Článek
Krátce před Velikonocemi jsme s dětmi vyrazili za zábavou na tradiční Matějskou pouť. Skvělá zábava nás ale nečekala v metru, kterým jsme cestovali. Jasně, můžete si říct, že v metru si moc zábavy nikdy neužijete a jednoduše jde pouze o to dopravit se z bodu A do bodu B. Nicméně, cesta metrem, o které budu psát, byla tentokrát jiná. Netradiční, nepříjemná a nečekaná, za doprovodu vulgarit, urážek a nakonec také pláče dětí, které byly spokojené do doby, než k nám přistoupil onen muž, který se dokonale postaral o náš zážitek. Ten bychom si ovšem raději nechali ujít.
Pán už na první pohled vypadal jako morous, kterého netěší vlastní život, natož aby se radoval z lidí ve svém okolí. Ačkoliv se říká, že bychom neměli dát na první dojem, ukázalo se, že můj pocit byl správný a v pánovi jsem se bohužel nemýlila.
Cesta metrem s nechtěným bonusem
Ve stejné chvíli, kdy pan Morous přistoupil a sedl si na sedadlo, uvolnila se také dvě místa vedle něj. Dcera a její kamarádka, obě holky ve věku osmi let této jedinečné příležitosti s vidinou dlouhé cesty velmi rády využily a vedle pána si sedly. Evidentně si zatím nevšimly, že z naprdnutého cestujícího sálá jakási nevrlost, ale později jeho hulvátské vlohy bohužel pocítily na vlastní kůži.
Ta chvíle, kdy jsme mohli vidět spokojené mladé slečny, které si spolu v klidu povídají a nikoho tím neobtěžují, netrvala dlouho. O pár zastávek dál nastoupili další lidé, mezi kterými byly dvě starší dámy. Věřte, že naše děti moc dobře vědí, že stáří, těhotenství, zlomené končetiny a podobné záležitosti, má v dopravních prostředcích přednost. Jsou vedeny k tomu, aby místo k sezení uvolnily potřebným, a pokud by si náhodou nevšimly, upozorním je já, jakožto rodič. Pan Morous byl ovšem snad o setinu sekundy rychlejší a než jsem se stačila nadechnout, vše bylo rázem vyřešeno. Myslím si, že si na někom potřeboval schladit žáhu. A proč ne zrovna na dětech? Vždyť ty jsou přeci snadná a bezbranná oběť, že?
Mistr netaktního a hulvátského jednání se otočil na holky a neomaleně na ně zahulákal za doprovodu vulgárních výrazů, které zde nebudu prezentovat a citaci trochu zjemním.
„Do pytle, tak zvedněte ty svoje zadky a odejděte! Pusťte sednout ty ženský.“
Holky se pochopitelně lekly, vůbec nechápaly, proč na ně křičí cizí člověk a navíc u toho používá sprostá slova, která u dětí budí o to větší strach. Naše holky přiběhly s pláčem. Místo veselých holčiček, které se těšily na Matějskou pouť, před námi stály uplakané hromádky neštěstí, kterým chvíli trvalo, než se z negativního zážitku vzpamatovaly.
Uražená seniorka
Kdo umí, ten umí… A pán z metra prostě umí, a o tom není pochyb. Nezůstalo pouze u křiku na děti. Aby toho náhodou nebylo málo, celé své akci nasadil ještě korunku. Nejprve starší dámy vybídl k tomu, aby se posadily na místa, která jim svým hulvátstvím zajistil. Jedna paní si sedla, ačkoliv bylo vidět, že se vedle pána necítí příliš komfortně. Druhá paní zaujala jiný postoj a s opovržením nabídnuté místo odmítla. Pravděpodobně proto, že viděla, jakým způsobem se jim o volná místa postaral. Pan Morous na odmítnutí zareagoval následujícími slovy.
„No, hloupý, kdo dává! Ale hloupější, kdo nebere!“
Seniorka se zamračila, zakroutila nevěřícně hlavou, vypadala uraženě a já se jí vůbec nedivím. Kromě toho, že by se lidé měli starat sami o sebe, by někteří lidé také měli dřív přemýšlet, než něco vypustí ze své nevymáchané pusy.
