Článek
Na film Zápisník alkoholičky, který byl natočen na motivy skutečného příběhu bloggerky Michaely Duffkové, jsem se v létě nestihla přijít podívat do kina, a proto mě potěšilo, když jsem ho před několika dny zahlédla v nabídce Netflixu.
Film o závislosti s depresivním nádechem
Jak už napovídá samotný název filmu, v hlavní roli je žena. Žena, která alkoholové závislosti propadla v době, kdy se jí narodilo první dítě, cítila se na vše sama a navíc v domě tchána a tchýně, kde s manželem bydleli, nenacházela dostatek soukromí.
Film od režiséra Dana Svátka mapuje Míšin pád na dno i novou životní etapu, kdy dala alkoholové závislosti sbohem a stala se z ní abstinující alkoholička. Příběhu sice nechyběl šťastný konec, ale krátce po shlédnutí ve mně zanechal tak intenzivní a stísněný dojem, že když jsem si po něm lehla do postele, dlouho se mi nedařilo usnout.
Tím ale rozhodně nechci říct, že film byl špatný. Právě naopak, jen bych si ho příště nepouštěla večer. Tvůrcům se podařilo přiblížit atmosféru v rodině alkoholika, který si nepřipouští žádnou zodpovědnost ani problém.
Film otevřel staré rány
Myslím si, že důvodem dopadu filmu na mou osobu je právě fakt, že alkohol vládl ve velkém i v naší rodině a některé scény z filmu mi byly až moc povědomé.
V rodině jsme sice neměli závislou ženu, ale s démonem jménem alkohol bojoval děda a strýc. Jenže happy end se zde bohužel nekonal. Oba se v mladém věku upili k smrti - dědovi bylo 50 let, strejdovi 39 a shodou okolností bojovali také s epilepsií, stejně jako otec hlavní hrdinky filmu. Můj děda dokonce zvolil stejný odchod ze světa jako Míšin otec, kterého si zahrál Martin Finger.
„To snad není možné. Tolik podobností?“, říkala jsem si. Snadno jsem zde našla kus příběhu z naší rodiny, který na krátkou dobu oživil jedno z rodinných traumat. A nejspíš proto jsem film tolik prožívala.
Začarovaný kruh
Jakožto rodina alkoholika jsme čelili pocitům strachu, beznaděje, trápení, lítosti i zlosti, ale také tendencím závislého omlouvat. On zatím odmítal pomoc, schovával flašky rumu na tajná místa a kradl peníze ve vlastní rodině jen proto, aby si mohl koupit další láhev.
Následovala opakovaná léčení, ale protože byla spíše zbožným přáním blízké rodiny, léčba většinou skončila předčasným odchodem na vlastní žádost alkoholika, který po návratu z léčebny tvrdil, že je vyléčený. Vydržel pár týdnů bez alkoholu, jenže za chvíli se ke svým pitkám bohužel vrátil a zase se jelo v těch starých a nešťastných kolejích. Začarovaný kruh, ze kterého se nepodařilo vystoupit, i když rodina by dala cokoliv za to, aby se stal zázrak. Závislost byla bohužel silnější, vítězila na plné čáře a strýc i děda za ni zaplatili životem.
Ve zkratce jsem shrnula smutný příběh alkoholismu v naší rodině, který bych nikomu nepřála. Příběh Míši má naopak šťastný konec a já věřím, že takto to už i zůstane.
Michaela Duffková dnes pomáhá lidem bojujícím se závislostí
Míša ze Zápisníku alkoholičky před lety začala psát stejnojmenný blog, který pro ni byl formou terapie. Našla v sobě obrovskou sílu a odhodlání pro boj se závislostí, když si přiznala svůj problém s alkoholem a vyhledala pomoc. S alkoholismem se jí nakonec podařilo zatočit a dokonce založila soukromé léčebné středisko Alkos, které dnes pomáhá lidem závislým na alkoholu a o němž se také rozpovídala v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Klobouk dolů před všemi, kteří se rozhodnou porazit svou závislost a nechybí jim odhodlání dotáhnout to do zdárného konce! Je jasné, že boj s alkoholem, stejně jako s jakoukoliv jinou závislostí, není nic snadného, ale životní příběh Michaely Duffkové ukazuje, že i v těch nejtěžších chvílích je možné najít cestu z pekla ven.
Anketa
Zdroje: Seznam Zprávy, www.csfd.cz: Dan Svátek, Zápisník alkoholičky
