Čtyři týdny jsem si kapala antibiotické kapky a dostala jsem i umělé slzy, protože oči po operaci bývají suché. Suché oči mě asi trápily nejvíc. Někdy se mi díky tomu oči špatně otevíraly a umělé slzy tak byly mým denním společníkem.
Spousta kontrol
Na klinice mi paní doktorka říkala, že obvykle stačí 2-3 kontroly, ale já jsem tam během roku byla pečená vařená osmkrát. První týdny jsem viděla hůř na blízko a byla jsem trochu naštvaná, že teď pro změnu budu řešit brýle na blízko. I při kontrolách se zdálo, že brýle s nějakými nižšími dioptriemi budou nutností. Taky jsem si říkala, kdy konečně skončí problém se suchýma očima. Přišlo mi, že už navždy si budu kapat umělé slzy. A občas jsem si i říkala, že jsem se na operaci měla raději vykašlat.
Regenerace po operaci je asi individuální záležitostí. U mě to trvalo déle, ale líbil se mi přístup paní doktorky. Vždy vše ochotně vysvětlila a se vším pomohla.
Po roce se vše konečně obrátilo k lepšímu a vidím skvěle. Aktuálně jsem 2 roky po operaci. Potřebovala jsem čas, aby se vše srovnalo.
Pevně věřím, že další operace v dohledné době nebude třeba. Ale pokud by se zrak zase zhoršil, operaci laserem bych nejspíš podstoupila znovu.
