Článek
Zimní přeborník
Jasnými mistry zimního kvetení jsou vilíny (Hamamelis). Podle druhu rozkvétají průběžně už od října. Kvítky mají obvykle žlutou barvu (řidčeji oranžovou či červenou), skládají se z tenkých okvětních lístků a jsou na větvičce uspořádány v chumáčcích. Když se příliš ochladí, okvětní lístky se stočí do klubíčka, přečkají mrazy a při zlepšení počasí se opět otevřou. Keře či stromky dorůstají výšky 2 až 5 metrů (podle druhu), ocení humózní vlhkou půdu a slunečné stanoviště. Obvykle se neřežou, ale potřebujete-li upravit jejich velikost, klidně můžete, ideálně po odkvětu.
Vilín je zcela nenáročný keř podobný lísce.
Vilínům se podobá příbuzný lískovníček (Corylopsis spicata), který je ale menší, kolem 1 metru, a květy rostou až v 15 cm dlouhých převislých hroznech. Objevují se koncem února a potěší nejen máslově žlutou barvou, ale také výraznou sladkou vůní. Keř pocházející z Japonska je mrazuvzdorný do teplot kolem -25 °C, má rád polostín a kyselejší půdu. Je skvělou volbou pro menší zahrady či do předzahrádek.
Lískovníček má rád kyselou propustnou půdu.
Co to tu zavonělo?
Po vanilce intenzivně voní zimokvět časný (Chimonanthus praecox). Zasaďte si ho, jen pokud žijete v teplých oblastech, je trochu choulostivý. Na zimu byste mu navíc měli zakrýt kořeny. Keř pochází z Číny, je velký kolem 2 metrů, kvete od ledna do března asi 3cm velkými žlutými květy s hnědými středy.
Pro zimokvět zvolte chráněné místo.
Věrna svému jménu je kalina vonná (Viburnum farreri), podle počasí rozkvétá od ledna do března. I ta pochází z Číny. Vytváří kompaktní hustý keř, proto se dobře vyjímá jako solitéra. Květy ve svazečcích jsou růžové, po otevření bílé, vůně se šíří v okolí několika metrů. Potřebuje slunné či polostinné místo s vlhkou humózní půdou, celkově velmi nenáročná.
Kalina vytváří bohatě větvený kompaktní keř.
Bez zvláštních nároků
Poléhavý až popínavý vzrůst má jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum). Je skvělou volbou k plotům, trelážím a zídkám. Pro podobnost květů si ho řada lidí plete s forzitií (nesprávně nazývanou zlatý déšť). Jasmín ale kvete dříve, květy se objevují jednotlivě už od prosince, hlavní doba kvetení je v pak v únoru. Keř se spokojí s běžnou zahradní půdou, spíše suchou.
Poléhavý jasmín vyžaduje oporu.
Nenáročný je také dřín obecný (Cornus mas), běžně rostoucí v naší volné přírodě. Chocholičnatá květenství žluté barvy se objevují od konce února. Keř může být až 10 metrů vysoký a nevadí mu ani skalnaté stráně a kamenité svahy.
Na dřín můžete běžně narazit i ve volné přírodě.
Tip do malých zahrádek
Pokud nemáte na zahradě místo, lze doporučit lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Dorůstá do výšky kolem 1 metru, má rád stín či polostín a vlhkou půdu. Květy se objevují od konce února do dubna, obvykle jsou růžové či fialové, ale pěstují se i bílé kultivary. V létě na rostlině dozrávají atraktivní sytě červené bobulky podobné rybízu. Proto pozor, celá rostlina včetně plodů je prudce jedovatá, máte-li děti, měli byste její pěstování zvážit.
Lýkovec není vhodný do zahrad, kde se pohybují malé děti.
Autorka textu je přes 20 let zapálenou amatérskou zahradnicí. Realizuje se na své chalupě i na zahradách svých přátel a známých.
Zdroj: Encyklopedie Stromů a keřů, Rebo Productions, 1998
