Článek
Přečetla jsem si článek, ve kterém si autorka stěžuje na kvalitu obědů ze školní jídelny. Převařené těstoviny, UHO omáčka a maso, které se musí žvýkat. Chápu ji. Není příjemné zjistit, že vaše dítě jí něco, co by se dalo použít jako stavební hmota. Já mám ale opačnou zkušenost, samozřejmě z jiné školní jídelny - alespoň si to myslím.
Moje děti mají jídlo ze školní jídelny rády, a i po změně kuchaře je kvalita pořád výborná. Zato jsem si všimla jiné věci. Mám pocit, že kuchařky nejsou zrovna nadšené, když si rodiče chodí pro obědy. A možná je to právě proto, že pak moc dobře víme, co se děje za výdejním okénkem. Rodiče, kteří jsou s kvalitou obědů jen trochu nespokojeni, se často neváhají ozvat a někdy to třeba odnese i někdo, kdo za to vlastně nemůže.
Pro obědy bych nejraději chodila denně
Když jsem měla možnost poprvé ochutnat jídlo ze školní jídelny, které lze vyzvedávat (bohužel) jen první den nemoci, byla jsem příjemně překvapená. Chutné halušky se zelím, výborná frankfurtská polévka a navíc salát, za který by se personál školní jídelny rozhodně neměl stydět.
Personál u výdeje byl tehdy příjemný. Paní kuchařka si ode mě vzala kastrůlky, do kterých dala oběd, prohodila se mnou pár slov a s úsměvem popřála, aby se dcera brzy uzdravila. Bývalo to milé setkání, ale od té doby se leccos změnilo.
Naše děti nebývají často nemocné. Oběd jsem za celých pět let vyzvedávala všehovšudy čtyřikrát, když jsem nestihla odhlásit a bylo mi líto nechat ho jen tak propadnout. Při posledních vyzvednutích jsem si ale začala všímat změn.
Paní kuchařky už nepřichází s úsměvem, spíš mi připadá, že je to pro ně otravná povinnost. Také pro rodiče zavedly nové pravidlo. Kastrůlky musíme sami rozložit, umístit na tác a po jejich naplnění si je zase sami poskládáme na sebe a poté odneseme domů. Jasně, žíly se mi nezkrátí a je to úplné minimum, co mohu udělat proto, abych dostala oběd, který uvařil někdo jiný a za který jsem upřímně vděčná. Přesto se nad těmito novými změnami zamýšlím.
Proč kuchařky nerady ukazují své kulinářské schopnosti?
Jak je možné, že se u nás změnil přístup při vyzvedávání obědů? Je to jen tím, že kuchařky mají hodně práce? Možná se jim prostě nechce být pod drobnohledem rodičů. Možná s nimi mají špatné zkušenosti, protože si někteří z nich stěžovali a kuchařky z toho pak měly nepříjemnosti.
Těžko říct, jsou to jen moje domněnky, ale jedno vím jistě. Ten, kdo vaří pro stovky dětí denně, si zaslouží spíš obdiv než kritiku.
