Výměna manželek: Děti nejsou priorita a každodenní koupání je zbytečné

Oblíbená reality show Výměna manželek nám už dlouhé roky ukazuje, jak se žije v českých rodinách. Tentokrát jsme měli možnost vidět na jedné straně mladou a milou rodinku, ve které jsou děti na prvním místě a na druhé straně stála maminka s tatínkem, kteří by snad byli nejraději, kdyby se jejich děti staraly samy o sebe. Tento článek bude hlavně o druhé ze zmíněných rodin, která mi hnula žlučí přesto, že Výměna nebyla vyhrocená a obešla se bez hádek a větších konfliktů.

Z medailonku pražské rodiny se divák dozví, že Martin (44) a Věra (43) vychovávají Míšu (10) a Elišku (7), jsou spolu 12 let a mají problém v komunikaci. Spořivý Martin, který si pro klid v rodině nechá vše líbit, říká, že Věra rozhazuje peníze zejména za cigarety a pivo. U Věry je mi sympatické alespoň to, že Martinovi dává za pravdu a na nic si nehraje. Martina mi ještě v této chvíli bylo coby podpantofláka líto, ale později jsem pochopila, že sám má také máslo na hlavě.

Mladým rodičům Nikole (29) a Jirkovi (32) nemám co vytknout. Nikola už se ve Výměně manželek objevila, když jí bylo 12 let. Do pořadu se tehdy přihlásili její rodiče a prý se díky tomu zlepšil její vztah s maminkou. Nikola s Jirkou jsou spolu 4 roky a mají dvě děti, Elišku (5) a Jiříka (4).

Když Věra vejde do bytu mladé rodiny z Náchoda, prohlíží si jídelní stůl, kritizuje odřené hrany, ale záhy mě po záběrech do pražského bytu pobaví, že v rodině Věry žádný jídelní stůl není. Nezbylo pro něj místo a zdá se, že důležitější je velký zvěřinec, pro který je místa dost. Jenže tím to nekončí. Prakticky v průběhu celého dílu přichází perla za perlou.

Brzy po seznámení s vyměněným manželem Věru zajímá, jak často koupou děti. Stejně, jako by (doufám) odpověděla většina rodičů, i Jirka s neskonalou trpělivostí sděluje, že každý den. Věrce není stydno, když říká, že děti z Prahy nejsou upocené ani špinavé a že mytí rukou a obličeje bohatě stačí. Každodenní koupání je prý zbytečné, stačí dvakrát týdně. Jak už jsem psala, Věra si vážně na nic nehraje.

Při výpravě dětí do školky Věře přijde, že děti skoro nespolupracují. Protože jí to není úplně po chuti, neudrží se a vyhrožuje, že pokud budou zlobit, bude zlá teta. Budou-li děti hodné, bude hodná teta. Když se později zeptá Jirky, jestli děti může trochu plácnout, když neposlouchají, nerozumím už ničemu. Opět ale musím ocenit další věc. Díky, že paní Věra se zeptala a klidný Jirka tento návrh nepodpořil.

V druhé rodině Míša odjel na školu v přírodě a Nikola zůstala sama s Eliškou. Jsou doma, protože venku prší, Eliška nemá holínky a Nikola navíc se slzami v očích řeší, že děti jsou bez energie, o nic nejeví zájem a chybí jim asi pozornost rodičů. O to víc je vděčná za svou rodinu.

Mladá rodina z Náchoda má na lednici spoustu krásných obrázků nakreslených dětmi a bojuje za to, aby se dětská tvorba schovala do některého šuplíku. Kdyby viděla lednici s tvorbou našich dětí, asi by zešílela. Vždyť je pěkné, když si rodiče vystaví díla svých dětí, ne? Jirka tvorbu dětí nechce nikam schovávat, ale když se ukazuje, jak je to pro Věru důležité, společně s dětmi obrázky na lednici upraví ke spokojenosti vyměněné manželky.

Martin prozrazuje, že každý vykouří krabičku cigaret denně a jen za cigarety měsíčně utratí 8 500 Kč. Vůle skoncovat se zlozvykem chybí a hlášku „peníze budou, my nebudem“, neberu jako omluvu. Ať si kouří dle libosti, ale nemělo by to být na úkor dětí, kterým není, dle mého skromného názoru, zajištěna dostatečná hygiena a neškodila by ani větší zásoba oblečení pro deštivé dny.

Přáním Nikoly bylo, aby Martin Elišce přečetl pohádku na dobrou noc. Ten ale říká, že čtení není priorita a prý jde jen o zbytečnost na popud nějaké cizí ženské. Čtení pohádky bere jako nutné zlo a neobměkčuje ho ani fakt, že dcera se při poslechu pohádky od tatínka usmívá, je šťastná a chtěla by další a další pohádky. Líný Martin čtení ukončuje slovy, že by bylo nejlepší, aby se sama naučila číst. Tento moment mi přišel z celého dílu Výměny manželek nejsmutnější. Neochota udělat něco málo navíc pro zajištění dětské radosti je pro mě nepochopitelná.

Když se rodiče z obou domácností na konci Výměny manželek sešli u jednoho stolu, Věra nebyla příliš spokojená s komentářem Nikoly, a proto přešla do útoku. Nikola se tak dozvěděla, že má stokrát horší děti, které jsou navíc špatně vychovávány.

Martin závěrem říká, že bude trvat na tom, aby Věra omezila pití piva. Rodina z Náchoda zjistila, že žádné změny nepotřebuje a inspiraci z druhé rodiny si rozhodně brát nemůže.

Z Výměny manželek si odnáším stísněný pocit. U pražské rodiny jsem nenašla jedinou věc, se kterou bych byla v souladu a místo toho jsem se utvrzovala v tom, že je spousta věcí špatně. Často je mi líto dětí ve Výměně manželek a ani tentokrát tomu bohužel nebylo jinak.

Věřte, že bych oželela senzaci, mnohem raději bych psala o idylce na obou stranách, a hlavně o spokojených dětech, které se narodily, aby pro rodiče byly vším. Bohužel, ne vždy se to podaří. Chápu, že rodiny žijí různě, každý má jiná měřítka na spokojený život a jistě bychom našli spoustu domácností, které jsou na tom mnohem hůře. Tito rodiče alespoň chodí do práce, děti asi materiálně nestrádají, ale citově možná ano. S trochou akčnosti navíc by dětství bylo hned veselejší.