Dětská mašina na peníze Shirley Temple seděla za trest na ledu. Skončila jako velvyslankyně v Praze

Když se ve třicátých letech řeklo Amerika, každý si vybavil dvě věci: nekonečné fronty na polévku pro nezaměstnané a holčičku s ďolíčky ve tvářích, která tančila a zpívala o tom, že zítra bude líp. Prezident Roosevelt o Shirley Temple prohlásil, že dokud bude ona, Amerika bude v pořádku. Zatímco dospělí přicházeli o práci a úspory, tahle dívka zachraňovala studio Fox před bankrotem a prodávala panenky, šaty a sušenky se svým jménem.

V únoru 1935, v šesti letech, dostala speciálního dětského Oscara za mimořádný přínos jako dětská herečka. Hollywood pro ni vytvořil vlastní kategorii, aby ji pak zrušil.

Shirley Temple se narodila 23. dubna 1928 v Santa Monice. Její matka Gertrude se v dceři viděla. Každé ráno strávila hodiny tím, že jí natáčela z vlasů přesně 56 lokýnek. Ani o jednu víc, ani o jednu míň. Dívka pak nastoupila na natáčení do studia, kde pracovala jako dospělá.

Sérii raných krátkých filmů Baby Burlesks označila Shirley Temple ve své autobiografii za cynické vykořisťování dětské nevinnosti. V těchto filmech hrála exotické tanečnice, vyměňovala polibky za lízátka a pronášela repliky, které by nemělo znát žádné dítě. Bylo jí pět let.

Sláva s sebou přinesla věci, které si diváci nedokázali ani představit. Fanoušci přicházeli na setkání a tahali ji za vlasy, aby si ověřili, že jsou pravé. Kolovala fáma, že není vůbec dítě, ale přerostlý trpaslík s pilovanými zuby, upravený tak, aby vypadal mladší. Někteří novináři tuto teorii dokonce vydávali za zprávu.

Na natáčení platilo jednoduché pravidlo: neposlušné dítě skončilo ve zvukotěsné kabině bez oken, kde muselo v úplné tmě sedět na bloku ledu. Shirley tam byla víckrát. Ve své autobiografii to popsala jako efektivní způsob, jak ji naučili disciplíně. Hollywood tehdy děti nechránil. Vytěžoval je, dokud to šlo.

Po únosu Lindberghova syna v roce 1932 dostávala Shirley výhrůžky smrtí. Otec začal nosit zbraň, kolem domu hlídali ozbrojení strážci. Nejhorší incident přišel v roce 1939, když jedenáctiletá Shirley propagovala nový film v losangeleském divadle. Žena v první řadě vytáhla pistoli a namířila na ni. Věřila, že jí herečka ukradla duši dcery. Ochranka ji zastavila.

V roce 1941 ji ze studia Fox vyhodili kvůli klesajícím tržbám. Přišla smlouva s MGM. Shirley bylo jedenáct let a šla na první schůzku s producentem Arthurem Freedem, mužem, který stál za filmy jako Zpívání v dešti nebo Američan v Paříži.

Freed jí řekl: nejdřív se zbavíme dětského tuku, pak nové vlasy. Pak rozepnul kalhoty a vystavil se před ní. Shirley reagovala nervózním smíchem. Freed ji vyhodil z kanceláře. O tomto incidentu napsala až ve své autobiografii Child Star v roce 1988, kdy jí bylo šedesát let. Freed mezitím sbíral Oscary. Nebyl jediný. Producent David O. Selznick se ji pokusil sexuálně obtěžovat, když jí bylo sedmnáct.

Systém byl nastaven jasně: dokud vyděláváš miliony, jsi nedotknutelná, ale jakmile začneš růst a tvůj dětský šarm vyprchá, stáváš se lovnou zvěří pro ty, kteří mají v rukou tvou další smlouvu. Shirley však měla jednu vlastnost, kterou její kolegové často postrádali - neuvěřitelně tuhý kořínek a mozek, který se nenechal opít slávou.

Na vrcholu kariéry vydělávala deset tisíc dolarů týdně. Za celou hereckou kariéru si přišla na 3,2 milionu dolarů, navíc brala licenční poplatky z panenek, oblečení a dalšího zboží. Správu peněz měl v rukou otec George, bankéř z povolání.

Ve dvaadvaceti letech zjistila, že na účtu zbývá čtyřicet tisíc dolarů. Historik John Kasson, autor knihy o jejím životě, to vysvětlil jednoduše: 97 centů z každého vydělaného dolaru bylo pryč. Otec špatně investoval. Nikdy ho za to veřejně neobvinila.

Puberta kariéru zastavila. Diváci nechtěli dospívající Shirley. Chtěli holčičku, která už ale neexistovala. V pouhých sedmnácti letech se vrhla do náruče prvního muže, který o ni projevil zájem. John Agar byl fešák, ale také těžký alkoholik a násilník. Shirley se snažila hrát roli vzorné manželky, zatímco doma čelila scénám a ponižování.

Teprve když se narodila dcera Linda Susan, Shirley našla sílu odejít. Bylo jí jednadvacet, měla za sebou vyhaslou hvězdnou kariéru, rozpadlé manželství a byla v podstatě bez peněz. Jinou ženu by to zlomilo, ale pro Shirley to byl jen začátek další kapitoly.

Do šedesáti dnů od rozvodu se znovu zasnoubila. Tentokrát s Charlesem Alden Blackem, obchodníkem, který podle vlastních slov nikdy předtím neviděl jediný její film. Vydrželi spolu pětapadesát let, až do jeho smrti v roce 2005.

V roce 1972 jí lékaři diagnostikovali rakovinu prsu. V té době se o rakovině veřejně nemluvilo. Shirley udělala něco revolučního. Svolala tiskovou konferenci přímo ze svého nemocničního lůžka a oznámila celému světu, že jí byl amputován prs. „Nedívejte se na mě jako na oběť, ale jako na tu, která přežila,“ vzkázala milionům žen. Tímto gestem zachránila pravděpodobně víc životů, než kolik jich potěšila svými filmy. Prolomila hradbu mlčení a stala se tváří osvěty.

Diplomatická kariéra začala náhodou. V roce 1967 kandidovala do Kongresu a prohrála. Pak přišel večírek, kde Henry Kissinger zaslechl, jak hovoří o jihozápadní Africe a byl překvapen, že o tématu vůbec něco ví. Doporučil ji na diplomatický post.

Pracovala pro OSN, byla velvyslankyní v Ghaně, ale ten největší úkol na ni čekal ve střední Evropě. V roce 1989, jen pár měsíců před pádem totality, přijela jako velvyslankyně USA do Prahy. Komunističtí funkcionáři si mnuli ruce. Mysleli si, že dostali neškodnou celebritu, kterou snadno opijí rohlíkem a oficiálními návštěvami JZD.

Shirley se ale s Československem poprvé setkala dávno před diplomatickou kariérou. V srpnu 1968 přijela do Prahy jako zástupkyně Mezinárodní federace společností pro roztroušenou sklerózu. Měla se setkat s Alexandrem Dubčekem právě v den, kdy sovětská vojska obsadila zemi. Uchýlila se na střechu hotelu Alcron, odkud viděla, jak vojáci zastřelili na ulici neozbrojenou ženu. Ve své biografii uvedla, že ten obraz si nesla po zbytek života.

Prezident George H. W. Bush ji jmenoval velvyslankyní v Československu v srpnu 1989. Byla první ženou v této funkci. Přijela do Prahy čtyři měsíce před Sametovou revolucí.

Skeptici pochybovali. New York Times tehdy napsal, že kdyby šlo o Řím nebo Paříž, dalo by se Bushovo rozhodnutí snadno číst jako politická odměna za loajalitu. Praha ale bývala obsazována zkušenými kariérními diplomaty se znalostí východoevropských poměrů.

Jak hluboce se mýlili. Shirley Temple Blacková byla v té době už zkušená politička s neuvěřitelným instinktem. Když 17. listopadu 1989 vypukly nepokoje na Národní třídě, sledovala vše z balkonu svého bytu. Nejenže neuhýbala pohledem, ale začala aktivně pomáhat. Otevřeně se scházela s Václavem Havlem a dalšími disidenty, čímž dávala jasně najevo, na čí straně stojí Spojené státy.

Když se jí ptali, jestli se nebojí sledování Státní bezpečností, jen se usmála těmi svými pověstnými ďolíčky. „Celý život jsem žila pod drobnohledem kamer a reflektorů. Pár agentů v šedých kabátech mě opravdu nerozhází,“ říkala tehdy s nadhledem.

S nově zvoleným prezidentem Václavem Havlem pak letěla do Washingtonu na jeho první jednání s americkou vládou.

Shirley Temple Blacková zemřela v roce 2014 ve věku 85 let. Její život byl jako horská dráha, od absolutního vrcholu slávy přes ponížení v soukromí až po politický triumf v zemi, o které jako dítě z kalifornských pláží pravděpodobně ani neslyšela. Dokázala něco, co málokdo z herců: odhodit masku hvězdy a stát se skutečnou osobností, která měnila dějiny.

Zbylo po ní také jméno koktejlu Shirley Temple, který sama nikdy nepila, protože byl příliš sladký.

Zdroje: en.wikipedia.org | ranker.com | slate.com | smithsonianmag.com | wikipedia.org/Arthur_Freed | Britanica.com | iRozhlas.cz | Ceskatelevize.cz |