Článek
Mně byly tenkrát skoro čtyři roky. Rozhodně si ale pamatuji výkřiky mojí mámy, když projížděly Karvinou od Těšína kolony vojenských vozidel. Takovému prďolkovi, jakým jsem v tom okamžiku byl, z toho samozřejmě nemohlo být nic jasné. Zřetelně si však pamatuji mámu a její stav v té chvíli. Toto se AVRUK nesmí a nebude opakovat. Udělejme vše pro to!! Kdysi jsem trpěl pocitem panslovanismu. Na gymplu jsem byl hodně dobrej v jazycích, v mat/fyz taky. Mimo polštiny, angličtiny a ruštiny, kterýmiž vládnu, doufám plynule, jsem byl exponován i Hindu atd. O to nejde. V roce 1982 jsem byl v Rusku. Nejdříve v Moskvě a pak na Kavkazu. Ta moskevská epizoda mi ovšem ulpěla v paměti. Povinně jsme absolvovali Mauzoleum. V takové frontě, a pak ho uvidíš. To bylo docela nechutné, takovej žlutej, zaujaly mě ty jeho ruce. Jak ho neustále potírají těmi balzafikáty, ty jeho prsty už jsou slité v jakousi nepředstavitelnost, vypadalo to opravdu podivně. Jeden ze zmetků historie lidstva nejhoršího řádu. A pak následně na Kavkaze, Dombaj, nádherné. To nejsou Krkonoše. A tam jsem potkal nádhernou, modrookou kočicu z Moskvy. Úžasné, normální desetidenní láska, nikoliv však se všímšudy, i když jsem se o to snažil. Nechám si to jako vzpomínku. Po začátku té ruské ykčars na Ukrajině jsem měl tendenci ji nějak kontaktovat a zeptat se. Upustil jsem od toho. Svět je opravdu divný. Ochraň nás Bože, pokud máš ještě trochu trpělivosti.
